Opíjení rohlíkem aneb zlaté oči

Libu?e Kuncová

NOVÉ KNIHY

Vydavatelství REPRONIS

vázaná s přebalem, ilustrovaná, 152 stran, vydání první, 135 Kč

Vyprávění plné humoru, ironie a fantazie. Kniha je rozdělena do tří částí, z nich? první dvě (o svérázné osadě Krantofle a Baječky) jsou fantazijní vyprávěnky vyu?ívající mnohoznačnosti českého jazyka a mnoha ustálených rčení, které autorka Libu?e Kuncová s fantazií a ironií sobě vlastní rozvíjí velmi překvapivým způsobem. Třetí část Zlaté oči je milým povídáním svérázné dívenky o jejích dětských zá?itcích z rodné Hané a stejně svérázné rodině. Kniha je ilustrována Ludvíkem Kuncem.

Ukázka:

Bramborová kalamita

V Krantofli se urodilo nevídané mno?ství brambor nestydaté velikosti. Odrazilo se to samosebou na ?ivotním stylu: k snídani brambory, k obědu brambory a večer ? mísa brambor jak hrom. Jenom Petrbylům to ?ivot neotrávilo, ti si toti? na svém políčku pěstovali čistě jen tabák a jedli postaru.

Mladý se jedlíkům brambor veřejně vysmíval, a? ti začali mínit, ?e je to fakt strava ubohá. Někteří temperamentněj?í strávníci začali pak brambory vyhazovat okny. Bába s vnukem je pak za ?era sbírali a měli se. Jednou je u sběru kdosi přichytil a bába zabránila skandálu obmyslně: kdo prý se má na to turecké hospodářství dívat?! Ona myslí na zadní kolečka ? na jarní sadbu! Vařený brambor snáz vyklíčí. Jednoho rána se Petrbylovi nemohou dostat z chalupy ? zvenčí jsou dveře zavaleny kopami brambor! Sklidili nadílku do sklepa a na druhý den se opakovalo toté?. Na třetí den se mladý rozkřikuje na návsi: kdo prý má to svědomí jim tím neřádstvem zaneřádit čistý sklep?! Nemusíme si dát takovou zlomyslnost líbit!

Kdy? jim pak dal?í hromada brambor zbořila plot, nebylo u? Petrbylovy vidět. Nikdo je nepostrádal, byla tu onačej?í starost: nad koryty brambor prasata zavírala oči vět?inou natrvalo. To u? je hotové ? ty brambory musí mít nějakou chybu! Toto se na stůl nehodí!

Do té postní nálady vtančili Petrbylovi, sám úsměv a juch. Jeden zachmuřený hospodář se k nim přitočil s dotazem, kde je tak veselý rozmar k mání, on by za informaci nelitoval gro?e. Jak se přitáčí, tak se oni vytáčejí: sami prý ponětí nemají, odkud se do nich ta radost ze ?ivota vrazila. Pak ale začnou dotírat i jiní, a ti se dovědí, ?e Petrbylovi mají ve sklepě teď ku?elnu a kluzi?tě ? ohromná zábava skrz ty brambory! I hrome!

Večer pak několik hlav ?míruje u Petrbylovic sklepního okýnka. Tam uvnitř z prapodivného aparátu kape voda, bába ji se smíchem chytá do hrnku, vypíjí společně s vnukem. ?ádná ku?elna. ?ádné kluzi?tě! Viděl svět takové lháře?! Jak se v?ak domakat pravdy?

Krantofle číhá na Petrbyly a kdy? se pak s veselou objevili na návsi, vezme si je na pa?kál: jak to s tou jejich veselou náladou je doopravdy? A? kouknou kápnout bo?skou. Vnuk tedy vyrukuje s čistou pravdou: nedávno tu prý ?el pocestný, ústa od ucha k uchu. Jak se tak smál, oni mu ten úsměv ukradli, sami si ho zavěsili do koutků a teďko je jim holt veselo. Není to výpověď magora? I toto: kdo si dobrou náladu neukradne, ten ji holt nemá! ? To? kde ten chlap ale je? ?Nějak se po něm zaprá?ilo,? krčí bába rameny.

Na to jedna ctnostná bába spustí bandurskou: ?Cizí erteple vám nejsou svatý, cizí nálada jakbysmet, je tohle čertova babička, anebo čertův vnuk?!? Někdo z obecenstva si přisadí. ?Otázka stojí, kterej z nich je vět?í vůl!? Nestačí se to vyře?it, poněvad? se tu objevil chlap s ruksakem a ?ádá Petrbyly: ?U? mi ten vercajk vra?te!?

Znenáhla věci vysvítají: normálního pocestného drapl mladý Petrbyl s dotazem, co s tolika bramborami ? nedá se to jíst. Pocestný u?asl nad tou zaostalostí ? brambory se přece dají pít! Vytáhl z ruksaku vercajk, ten potom ve sklepě brambory zkapalnil, teď ale ten aparát chce zpátky! ? Jo táák, no tohle?! To a? ten aparát zůstane v Krantofli ? moc-li za něj pán ?ádá? Odmítl ? pak by se tu prý nevědělo, co s bílýma my?kama. Majetek si spakoval a karé.

S posupnou zádumčivostí si poté začnou zase servírovat zbylé brambory. Do jara je problém s kalamitou vyře?en. Je tu v?ak dal?í: co do té země teď zasadit? Babo raď, Petrbylko!

Poradila tabáček, vnukovi nařídila vysypat si z makovice výmysly a Krantofle se octla v naději. ?e z nejhor?ího ji v?dycky někdo vytáhne, toti? Petrbylovi, ty něco napadne v?dycky.
Jak to přijde?

Ukázka:

Ona mo?e?

To je hrozný, jak je včil pořád na světě leda tma. U? odpoledne a jak pak jdem k paní Smetanové, to? to je venku načisto jak v pytlu, v?ecky okna zatemněný, kdepak někde světýlko. A? pak u Smetanů je konečně zas světlo a teplo. Dostaneme lipový čaj, maminka s paní Smetanovou se dají do pletení a sestra ?e mě má učit háčkovat. Na stole je krásná bábovka, ka?dá dostanem kousek a znovu si u? vzít nesmíme, i kdy? paní Smetanová říká, a? si vezmem je?tě. Musíme v?dycky říct, ?e u? máme dost. Vůbec dost nemáme, ale maminka nám po cestě v?dycky říká, ?e dneska je bída a nehodí se lidi vyjídat. ?Jeden kousek a hotovo, rozumíte?? naká?e nám v?dycky na chodbě. Musíme být slu?ný, kdy? maminka je tak slu?ná, ?e si veme leda ten čaj. Vykládá zas, ?e tata nepí?e, třeba se mu tam kdesi cosi stalo, ale paní Smetanová vrtí hlavou, ?e tomu se nikdy nic nestane, kdepak, to je chlap s hvězdou na čele. Nám je to k smíchu, maminka přestane posmrkovat. Pak si ?eptají o panu Smetanovi a paní Smetanová nám přinese Člověče, nezlob se, a? si hrajem. Ony jdou do kuchyně, poslouchají tam v?dycky pod dekou rádio, my to náhodou víme. Honem si ukrojíme teninké kousky z bábovky, to ani nebude poznat.

Dom se nám nikdy nechce, ale do rána tu sedět nemo?em. Venku se otřesem zimou, maminka řekne, ?e musíme hodně spichat, ale to se potmě ani nedá! Člověk se jak? tak? rozhledí a? u na?ich akátů. Za pár kroků u? budem chválabohu doma.

Vtom mezi akáty cosi za?ustilo, kdosi tam ?eptá ? tam jsou snad jacísi chlapi?! Maminka zastaví, popadne nás za ruce ? p??t! Ve tmě se kymácejí tři stíny a chichtají se. ?Hakcnkrajcleři,? vydechne maminka a krve by se v nás nedořezal. Je sly?et crkání jak z vodovodu a maminka sípne: ?Co tam ty kurvy dělají?!? Hrůzou se div neskácím ? kdy? ona řekla tak stra?ný slovo, tak je u? svět nejhrozněj?í. Pak vykvikne: ?Co to?, vy paká?o, máte co dělat?!? Stíny vyprsknou smíchy, kymácejí se pryč, zapínají si gatě. My metelíme k vrátkám, odemyky prask a jsme zapla?pámbu doma.

Maminka bouchá pohrabáčem ve vyhaslých kamnech, my u? jsme skočily pod peřinu. Sestra se uchichtne: ?Mami, v?dy? tam leda scali!? ? ?Ticho a spát!? vy?těkne maminka a schová hlavu do dlaní. Já spát nemo?u, hledím z peřiny na tu maminku, co je nejslu?něj?í na světě, a přitom řekla tak hrozný slovo. Nám ka?dou chvilku říká, ?e mluvit sprostě, to je to poslední. No ja, ale zato je odvá?ná, kdo by to dokázal, s Němcema se nemalovat a pěkně je zpucovat?!

Ráno se sotva doká?u zmátořit z pří?erných snů ? honili nás vojáci, bajonety auf, maminka jim plačky vyhro?uje: ?Pakujte se, to? je to na?e, vy kurvy!? Za to nás u?u? zaře?ou! Na světě je v?ecko tak hrozný a stra?ný!

Ale maminka stojí u kamen v bílé zástěře, celá pěkná, chystá nám snídani. Oči modrý jak chrpy, ale jak smutný! Sestra se s ú?klebkem protahuje: ?To nás ty kurvy vystra?ily, co?? Maminka zhrozeně ztuhne: ?Co?e?! Tak se mluví? Kdes to sly?ela, tak ?karedý slovo? Pamatuj si, ?e sprostě mluvit je to poslední! Já vám nikdá ?patnej příklad nedávám!? Snídáme a ani nedutáme.

Jdem do ?koly, maminka nás vyprovodí před vrátka a tam sestru pěkně ple?tí: ?Opova? se je?tě mluvit jak dla?dič!? Zabouchla vrátka a sestra si zalo?í ruce v bok: ?Vidělas to?! Zato ona mo?e! Ten svět je u? teda na prdel!?
Achjabó?e, to já nikdá sprostě mluvit nebudu ani za nic!

| Autor: | Vydáno dne 26. 09. 2006 | 242 přečtení |