Denik ostravaka ...za lep?i zytřki

Autor:ostravak ostravski

NOVÉ KNIHY

Vydavatelství REPRONIS

Formát A 5, bro?., 84 str., vyd. první, 89 Kč

Kniha obsahuje Ostravakova v?ední i nev?ední dobrodru?ství zveřejněná ve druhé polovině roku 2006 na internetovém blogu www.ostravak.bloguje.cz , včetně autorova rozloučení se čtenáři Deniků z 25. prosince. Na čtenáře čeká navíc bonus v podobě několika star?ích příběhů, které nikdy nebyly zveřejněny v ti?těné podobě. Obsahuje opět autorovy ilustrace.

Ukázka:

Jaku barvu ma včil Ostrava

Kdysyk to bylo jednoduche. Ostrava měla enem jednu barvu ? černu jak but. V mojim chvilkovym depe?ackim obdobi mi to aji vyhovovalo, bo sem nahazal v?ecke hadry do Duhi ? to byla taka barva v pra?ku, keru mama zehnala tenkrat od kohosyk vyměnu za mandarynki. Mama to chvilu povařyla v hrňcu, vytahla, pověsyla na ?ňuru a jak to vyschlo, mělo to mě? barvu, kera byla vyznačena na obalu. Ale bo ji bylo malo a ja sem chtěl mě? obarvene v?ecko, vy?lo to spi? tak do tmavo?ede s černyma a světlyma flekama. Vypadal sem spi? jak komiňař po ekskurzyji v pekarni, ne? jak depe?ak. Tu? sem se na to vysmolil a přeoryjentoval sem se ze dňa na den na ace blesk dece, bo mě ti nagelovani pajta?i stejnak něbavili. A ja sem měl spi? take divne afro. Ale to sem vjel na vedlej?i ulicu.

V Ostravě se u? paru roku kona hudebni veselica, kera se rozliza jak egzem na noze, ni enem počtem dňu, ale aji po centru a okoli. Kdysyk ji stačila Stodolni a nejvěči plac byl u Bauhauzu, potem to protahli a? na Černu luku a včil u? obliha aji hradby. A tu? čemu ni? ?ak muzyka leči.

Na prvnich aji druhich Kolorach sem byl se staru partyju. Věčina z nich je celkem vybirava, tu? sme prvni v programě za?krkali alternatyvni grupy, kere chceme sly?e?, potem sme dřystali u stanku s kofolu a rumem a nakoněc sme skončili pod podyjem na Kry?tofach a mavali rukami jak na kuzelnickim bale.

Rad spominam na ty bubenmajstry, keřy hrali v kamijoně. Ti byli fajni. Pozvali aji ludi okolo, aby se te? zavalili do tych hrňcu. Valil sem do teho, jak kdy? sem kdysyk babce klepal pulroku něklepane tepichi. Akurat z teho bylo meň prachu. Nakoněc mě Mirek, byvaly bubenik, musel taha? nasylim, ?e co se tam motam, jak němam rytmus. Vul jakisyk. Jak němam rytmus? Ja, kery doka?u vygrga? prvni ver? Internacyjonaly? Ani mě něněchal domluvi? s tym buben?tajgrem, esli němo?u pokračova? po Evropě s nimi.

Iny kolega v ten čas posluchal balkansku muzyku, tu? mě vytahnul na jakusyk balkansku dechovku. Nazev u? se něspomenu, ani jak by mě posmykali dvumi kombajnami přes pole pasti na medvědě. Moc mě to nězaujalo, bo jak sem viděl ty jejich truby jak z Vlachovki, pravil sem se, ?e to budě na prd. Ale jak se do teho v?ecy syncy opřeli jak ?abčik do zbijački, v duchu sem se jim omluvil, bo taku muzyku sem e?tě něsly?el. Ku koňcu sem taňcoval jak rodily jugoslavec a e?tě před barakem sem řval na cele kolo Ka-la-?ny-kov! Ka-la-?ny-kov! Mo?na aji temu mě druhi den susedi zdravili jaksyk uctivěj?i.

Prvni ročnik se mi moc libil, bo to bylo cosyk noveho. A ta kofola s rumem za dvacku byla te? fajna, a jak sme zmokli, člověk se ani něuvědomil, keru u? ma v sobě a taňcoval a? do zblbnu?a. Aspoň se myslel, ?e tancuje. Druhi ročnik u? byl taki moc komerčni. Kofolu u? něčepovali ani bez ruma a vyrostly tam jakesyk vi aji pi zony, z kerych mě furt kdosyk vyhazoval, jak sem chtěl po paru pivach zy??ova?, keřy gizdi su rovněj?i ne? ja s Marcelem. A moji bubenicy te? kajsyk zabludili.

Ka?dy rok se přemluvam, ?e zas zajdu, ale jaksyk se nědařy. Letos u? sem malem kupil listki, furt sem to odkladal a odkladal, a? je po tym. Ale za rok určitě zajdu, esli to nězru?a a zaspominam na stare časy. Jak pry u? tam maju děcke kutki, tu? tam dame Danka a pomačkame se s Blanku přymo pod podyjem, a? u? budě hra? co chce. Esli mě do te doby ?lak nětrefi.

| Autor: | Vydáno dne 11. 02. 2007 | 271 přečtení |