 |
|
|
|
Není balvan jako balvan Na výstavě o historii Poruby, která skončí 16.11.2006 v Galerii na schodech na porubském ObÚ, si náv?těvník jistě pov?imnul několika zajímavých fotografií, věnovaných porubskými pamětníky, které přibli?ují některé historické okam?iky z ?ivota na?ich předků na počátku minulého století. Pravda, moc z toho, co je na těchto fotografiích vidět, se do dne?ních dnů u? nedochovalo, ale co ve ?staré? Porubě zůstane zřejmě navěky, to bude onen ?bludný balvan?, z něho? se později stal porubský pomník. U? se o něm napsalo dost, nejen v porubském zpravodaji, ale co nám asi nejlépe přibli?uje ony památné dny jeho nalezení v říčce Porubce a jeho slavné přestěhování, je? jsou zachyceny na oněch fotkách z výstavy, je bezesporu literární zpracování této události v půvabné kní?ce Ilji Hurníka ?Dětství ve Slezsku?. Kdo jiný by ji měl tak důvěrně znát a popsat, ne? syn tehdej?ího porubského kantora Josefa Hurníka, který se o to v?echno zaslou?il nejvíce. Ale začtěme se raději přímo do autorových řádků : 
?? Někdy zjara roku osmadvacátého zasedala porubská obecní rada. Nějdřív se vyřizovalo, kdo bude dělat ponocného, kdy? stryk Bajgar u? nemů?e na nohy. Pak byla řeč o zhrouceném plotu ?kolní zahrady. Nato při?la na pořad věc čtyřicet tisíc let stará, z úředního hlediska tedy pová?livý rest. Mohla ov?em klidně spát dál, kdyby s ní ten nepokojný učitel nezačal?. Tehdy ho to pořád táhlo do luk na pomezí Poruby a Krásného Pole. Tekl tudy potok a z něho vyčuhoval podivný kámen. Jeho temně červená barva a zrno dávaly tu?it, ?e to nebude kámen ledajaký. I kdy? voda klesla, nikdy se celý neobna?il, musel to být obr zarytý do bahna. Po třech procházkách bádal otec v knihách, a? jednoho dne odjel do Ostravy a za pár dní si z porubského nádra?íčka přiváděl učeného pána. Tentokrát ?li k balvanu sami.
A pak byla ta schůze. Kdy? se vyřídil zhroucený ponocný i plot, otec povstal. ?Před čtyřiceti tisíci léty se dosunul ze severu a? k nám obrovský ledovec a tady roztál. Balvany, které před sebou dostrkal, tu po něm zůstaly. Jeden z nich, který se dostal nejdál na jih, le?í v na?em potoce. Geologové u? o něm vědí a od nyněj?ka mu budou říkat porubské eratikum. Taková vzácnost nemů?e zůstat v potoce. Musíme ten kámen dostat z bahna, dopravit jej před obecní dům a udělat z něho pomník.? 
?A největ?í sedlák tasil z kapsy stokorunu a plácl jí o stůl. Tady prý je první počinek. Teď musel ov?em jeho cti?ádostivý soused udělat toté?. Ne? schůze skončila, byl tu fond a plno slibů: ?Já dám koně.? ?Já dřevo.? ? A já ten kameň zdvihnu z teho potoka,? prohlásil mostmistr Valder. ?Ja d y c k y snídám ve stojačky,? upozorňoval důtklivě na tuto a mnohou jinou svou zvlá?tnost. Teď mu kynula mo?nost ozvlá?tnit se nad v?echny představy: vyndat z bahna cosi, co ?ádný mostmistr je?tě nevyndal.Poruba je vzru?ena. Odpoledne v?ecko táhne k potoku. Pan Valder patetickými gesty vrhá své lidi do vyznačených bojových pozic. Jedni kopou pro potok nové koryto, druzí staví nad kamenem le?ení z mohutných trámů?. Já tomu sice nerozumím, ale dívám-li se dnes na fotografie oné operace, přece jen se mi zdá, ?e ta trámová vě? nad kamenem je trochu vět?í, ne? by se čekalo, a ?e se snad ten potok ani nemusel odvodňovat. Na druhé straně je třeba panu Valderovi přiznat, ?e z případu udělal opravdové dílo, je? svou monumentalitou strhlo Porubu. V?dy? nad praktickou stránkou dostat kámen z vody čněla idea. Tohle bylo první společné dílo obce, v?ichni kladli k němu ruku. A zadarmo. 
?. A teď s ním na ?elezný platon ! U? se na něm rozvalil, lidé ho poplácávají jako hovado a pan Valder velí zapřáhnout ! Mo?ná ?e by ten náklad dva páry koní taky utáhly, ale byly tu lidské ruce a ty dychtily samy dopravit ?ulu přes práh obce jako ?enich nevěstu. A tak celá Poruba zapřáhla za jeden provaz ? jaký symbol! ? a vlekla vůz s kamenem ke vsi. Vpředu, dr?e samý koneček lana, táhl malinký Vincek Cihlář, hrbatá veselá kopa, Quasimodo Poruby, a ?klebil se pře??astně, za ním sedláci i kantoři, horníci i ?koláci a těsně u balvanu, opřeni o jeho hřbet ti, jich? byl nejvíc, mu?ové pana Valdera a on sám? A věru, cítili se velcí jak ten ledovec, kdy? dovlekli svoje eratikum na náves a vysadili je na betonový podstavec?. Původce podniku, můj otec, rozhodl, co bude kámen hlásat: ?Svornost v obci, mír ve státě.? Dech Francie zavál a? do Poruby?. Koncem ?edesátých let se v Porubě rozhodlo ? teď u? to bylo velkoměsto -, ?e kámen si zaslou?í lep?ího místa. V?dy? to, co bylo kdysi centrem obce, se teď smrsklo na pouhý plácek uprostřed lesa vě?áků. Tentokrát stačilo pár jeřábníků, aby se balvan posunul jinam?? 
Ilja Hurník se s celou rodinou po záboru Němců v devětatřicátém odstěhoval do Prahy a kdy? po mnoha letech bludný balvan zase spatřil, připadal mu úplně malinký, jak jej viděly dětské oči. A také se dověděl, ?e při?el také o výsadu nejji?něj?ího eratika, na?lo se prý je?tě ji?něj?í. A dokonce se dočetl v jakési publikaci, ?e bludný kámen objevil učitel ?. a co prý mu dalo práce, ne? ho dostal na náves? Hold, pamětníci vymírají a historie se mění. Na?těstí tomu bludnému balvanu to je úplně jedno, kdo ho objevil a vytáhl z Porubky, hlavně ?e po dlouhých čtyřiceti tisících letech nemusí potupně le?et v bahně.Fotografie je stále mo?né zhlédnout v Galerii na schodech ÚMOb Poruba, výstava "Poruba očima pamětníků" zde bude do 16. 11. 2006. Fotografie získal člen Letopisecké komise RMOb Poruba pan Jiří Lexa od pamětníků a z Archivu města Ostravy. Dal?í bludné balvany jsou na stránkách: Autor článku: Jiří Bárta Samostatný Československý stát vznikl ji? před 88 lety Dne 28. října 2006 uplyne 88 let od vzniku samostatného Československého státu. Představitelé městského obvodu Poruba si tento významný den připomenou v pátek 27. 10. 2006 v 10:00 hodin u bludného balvanu na Vřesinské ulici.
Související články:
| Autor: |
Vydáno dne 20. 10. 2006 | 558 přečtení |
Hurníkova povídka ? Řečník? (23.01.2008) Rů?ový notýsek (19.01.2008) Porubské eratikum před 80 léty (28.12.2007) Rodák z Poruby, Ilja Hurník, ?asne? (19.02.2007) Počátky porubské ?koly očima pamětníků (22.01.2007) Po dětských stopách Ilji Hurníka (21.12.2006) Počátky porubské sokolovny (15.11.2006)  
|