ROZVA?OVÁNÍ NAD UTĚRKOU

Byla jednou jedna paní, která nic neměla a nosila na hlavě utěrku s modrým pruhem, která jí také nepatřila. A přesto ta paní byla jednou z největ?ích osobností (nejen) 20. století. ?koda, ?e bohu?el ne nejvlivněj?í.

Její předchůdkyně stejného jména na tom byla jen o pár set let dříve zhruba podobně. Tereza z Avily říkala, ?e svatost nespočívá v konání neobyčejných věcí, ale v tom, ?e docela obyčejné věci činíme neobyčejným způsobem.

A tak si přeberme v?echny ty obyčejné věci třeba za dne?ní den?
Byli jsme v nich za křes?any?
Začali jsme modlitbou, třeba právě proto, ?e jsme vstali levou nohou?
A kdy? nám na pravou nohu ?lápl spolucestující v tramvaji, usmáli jsme se na něj?
Nebrblali jsme při čtení zpráv o dal?ích lumpárnách na?ich politiků?
Nepropadli jsme úzkosti, kdy? pro nás nebyla lékařská diagnóza moc povzbudivá?
Nezáviděli jsme kolegovi v práci úspěch a kolegyni krásu?
Dokázali jsme být v supermarketu skromní při nákupu?
Darovali jsme bezdomovci padesátikorunu, i kdy? nám to udělalo v peně?ence průvan?
Přečetli jsme pohádku svým dětem?
Na?li jsme odvahu vypnout televizi či počítač a mluvit s rodinou?
Spolkli jsme urá?ku své vlastní osoby stejně jako pomluvu toho druhého?
A kdy? zazvonil zvonek u dveří, nepomysleli jsme si, koho to sem čerti nesou?
Jestli ano, pak jsme spáchali aspoň pár obyčejných věcí pro své bli?ní a pro Krista.

O utěrce a násadkovém peru

Mo?ná jste taky viděli dokument o Matce Tereze nazvaný Pero v Bo?í ruce. Matka Tereza neměla tím přirovnáním určitě na mysli pero plnicí, ale to s násadkou a ?pičkou.

Vzpomínáte? Psávali jsme jím v 50. letech v prvních třídách v hodinách krasopisu. Skřípalo a dělalo kaňky. Usilovně a s vyplazeným jazýčkem jsme se v?ichni sna?ili psát aspoň trochu krasopisně, abychom dostali jedničku s hvězdičkou.

Bůh chce skrze nás "psát" dějiny na?eho světa, pokud mo?no bez skřípání a kaněk. Tak se sna?me nejen s vyplazeným jazykem a aspoň s odřenýma u?ima, ale i s otevřeným srdcem a hlub?í důvěrou v Bo?í dílo spásy světa a člověka.

PS:
V?dycky, kdy? dr?ím v ruce utěrku (s v?elijakými prou?ky) na nádobí po spoustě náv?těv a nechce se mi do dřezu ? vzpomenu si na obě Terezky a hned mi to jde lépe.

Mgr. Jana ?ILEROVÁ, biskupka olomoucká.

Související články:
Zemřu, zemře?, zemřeme (21.01.2008)
O NAVLÉKÁNÍ KORÁLKŮ (21.10.2007)
K zamy?lení (17.03.2005)
Farář a mobil (17.02.2005)

| Autor: administrator | Vydáno dne 07. 01. 2008 | 117 přečtení |