 |
|
|
|
?elezniční artefakty známé i méně známé Věkovité lexikony přiřkly cizímu slovu artefakt český ekvivalent ?umělecký předmět?. Moderněj?í vydání naučných slovníků vidí v artefaktu ji? lidský výrobek obecně, opak přírodniny. Dnes spí?e označujeme artefaktem předmět, který svou letitostí připomíná doby dosti vzdálené. Odtud i slovní obrat ?artefakt minulosti?. A s takovými se setkáváme v různých situacích a v různých prostředích. To ?elezniční nevyjímaje. Proto?e v?em modernizacím, optimalizacím a revitalizacím navzdory se leckde, téměř inkognito, mezi nablýskanou modernou zachoval nějaký ten letitý lidský výrobek. Dávno nepou?ívaný; o jeho existenci má ponětí jen několik obvykle ne mladých zaměstnanců a původní uplatnění se začíná pomalu, ale o to jistěji vytrácet z paměti.  Zkusme tedy na?i pamě?, tu věru o?idnou pomocnici, trochu o?ivit. Zastavme se u tří ?elezničních artefaktů, které navzdory svému věku do?ily dne?ních dnů. Ten první najdeme přesně na hranicích Jizerských hor a Krkono?, na trati z Tanvaldu do Harrachova, na Jizerském mostě. Jeden z nosníků jeho mostovky, převádějící koleje nad tokem řeky Jizery, zdobí zajímavý svědek minulosti: torzo sto?áru trakčního vedení. Náročnou horskou ?eleznici, navazující na českou ozubnicovou tra?, toti? zahrnula Královská pruská ?elezniční správa (KPEV) do ambiciózního plánu elektrizace hornoslezských drah. Zku?ebně ji? před první světovou válkou, pravidelně pak od 15. února 1923, tady fungoval elektrický provoz; a to a? do konce 2. světové války, její? důsledky znamenaly rekviem nejen pro elektrické vlaky, ale pro mezistátní provoz vůbec. Moderní trakce tedy na severu Čech ?těstí neměla. Doznala v?ak záhy značného roz?íření jinde. Příkladně v Praze. Nad nejstar?ím pra?ským nádra?ím ? dne?ním Masarykovým ? se trolejová sí? rozprostřela v první polovině roku 1955. A? na počátku sedmdesátých let minulého století vybavil tehdej?í elektroúsek první a druhou staniční kolej stojanem pro elektrické předtápění souprav. Předpis ČSD D1, platný od roku 1961, samozřejmě znal návěst 43 ?Elektrické předtápění zapojeno? - ta se v?ak zdála pro místní poměry poněkud nedostatečným zaji?těním. U obou kolejí byla proto zřízena speciální návěstidla: jejich modré světlo, aktivované okam?ikem zapojení předtápění, zastupovalo návěst ?Posun zakázán?. Jeden z těchto ji? přes dvacet let nepou?ívaných veteránů pře?ívá nepov?imnut na rohu po?tovní budovy dodnes. 
Výlet za ?elezničními artefakty mů?eme zakončit třeba na severní Moravě. Nádra?í v Přerově zaujímalo v?dy poněkud výsadní postavení na na?ich ?eleznicích: ji? na počátku čtyřicátých let 19. století bylo koncipováno jako budoucí uzel, v roce 1892 dostalo krytá nástupi?tě i s podchodem ? tedy zařízení, které neznala ani Praha, ba ani Vídeň! Od září 1894 pak provoz severního zhlaví zaji??ovalo elektrodynamické zabezpečení, první svého druhu na světě. Po čtyřiceti letech jej vystřídal dal?í pokrok: elektrodynamické zabezpečení, které tady vydr?elo do roku 1987. Stopy po zdej?í historické technice najdeme dnes spí?e v Národním technickém muzeu v Praze ne? v Přerově samém. Zvídavý pozorovatel v?ak přesto i tady mů?e slavit úspěch: pod nástupi?tní vla?tovkou najde dávno nepou?ívané zařízení: obdélníkovou krabičku s ji? přetřenou průsvitkou a zřejmě nikam nevedoucí kabelovou přípojkou. Lze mít zato, ?e ji? na pohled letitá pomůcka slou?ila kdysi zabezpečení jízd vlaků. Obdobná ? a dodnes funkční ? zařízení toti? najdeme je?tě na německých ?eleznicích, kde stále fungují při výpravě vlaků vlakovou četou. Pátrání po artefaktech na kolejích vy?aduje nejen dobrý přehled v ?elezniční historii obecné, ale i dobré znalosti poměrů regionálních, proto?e se jedná o svého druhu archeologickou činnost a ta je spojená s obdobnými po?adavky. A ?e někdy výsledek zcela neuspokojí svým otevřeným koncem? Pak je to jen výzva k dal?ímu, nikdy nekončícímu putování za ?elezničními artefakty. | Autor: administrator | Vydáno dne 25. 03. 2008 | 51 přečtení |  
| Zdroj: PAVEL SCHR
|