Počátky porubské ?koly očima pamětníků

O porubské obecné ?kole se najde mnoho zajímavého nejen ve staré místní kronice, ale také v některých rodinných kronikách místních rodáků. Nahlédněme dnes alespoň do jedné z nich, kterou zalo?il dlouholetý ředitel ( rechtor, řídící učitel) této ?koly pan Josef Bárta (vzpomněli jsme jej také v článku "Počátky porubské sokolovny") , a zároveň také do "pamětí" jeho vnuka, prof.Ilji Hurníka, DrSc., které vy?ly tiskem pod názvem "Dětství ve Slezsku".V této knize vzpomíná na svého otce Josefa Hurník (vzpomněli jsme jej také v článcích "Není balvan jako balvan" a "Po dětských stopách Ilji Hurníka"), který rovně? na porubské ?kole pod řízením svého tchána působil.

V rodinné kronice její zakladatel Josef Bárta o tomto tématu mj. pí?e :

" Porubská ?kola byla postavena r. 1808. Byla to budova jednopatrová, v přízemí byla učírna, v poschodí byt správce ?koly. Do této ?koly chodil u? můj dědeček Vincenc Hurník, moje matka, moji sourozenci i já.

Coby ?estiletý jsem r. 1875 nastoupil do porubské jednotřídky (zůstala jednotřídní ?kolou a? do r.1889), jejím? správcem byl pan Petr Komárek? Vyučování tenkrát bylo hodně obtí?né, nebo? učitel měl tehdy na starosti skoro 200 dětí ?kolou povinných. Poněvad? jediná ?kolní místnost nemohla tolik dětí pojati, tyto byly rozděleny na 2 skupiny. První skupina (od 4.?k.r.) chodila dopoledne, druhá skupina (1. ? 3.?k.r.) odpoledne. Přesto byla učírna naplněna do posledního místečka a vzduch po krátké době nesnesitelný. ?e v takové přeplněné třídě trpěla kázeň i vyučování rozumí se samo sebou. Mnozí nezvedenci se bavili, ?kádlili a znepokojovali učitele tak, ?e musel upotřebiti k uti?ení neposlu?ných ?áků lískové hole. V té době trvaly hlavní prázdniny 6 týdnů a byly rozděleny takto" 4 týdny o ?ních od 15. července do 15. srpna, a pak 2 týdny v září, kdy? se vykopávaly brambory. Také tenkrát existovaly pro star?í ?áky v?eobecné úlevy. Tito nechodili do ?koly od 1.dubna do konce října. Aby mohli rodičům pomáhati při pasení dobytka a polních pracích. Kdy? jsem nastoupil do ?koly, psali jsme dlouho jen na tabulkách, se?ity se pou?ívaly a? ve vy??ím oddělení a to jen pro krasopis. Názornin nebylo skoro ?ádných, pamatuji si pouze na mapu rak.uherské ří?e a na mapu polokoulí, rolník a řezník Frant. ?vidrnoch tehdy ?kole daroval je?tě malý globus?

? Po maturitě na Učitelském ústavě v Příboře v r.1890 jsem obdr?el své první učitelské místo na pětitřídní ?kole v Klimkovicích? 1.března 1894 jsem byl ustanoven za nadučitele na dvoutřídní ?kole v Porubě. Ze ?esti ?adatelů o toto místo jsem byl nejmlad?ím ? ve svých 24 a půl letech. To, ?e jsem se jím stal tak brzy, vděčím zejména tomu, ?e si porub?tí občané vá?ili mého otce a ?e mne znali jako dobrého učitele v sousedních Klimkovicích? Hned od samého počátku bylo mou snahou odstranit v?eobecné úlevy star?ím ?ákům. Získal jsem pro to starostu obce Antonína Bestu, který byl zároveň členem ?kolní rady. Mnozí rodiče ov?em nebyli s tímto na?ím sna?ením spokojeni, nechávali často děti doma, ale kdy? začali dostávat i peně?ité pokuty, vzdali se odporu a posílali své děti řádně do ?koly?

? ?kola byla postupně roz?iřována. U? před válkou (1. světovou) měla 5 tříd. Sna?il jsem se ze v?ech sil, aby obec postavila novou ?kolní budovu, je? by vyhovoala potřebám doby, ale nepodařilo se to ani mně, ani mým přátelům. Místo ?koly byl postaven "Obecní dům" s byty pro učitele. V mém bývalém bytě byla zařízena čtvrtá učebna a pátá třída byla umístěna v novém obecním domě. Nové ?koly jsem se tedy nedočkal a celých 33 roků jsem musel učit v nevhodné a nehygienické budově. Při odchodu na odpočinek v r.1927 mně zemská ?kolní rada vyslovila pochvalné uznání."

A jak na kantorské působení Josefa Hurníka vzpomíná jeho syn Ilja ?

"? Rakouské úřady by se spokojily s maturitou, ne v?ak můj otec. Ten chtěl co učitel navíc i odborné vzdělání, a tak aspoň na rok odjel studovat do Prahy? Kdy? se otec vrátil, začal v porubské ?kole svou nejlep?í kantorskou dobu. Nevím, jak dalece mu k té skvělé práci pomohla věda, pochycená na universitě. Spí? bych hádal, ?e to bylo dílo jeho talentu?

?Můj otec byl přesný opak pedagoga, jen? má vyučování za vědu a děti za materiál. Vcházel mezi ně jako do společnosti, jediné ?ádoucí, jako její nejstar?í, nejnápaditěj?í člen. Neviděl v dětech hlínují? mů?e dát učitel tvar, jaký se mu zlíbí, nýbr? lidi, kteří mají u? svou hlavu ? tedy i určitou zodpovědnost? ? Mám knihu, dlouho nejmilej?í, a nejen proto, ?e byla první. Napsaly ji porubské děti a ozdobily obrázky? Otec vydával s dětmi i časopis. "Na?e klásky" se jmenoval. Na zadní straně byly zprávy ze světa. Jedna hlásila, ?e do Mariánských Lázní se přijel léčit slavný ruský spisovatel Maxim Gorkij. A vedle zprávy fotografie?.? kdosi vykřikl: "Napi?me mu dopis." ?Na čtyřicet dopisů, k tomu obrázky a otcův průvodní list ?el do Mariánských Lázní.

Sotva za týden vstoupí do třídy sám pan po?mistr a obřadně předá tátovi obálku. V ní dopis Maxima Gorkého. Rozechvěně čte a překládá porubský učitel věty dojaté i hluboce myslitelské. Gorkij oslovuje v dopise otce, ale text se obrací na v?echny československé děti.

Josefu Hurníkovi, učiteli v Porubě.
"Srdečně jsem byl dojat milým pozdravem dětí porubské ?koly. Posílám ?kole svoji podobiznu a své knihy v ruském i německém jazyce. Řekněte dětem, ?e já v jejich letech jsem ?il velmi tě?ko, velmi bídně, ale ji? tehdy plně jsem pocítil, ?e v?echno zlé i dobré pochází od člověka a pro člověka. Čím déle tím jasněji jsem si uvědomoval rozhodující význam vůle a rozumu člověka, těchto dvou pramenů v?eho blaha, v?ech radostí i velkých událostí světových. Tato víra spasila mě od záhuby, s touto vírou pro?il jsem celý ?ivot, slou?e podle svých sil člověku. Tuto pevnou víru z celé du?e přeji dětem porubským, dětem celé československé vlasti, a nech? ona je ??astna !
Mariánské Lázně 20.1.24

M. Gorkij?

Venkovský kantor netu?il, čeho se tu odvá?il. V?dy? oficiální místa brala přítomnost Gorkého na vědomí jen s rozpaky. Ne vládní delegace, ale děti z hornické vsi jej u nás uvítaly."

Související články:
Hurníkova povídka ? Řečník? (23.01.2008)
Rů?ový notýsek (19.01.2008)
Porubské eratikum před 80 léty (28.12.2007)
Rodák z Poruby, Ilja Hurník, ?asne? (19.02.2007)
Po dětských stopách Ilji Hurníka (21.12.2006)
Počátky porubské sokolovny (15.11.2006)
Není balvan jako balvan (20.10.2006)

| Autor: | Vydáno dne 22. 01. 2007 | 580 přečtení |