|
 |
|
Prof.Ilja Hurník, Dr.H.c. u pomníku Leo?e Janáčka |
V závěru tohoto roku oslavil hudební skladatel, spisovatel a pedagog
prof. Ilja Hurník, Dr.H.c. své 84. narozeniny. Rozhodli jsme se proto najít pamětníky, kteří by nám přiblí?ili tohoto porubského rodáka trochu blí?e, zejména z období jeho dětství, které strávil v Porubě a Svinově. Opět nám pomohla jeho kní?ka
"Dětství ve Slezsku", ve které se mj. zmiňuje také o svých ?kolních létech. Díky ní se nám podařilo "vypátrat" jeho "první" nenaplněnou dětskou lásku ? spolu?ačku Sylvu, o které pí?e na str.165 ? 167 takto :
?Ve třídě byla Sylva, překrásná. Lásku k paní učitelce jsem mohl projevovat aspoň tak, ?e jsem ji opravoval. Kde?to k Sylvě vůbec nijak. Mučil jsem se pohledem na jiné chlapce, kteří své city také nijak neprojevovali, a přece mívali aspoň drobný úspěch ? Sylva je tu oslovila, tu půjčila piják.
Já nic. Měl jsem sice handicap v tom, ?e jsem seděl o čtyři lavice vpředu, zatímco Robert Klíč hned vedle přes uličku, na druhé straně jsem v?ak v Třech dcerách hrál jejího otce, ona byla ta, co mě nevyhodila. A přece nic, ?ádný kontakt mimo scénu.
Tu oznámila paní učitelka, ?e secvičí se svinovskými dětmi celou divadelní hru. Ilja slo?í hudbu k tanečkům. To mě obla?ilo. Ilja bude hrát Měsíčka a Sylva Maru?ku. To se mi rozbu?ilo srdce.
A to mé slabé, přetí?ené srdce se div nezastavilo. Kdy? jsem si přečetl scénář. Na konci, kdy? se Maru?ka chystá na návrat z nebe na zem, se s Měsíčkem políbí.
 |
|
První
skladba
Květinka vadne |
|
Přehrej |
Tj. políbí se jednou při představení a padesátkrát při zkou?kách. Jak jsem tu představu, ?e budu zahrnut Sylvinými polibky, nesl ode dne ke dni, začala být k neunesení. A kdy? při?la první zkou?ka, kdy? jsem se dokoktal k závěru, kdy? se ke mně blí?ila Sylva, klidná a na v?e připravená, tu jsem byl v koncích, vnitřně jsem se sesul, navenek ztvrdnul, neschopen se hnout.
Tentokrát se na mne paní učitelka pěkně usmála a řekla: "Nevadí, Iljo, dá? tedy Maru?ce jenom ruku."
Podal jsem jí ruku jak leklou rybu, pak je?tě padesátkrát na zkou?kách a naposled na představení. Věděl jsem, ?e jsem stra?ně selhal. A ?e za to selhání budu trpět. Je?tě dlouho mě při té vzpomínce bolestně přepadal stesk, ?e jsem nebyl dost silný na cosi vzácného, co u? nikdy nedostanu.
Aspoň u? ne od Sylvy.
A tak na?e reportá? "Po dětských stopách Ilji Hurníka" nemohla začít jinde, ne? u této tajemné Sylvy, příjmením Stuchlé, bydlící celý svůj dlouhý ?ivot v domě svých předků ve Svinově na Bílovecké ulici.
|
 |
|
Sylva Stuchlá |
Přivítala nás velice noblésní dáma, které bychom její skutečný věk zdaleka nehádali. Přesvědčily nás a? dvě vybledlé nahnědlé fotografie z let 1933 ? 1934, na nich? jsme mezi ?áčky 3. a 4. třídy svinovské obecné ?koly rozpoznali v blonďaté dívence s roztomilou afinkou na?i hostitelku, ale také jejího spolu?áka Ilju Hurníka.
Proto na?e otázky na paní Sylvu směřovaly zejména do období ?kolních let, které spolu pro?ili, zda si vzpomíná na svého nového spolu?áka s poněkud nev?edním jménem Ilja, který se s rodinou přestěhoval do Svinova ze sousední Poruby, kdy se objevila v jeho kní?ce Dětství ve Slezsku, jaká byla jejich dal?í cesta po ukončení obecné ?koly a po Mnichovu 1938 a zda se spolu stýkali i v době poválečné.
Paní Sylva si na spolu?áka Ilju dobře vzpomíná. Ji? tehdy, v jedenácti letech, se od ostatních chlapců výrazně odli?oval, byl velice zvídavým ?ákem, neustále se při výuce paní učitelky Vincencie Míčkové na něco vyptával, a? u? ?lo o dějepis, zeměpis, fyziku či přírodopis . Měl zkrátka v?eobecný přehled, často také vystupoval na ?kolních besídkách a hrál krásně na piáno, dokonce u? své vlastní skladbičky. Vzpomíná si, jak jim paní učitelka
|
 |
|
Sylva Stuchlá a Jiří Bárta nad rodinnou kronikou |
ukazovala nějaké noviny, ve kterých byl vyti?těn dlouhý článek i s Iljovou fotkou, který měl nadpis "Říkejte mu malý Mozart". A ve výloze jednoho svinovského obchodu se objevily také jeho ti?těné noty "První melodie", jejich? obálku si sám v jedenácti ilustroval. Paní Sylva se samozřejmě zmínila také o nácviku divadelní hry, kterou pak děti předvedly svým rodičům na ?kolní akademii. O Iljově skryté touze k její osobě v?ak neměla ani potuchy a o jeho studu políbit ji dle předepsaného scénáře se dověděla teprve z jeho kní?ky. A nepopírá, ?e ji to hodně potě?ilo ( také ji pobavilo, kdy? ji redaktor Jirka Hrubý po?kádlil, ?e "na Iljův polibek asi čekala hodně dlouho, a? se ho určitě dočkala").
|
 |
|
Sylva Stuchlá po maturitě |
Po ukončení obecné ?koly se ?ivotní cesty obou spolu?áků definitivně roze?ly ? Sylva ode?la studovat klasické gymnázium v Ostravě, Ilja pak ostravské reformní reálné gymnázium. Rovně? zde prokazoval v?estranné nadání, o čem? svědčí několik cen z různých středo?kolských soutě?í. První cenu obdr?el v klavíru, v kompozici, melodramatu a literatuře, 2. cenu v recitaci. Tehdy u? proslul coby mladý skladatel, kdy? se v Olomouci uskutečnil koncert věnovaný kompozicím teprve dvanáctiletého Ilji Hurníka (za co? jej ředitel gymnázia prof. ?ílený prý pochvalně podrbal za u?ima). Nebylo mu v?ak souzeno v Ostravě odmaturovat. Při?el Mnichov a Svinov se měl stát německou obcí.
|
 |
|
Komenský na ?kole kde chodil a bydlel Ilja Hurník |
Den před vstupem německých vojáků na jeho území rodina Hurníkova definitivně opustila svůj domov. Rodina Sylvy Stuchlé v?ak ve Svinově zůstala a Sylva tak v r. 1941 v Ostravě slo?ila svou zkou?ku dospělosti ( nad gaučem, na něm? jsme seděli, na nás hleděla z dobového obrazu čerstvá maturantka).
Otevřeli jsme také monografii
"Ilja Hurník", v ní? autor vzpomíná na zábor Svinova hitlerovským Německem takto:
" ? Táta pořád je?tě učil, ale včera přiběhl bledý ? Jedeme. Za dvě hodiny nám odjí?dí do Prahy poslední vlak. V čin?áku přisedlém ke ?kole je můj domov, tam stojí můj klavír, tam zůstaly moje noty, kní?ky, americká kamna, do nich? je?tě včera přisypal táta koksu ? mo?ná ?e je?tě ?hnou skrze začouzená slídová sklíčka?. "
Čas stanovený na náv?těvu paní Sylvy uplynul jako voda, tak?e se dostalo na na?i poslední otázku: A co současnost ? Její vzpomínka na Ilju je čerstvá, stará sotva měsíc. To jí zavolal z Prahy, ?e bude pracovat v odborné porotě klavírní soutě?e, která proběhne na ostravské konzervatoři a jestli se u ní mů?e kvečeru zastavit. A tak se zrodilo krásné setkání dvou spolu?áků z obecné ?koly, kteří si toho měli tolik co říct !
Od paní Sylvy vedly na?e dal?í kroky ke svinovské základní ?kole, kterou Ilja Hurník se Sylvou Stuchlou nav?těvovali. Pořídili jsme několik jejích snímků, nejvíce nás zaujala socha na stěně ?kolní budovy. Ztvárňuje učitele národů J.Á.Komenského v neobvyklém oblečení ? pumpkách. A tyto dobové kalhoty podle paní Sylvy zřejmě tuto sochu zachránily před zničením Němci, kteří v ní nerozpoznali tento ná? český národní symbol a nikdo z místních českých občanů jim to po celou dobu okupace "nebonznul".
|
 |
|
Vila pana Bla?eje majitele dřevoobraběcího závodu |
Ze Svinova jsme se pak vydali do rodi?tě Ilji Hurníka ? "staré" Poruby, abychom zde vyhledali Hurníkovu vilku. Na?li jsme ji ve velké zahradě, v sousedství největ?í vily tehdej?ího továrníka p.Bla?eje, kde nás přivítala jeho 85 letá neteř. Také ona nám velmi ochotně vyprávěla své vzpomínky na své blízké sousedy: "? Hurníkovi byli velice inteligentní a vlastenecká rodina. Ilja byl u? od narození hudebně nadaný. Také jeho tatínek hrál krásně na harmonium a jeho maminka hezky zpívala v porubské sokolovně. Vzpomínám si, jak mu jeho dědeček, dlouholetý rektor Bárta, koupil nové housličky. Pro nás, pro děcka z dědiny, to bylo něco ! Iljovi jsme se za to smáli, ale pan rektor nás napomínal ? Děcka, tak přestaňte se mu smát, Ilja bude jednou virtuóz ! Jenom?e pro nás to bylo slovo úplně cizí a tak jsme na něho volali ? Iljo, ty bude? virto? ! Na?e rodina měla pak celý ?ivot o Iljově hraní, skládání i psaní dokonalý přehled díky jeho mamince Slávce, která a? do svého vysokého stáří
psávala dlouhé dopisy mé tetě, Bo?eně Bla?ejové, která se do?ila té? devadesátky. Nezapomenu nikdy na to Slávčino písmo. Ona nepsala, ale přímo tiskla !
|
 |
|
Porubská vilka, kde ?il Ilja Hurník |
Také Iljova sestra ?árka, co si vzala skladatele Petra Ebena, nás tady nav?tívila, i se svými třemi chlapci. Nedávno jsem napsala Markovi, jak se mi líbí, kdy? v televizi mluví s tak velkými osobnostmi (pozn. v pořadu Na plovárně) a byla jsem moc ráda, ?e mi Marek odepsal a moc mi děkuje - mám ten jeho dopis pořád doma schovaný?. "
A tak jsme si vyfotili obě stoleté vily a srdečně se rozloučili i s touto pamětnicí dětských stop Ilji Hurníka.
