Rodák z Poruby, Ilja Hurník, ?asne?

Nedávno jsem obdr?el reakci Ilji Hurníka na několik mých zveřejněných článků, vč. Historie Poruby z internetových stránek.. Vyjímám z ní :

?? pustil jsem si na Internetu několik Tvých statí, moc mě potě?ily, jak jsou přesné. I to, ?es pojednal o paní Sylvě. Je to opu?těná ?ena a asi sotva kdy čekala, ?e se takto octne na veřejnosti. Měl bych k Tobě ale jednu prosbu. A? se zase dotkne? na?eho rodného kraje, upozorni, ?e je to Slezsko, ?e má přesné historické hranice, o čem? mnozí nevědí nic a označují proto Slezsko jako ?severní Moravu?. Musí se s tím něco udělat ! ?asnu, co v?echno se o historii Poruby zachovalo, o ničem z toho jsem neměl ponětí, ale ani můj otec a asi ne ani ná? dědeček. To se ví, člověk je takto připraven o jisté představy. Teď se dovídá, jaké machinace, spory a kravály provázely stavbu porubského kostela, tak podobné na?im současným. Já jsem, jak jsem kdysi sly?el, napsal, ?e ten kostel vystavěli zedníci bez plánu, jen ze zbo?nosti? Tím víc v?ak vynikají případy jako bylo porubské eratikum " (?védská ?ula).

Můj tatínek mi v dětství vyprávěl, jak si jednou na schůzi obecní rady vzal slovo: "Za doby ledové se ze severu sunul Evropou ledovec a strkal před sebou kameny. Kdy? se posunul k nám, roztál a ty kameny po něm zůstaly. Jeden le?í v na?em potoce. Je to nejji?něj?í bludný balvan z

celé Evropy, ohromná zvlá?tnost. Dopravíme ho na náves a bude z něho pomník."

?ádný velký dojem neudělal. Sedláci se dost nadřeli s kameny na polích a jestli nějaký nevadí, pak ten v potoce. Ale jeden osvícený sedlák plácl stokorunu na stůl, prý první počinek, jeho soused musel plácnout rovně?, za chvilku tu byla kupka peněz a začal nevídaný podnik. Chlapi odvedli vodu z potoka jinudy,

balvan se obna?oval, a? tu le?el jako temně rudý pecen. Dopravit jej na náves, na to by asi stačily dva páry koní, ale to by nebylo ono.

Toho památného dne se do ?elezného vozu zapřáhla celá Poruba. Dovlekli jej na laně přes kopce a podoly na náves jako ?enich nevěstu. Tam na balvan čekal betonový sokl, do něho? Porub?tí zapustili kovovou krabici se snímky,

známkami, mincemi, i s věcmi denní potřeby pro archeology pří?tích věků. A 28. října roku 1928 byla sláva. Z kamene hlásal nápis:

Svornost v obci, mír ve státě.

Při?la válka. Poruba pobouraná, vyhořelá, ale kámen zůstal. A ves při?la i o slávu nejji?něj?ího eratika. Na?lo se jedno je?tě ji?něj?í. Inu, marnost nad marnost. Ale v paměti zůstal den, kdy Poruba táhla za jeden provaz?

"Díky Tobě mám na očích fotku, který udivuje na?e hosty. Říkají, ?e na takovou úroveň se sotva která ves vznesla.?

O porubském bludném balvanu toho bylo napsáno ji? poměrně hodně, ale zaujalo mne, co tím I. Hurník myslel, kdy? se zmiňoval o stavbě porubského kostela. Pročetl jsem si tedy pozorně jeden z mála dochovaných nejstar?ích ucelených dokumentů o historii Poruby sestavený panem farářem Josefem Bystřičanem z r. 1903 a ejhle ! Na?el jsem nejen to, co tolik I. Hurníka udivilo, ale také člověka, který v r. 1788 novou kostelní vě? stavěl, stejného jména, jako mám já, mo?ná tedy mého praprapředka. A také jméno mého pradědečka (zcela určitě) Ignáce Bártu, tehdej?ího starosty Poruby.

Tak?e jen malé přiblí?ení oné dávno za?lé doby konce 18. stol. slovy pana faráře Bystřičana:

?? podal o starém kostele zprávu, která jest uschována ve farním archivu jako?to vzácná památka?.

Vě?i hrozila pohroma. Bylo nebezpečí, ?e spadne k západu. Proto byla L.P.1787 snesena, tak?e z ní koncem roku tohoto nezůstalo ne? místo, na něm? se vypínala a stěna kostela se dotýkající?

Kaple sv. Antonína byla postavena r. 1709 od dědečka p. hraběte Franti?ka Josefa Wilczka a r. 1710 gregoriánskou vodou posvěcena. Dal?ích zpráv není. Jisto v?ak jest, ?e úcta ke sv. Antonínu Paduanskému byla zde velmi roz?ířena, ?e Poruba a? do doby Josefa II. Byla takřka místem poutnickým?

Kaple sv. Antonína byla chatrná, střecha byla shnilá, dřevo nehodilo se na nic. Je?tě hůř bylo s kostelem. Střecha hrozila spadnutím?

V pře?alostném, bídném stavu byl tehda ná? farní chrám Páně. Mnozí jmenovali ctihodný kostelíček porubský dírou (spelunka)?

Dne 2. června 1788 byl základní kámen ku stavbě vě?e polo?en?

stavěli: Matěj ?imíček a Ignác Luzar ze Stětiny, Jiří Bárta z Vřesiny, Prokop Halfar z Budi?ovic?Koncem května L.P.1789 počalo se le?ení pro klenbu kostelní stavět a 20.června o 11. hod. byl do kopule poslední kámen vsazen ku spokojenosti v?ech. Lidé přítomní při tomto výkonu slzeli radostí. V?em se líbila stavba, a zvlá?tě těm, kteří dřívěj?í kostelíček znali?.

Pan Grünwald byl jako?to hospodářský rada od pana hraběte vzat na panství slezská. Tento pán byl ve stavitelství velikým nepřítelem zdej?ího hospodářského správce Jana Ullricha. Měl i zde své příznivce. Farář zdej?í ctil pana ředitele jako?to hodného úředníka. To i jiné okolnosti způsobily, ?e farář měl mnoho nepřátel. Jmenovaný pan Grünwald uznal nutnost přestavby. Vykreslil plány k opravě kostela, které v?ak za nic nestály a dobré věci jen ?kodily. Pan Grünwald udal, ?e by v?e mnoho stálo?a konečně projádřil se, ?e toho není potřeba. Tím přiměl pana hraběte Wilczka k usnesení ? stavbu zastavit aneb a? si na své útraty staví kdo chce. A skutečně se stavělo dále a to proti plánu pana Grünwalda a jeho přívr?enců?.

Přestavbou kostela postavil si důstojný pan farář Ignát Lusar pomník dosud trvající. Byl zde 37 let duchovním správcem. Je?tě dlu?no poznamenati, ?e za něho postavena byla L.P.1814 i nyněj?í farní budova?.

Nová kří?ová cesta na zevněj?ích zdích kostela jest věnována od Ignáce Bárty, bývalého starosty porubského. Novou kří?ovou cestu pro chrám Páně darovala Johanna ?vidernochová z Vřesiny.Obě kří?ové cesty za nyněj?ího roku (1902) posvěceny??

Foto: Jiří Hrubý ml.

Související články:
Hurníkova povídka ? Řečník? (23.01.2008)
Rů?ový notýsek (19.01.2008)
Porubské eratikum před 80 léty (28.12.2007)
Počátky porubské ?koly očima pamětníků (22.01.2007)
Po dětských stopách Ilji Hurníka (21.12.2006)
Počátky porubské sokolovny (15.11.2006)
Není balvan jako balvan (20.10.2006)

| Autor: | Vydáno dne 19. 02. 2007 | 442 přečtení |