S drátky a kamínky do světa umění

U nás ho obdivují, v Chorvatsku ho chtěli zavřít. Taměj?ím zlatníkům bylo podezřelé, jak často a jak pečlivě si prohlí?í jejich výlohy a tak na něj zavolali

policii. ?Musel jsem vysvětlovat, ?e pouze studuji jejich práci a hledám inspiraci ke svému koníčku,? vzpomíná s úsměvem zámečník z nádvoří Dolu Lazy Jozef Madigar. Tím koníčkem je výroba tak zvané drátované bi?uterie, tedy oplétání polodrahokamů měděnými nebo mosaznými drátky do podoby přívě?ků, medailonků, spon a podobně. Zasvěcenci tomu říkají měďařina.Dnes sedmačtyřicetiletý Jozef Madigar se narodil ve vesničce Záriečie v okrese Pova?ská Bystrica na slovensko-moravském pomezí. Jako kluk si vysnil, ?e bude kovářem. V?dy měl zaujetí pro kovy a tvary a chtěl, aby ho mohl uplatnit i v zaměstnání. ?ivot rozhodl jinak. Do tehdej?ích limitů na učili?ti v Dubnici nad Váhom se neve?el a musel volit profesi jinou. Zkusil soustru?níka v Pova?ské Bystrici, ale nakonec nastoupil na hnědouhelné lignitové ?bani? Cígež v Prievidzi a stal se horníkem. Z údr?by pře?el do čelby a mezi raziče hlavního předáka Josefa Chytro?e se zařadil také poté, co roku 1981 zakotvil na Dole Lazy v Orlové.

?Na Lazech u? tehdy dělal můj brácha, který se tady i vyučil. Navíc zde byly vy??í platy. Zatímco na Slovensku jsem vydělával tři tisíce osm set, na Lazech jsem dostal pět a půl tisíce,? vysvětluje důvody, proč opustil rodný kraj. Práce raziče ho pohltila a i kdy? musel později kvůli zdravotním problémům přejít na povrch, nedá na ni dopustit. ?Zkou?el jsem to také v rubání, ale práce raziče je taková tvořivěj?í,? svěřuje se Jozef Madigar. ?Zahrnuje ra?ení chodby, vrtání, střílení, budování, ale také tě?bu uhlí a jeho odstávku na povrch. Kdybych mohl, vrátil bych se na čelbu zpátky.?

Touhu po tvůrčí činnosti naplňuje také v rámci svých koníčků. Tím hlavním je umělecké kovářství ? bohu?el, nemá k němu potřebné podmínky. Tím dal?ím pak u? zmíněná výroba drátované bi?uterie, kterou předvádí i na veřejnosti. ?Začal jsem s tím asi před jedenácti lety,? vypráví Jozef Madigar. ??il jsem tehdy s dru?kou, která se ?ivila stánkovým prodejem. Objí?děli jsme spolu různé kulturní akce a jarmarky, na kterých jsem se seznámil s mnoha lidovými řemeslníky a začal se zajímat o jejich práci. Se základy měďařiny mě seznámil jeden borec, který předváděl tuto techniku na Mohelnickém dostavníku. Zaujalo mě to, tak jsem koupil fla?ku a sedl si k němu. Na druhý den jsem za ním za?el znovu a v?echno mi ukázal. Zalíbilo se mi to a brzy jsem zjistil, ?e i já u? objí?dím hrady, zámky a kulturní akce a hraju si s kamínky a dráty.?

A je?tě jedna věc. Dá se tímto způsobem vydělat? ?Hodně lidí se mě na to ptá,? říká Jozef Madigar. ?Ale věřte mi, pro peníze to opravdu nedělám. Kdy? něco utr?ím, dám to na charitu. Nejsem ?ádný profík, je to jen jeden z mých zájmů, které mi přiná?ejí uspokojení. Člověk si prostě zablbne, seznámí se s novými zajímavými lidmi a má i po?itek z toho, ?e ho někdo pozoruje, ?e něco umí a mů?e to předvést. A kdy? je pěkný program, mám u toho i hezké kulturní zá?itky.?

| Autor: Administrator | Vydáno dne 06. 02. 2008 | 77 přečtení |

| Zdroj: TEXT A FOTO: Bohuslav Krzy?anek