Rychvald
v období socialismu
1948 ? 1989
Kdy? československá komunistická strana převzala 25. února 1948 moc v celé republice, místní komunisté ustavili Akční výbor Národní fronty také v Rychvaldě. Komunisté se na dal?ích 40 let stali jedinou politickou silou ve státě i v obci. Národní výbory byly uzákoněny jako trvalé správní orgány komunistického systému.
30. května 1948 komunisté zorganizovali v Československu volby zcela ve své re?ii. Poprvé v nich nebylo mo?né volit mezi různými politickými programy. Voličům byla nabídnuta jediná kandidátka Národní fronty, která byla schválena komunistickou stranou a na ní převládali komunisté. Byl to v podstatě plebiscit o přenechání moci komunistické straně, ale s omezenou mo?ností hlasovat proti. Kandidátka získala v Rychvaldě 94,1 % hlasů. Zbývajících necelých 6% hlasů byly prázdné lístky, co? byla jediná mo?nost vyjádření odli?ného názoru. Tento výsledek byl obdobný i v jiných oblastech Československa.
Na přelomu 40. a 50. let začalo přeorganizování společenského ?ivota ve smyslu komunistické doktríny. Do?lo k formálnímu sloučení sociálnědemokratické a komunistické strany, které ve skutečnosti znamenalo pohlcení sociálně-demokratické strany komunistickou stranou. Celostátně byly zru?eny organizace Sokola, junáka a Orla. Sportovní kluby byly sloučeny do Svazu československé tělesné výchovy. Byly v něm organizovány i rychvaldské kluby Sokol, Slavoj a Sparta Rychvald. Z původního Sokola v?ak zůstal jen název, nebyla to ji? organizace typu Miroslava Tyr?e. V roce 1950 vznik( v Rychvaldě nový sportovní klub Baník, který neměl předválečnou historii. Totalitární systém vy?adoval zvý?ení počtu obecních úředníků. Místní národní výbor se rozrostl, ale byla zru?ena četnická stanice, která v Rychvaldě existovala od roku 1902.
Od přelomu 40. a 50. let bylo v Rychvaldě systematicky likvidováno soukromé podnikání. Byly zru?eny ?ivnosti obchodníků, pekařů, holičů a drobných řemeslníků. jejich činnost přebrala dru?stva a státní, centrálně řízené podniky. Koncem května 1953 proběhla v Československu měnová reforma, během ní? komunistická vláda zmrazila a fakticky znárodnila peníze na vkladních kní?kách drobných střadatelů. Tehdy téměř v?ichni občané při?li o své úspory a začínali od nuly. K tomuto datu v?ak zmizel poslední relikt války, potravinové lístky.
V budovách bývalého dolu Rudý říjen sídlí od roku 1969 závod Autopal
V roce 1949 v Rychvaldě proběhl první pokus o sloučení soukromé zemědělské výroby. Pod nátlakem vzniklo jednotné zemědělské dru?stvo. Vět?ina rychvaldských rolníků v?ak do něho odmítla vstoupit, a tak obhospodařovalo jen zlomek prostorově rozptýlených pozemků. jeho ekonomické výsledky nebyly dobré a brzy se rozpadlo. Největ?í rychvaldské hospodářství, bývalý Starhembergův statek, se dostal po válce do tzv. národní správy a po několika letech z něho byl vytvořen Státní statek Rychvald. V roce 1960 komunisté podnikli druhý pokus o znárodnění drobných rychvaldských políček a zalo?ili Jednotné zemědělské dru?stvo (JZD) podruhé. Včlenili do něho v?echna pole nad 0,5 ha. Ani tento pokus o komunistické zemědělství v Rychvaldě neskončil úspě?ně. Dru?stvo nebylo v tehdej?ích podmínkách schopné dosáhnout ekonomicky přijatelných výsledků. Pozemky ?ivořícího dru?stva i státního statku převzal v roce 1964 Státní statek Bohumín a od něj je získal závod Rekultivace podniku Ostravsko-karvinské doly (OKD). Ten pak hospodařil na vět?ině rychvaldské zemědělské půdy a? do pádu komunistického re?imu.
Občanská společnost byla umrtvena, politická práva občanů byla okle?těna i kdy? formálně dál existovala. jediným mo?ným způsobem zapojení se do politického ?ivota byla činnost ve strukturách Komunistické strany Československa anebo v organizacích, které tato strana povolila a v maře, kterou schválila. V 50. letech 20. století se v Rychvaldě nevyskytly případy extrémní perzekuce s výjimkou nátlaku na drobné rolníky, aby předávali svá pole zemědělskému dru?stvu. V 50. letech 20. století byl ve vykonstruovaném procesu v Ostravě odsouzen na několik let do vězení bývalý rychvaldský partyzán Rudolf Peschel. Tento nejvýznamněj?í člen odboje v Rychvaldě se po válce z německého vězení vrátil do Rychvaldu a o?enil se s Olu?í Valečkovou, se kterou se seznámil v ilegalitě. Přestěhoval se do ostravy, kde jako bývalý odbojář zastával vysokou funkci krajského tajemníka komunistické strany. Proces ho psychicky i fyzicky zlomil a v roce 1967 ve svých 54 letech zemřel.
Začátkem padesátých let se úsilí o rozvoj tě?kého ostravského průmyslu projevilo i na území Rychvaldu. Na severozápadním okraji obce začal vyrůstat pomocný důl a výdu?ná jáma uhelného dolu Stalin v Heřmanicích. Důl byl v roce 1960 přejmenován na Rudý říjen. Budovy výdu?né jámy dolu slou?ily od roku 1968 závodu Sigma a od roku 1969 závodu Autopal Nový Jičín, který je dodne?ka jediným vět?ím průmyslovým závodem ve městě. V roce 1950 vznikl v Rychvaldě men?í podnik Kovodru?stvo, vyrábějící pletivo na ploty, který se časem přeorientoval na opravy automobilů. V roce 1964 bylo Kovodru?stvo sloučeno se Severomoravským autodru?stvem. V roce 1970 tento podnik vybudoval několik nových produkčních hal v centrální části Rychvaldu a jeho činnost se díky rozvíjejícímu se automobilismu značně roz?ířila. Severomoravské autodru?stvo přetrvalo a? do roku 1990. V 90. letech 20. století se opět osamostatnilo a pod názvem Rychvaldské autodru?stvo fungovalo do roku 2004.
Úspě?ný tým hokejistů Sokola Rychvald, vítěz okresního přeboru v sezóně 1969-70
Po 2. světové válce se výrazně zlep?ila dopravní dostupnost Rychvaldu a jeho kontakty s okolními obcemi a městy. Od roku 1869 měl Rychvald pouze vlakové spojení s Bohumínem a Orlovou. To byly pravidelné spoje, které ve 30. letech doplnila autobusová linka z ostravy do Orlové, kterou provozoval soukromý dopravce Poty?. Po válce byla tato linka obnovena v roce 1946. V roce 1953 byl Rychvald napojen na dopravní sít krajského města ostravy, kdy? sem byla zavedena ostravská městská autobusová linka č. 23, která jezdí dodnes.
V 60. letech 20. století začalo v Rychvaldě přibývat soukromých vlastníků osobních automobilů. Rozvoj automobilismu v Československu nepostupoval sice tak rychle jako ve vyspělých zemích západní Evropy, ale dostatečně rychle na poměry střední a východní Evropy. Ovlivnilo to postupný růst kvality rychvaldských silnic. V?echny hlavní cesty přes Rychvald byly v 50. letech 20. století rekonstruovány a byly pokryty novým asfaltovým povrchem. V 60.-70. letech byla vyasfaltována také vět?ina místních komunikací, vedoucích k rodinným domkům rozptýleným po celém katastru města.
Nová ?kola na sídli?ti byla otevřena v r. 1968
V letech 1962-65 se nejvýrazněji změnil charakter zástavby. Ve středu obce byla na původních soukromých polích postavena první část panelového sídli?tě: 12 čtyřpodla?ních domů s 227 byty. Na sídli?ti byla v roce 1968 postavená nová ?kolní budova, do které se přestěhovala nejstar?í rychvaldská ?kola u kostela. Se sídli?těm se v Rychvaldě objevily dosud neexistující městské urbanistické prvky. Potřeba pracovníků v dolech a hutích vedla ke stálé imigraci na ostravsko a část tohoto migračního proudu zasáhl i Rychvald. Při?la sem řada obyvatel z jiných oblastí Československa včetně několika set Slováků. Koncem 60. let dostalo v Rychvaldě byty v rámci programu ?rozptýlení" romského etnika z jihovýchodního Slovenska také asi 70 slovenských Romů, kteří do té doby v Rychvaldě ne?ili. Romové bydleli vět?inou v koloniích na Václavu a poměrně dobře se integrovali s vět?inovým obyvatelstvem. Celkový počet obyvatel se opět přiblí?il k 7 tisícům, jako ve 30. letech 20. století. Kdy? k nim připočteme několik set přechodně přihlá?ených, převá?ně brigádníků v okolních průmyslových závodech, byl v 60. letech dosa?en vrchol vývoje počtu obyvatel. Podle tehdej?í evidence Místního národního výboru, kterou ve své kronice zaznamenal Ing. J. Kika v Rychvaldě ?ilo v roce 1965 celkem 7 776 obyvatel.
V roce 1985 se v Rychvaldě slavilo 90. výročí vzniku hasičského sboru
V roce 1964 byly domy na sídli?ti jako první v Rychvaldě napojeny na plyn. Vět?ina domácností v?ak stále topila uhlím a to nejen kvalitním černým, ale i hnědým a uhelnými kaly. Tento neekologický, ale levný způsob vytápění byl tehdej?ími úřady podporován. Během výstavby sídli?tě se za čala rozrůstat i rychvaldská vodovodní sít. U rybníka Podkostelňáku byla postavena jednoduchá malá čistírna spla?ků, ale brzy přestala fungovat. Odpadní vody ze sídli?tě tekly do rybníka Podkostelňáku prakticky bez či?tění. S růstem osobní spotřeby rostlo mno?ství komunálního odpadu, který byl čím dál víc slo?en z plastů. Odvoz odpadu v?ak před vznikem sídli?tě neexistoval, a tak se vět?ina odpadu z domácností pálila v kamnech. Ekologické my?lení bylo je?tě v plenkách.
Boleslav Klusek, předseda rychvaldského Místního národního výboru (1971-76)
Výraznou změnu ?ivotního stylu přinesla televize. V roce 1955 začalo fungovat regionální televizní studio v Ostravě a televizní signál dorazil i do Rychvaldu. V roce 1956 se v rychvaldských domácnostech objevily první televizory. Koncem uvedeného roku jich bylo 46. V polovině 60. let jimi byla vybavena ji? vět?ina domácností a od 70. let je televizor téměř povinnou součástí vybavení ka?dého bytu. Televize změnila mnohé staré zvyky. V roce 1991, tzn. zhruba 30 let poté, co se v Rychvaldě objevily první televizory, zaniklo rychvaldské kino, které vykazovalo v posledních letech minimální náv?těvnost. Pasivní příjem televizní zábavy vyvolal postupné omezení kulturní činnosti rychvaldských spolků: pěveckých sborů a ochotnických divadel. Přehled obyvatel Rychvaldu o současném světě v?ak neobyčejně vzrostl.
Krajský ?éf Komunistické strany Československa Miroslav Mamula při otevření velkokapacitního kravína v roce 1984
I přes řadu změn a výstavbu sídli?tě se rychvaldská krajina změnila jen málo. V obci přetrvávala drobná zemědělská výroba v malých hospodářstvích v soukromém vlastnictví. Vět?inou se jednalo jen o několik arů půdy, jejich? majitelé byli obvykle zaměstnáni v průmyslu a políčka pro ně byla pouze přilep?ením jídelníčku, případně koníčkem. V roce 1968 se v Rychvaldě objevil náznak velkokapacitní zemědělské výroby v podobě velkého kravína pro několik set krav, který na místě bývalého Starého dvora postavil podnik Rekultivace. V roce 1984 vznikl ji?ně od Starhembergova zámku druhý kravín a celková kapacita přesáhla 1200 krav. Tyto megalomanské projekty neměly v Rychvaldě ekonomické opodstatnění. Pro tolik krav zde nebyla píce a musela se dová?et ze vzdálenosti přes 30km. Po roce 1989 byly oba kravíny zru?eny.
|
 |
 |
|
Záběry z divadelního
zákulisí a z jevi?tě rychvaldských ochotníků |
V Rychvaldě se po 2. světové válce rozvíjel také bohatý kulturní ?ivot. Nejznáměj?í bylo české ochotnické divadlo a polský sborový zpěv. Divadlo navazovalo na první český dramatický krou?ek, který působil od roku 1903 u spolku Vlastimil. V komunistickém období bylo rychvaldské ochotnické divadlo včleněno do dramatického odboru Závodního klubu Dolu Pionýr a později do ochotnického divadelního souboru Osvětové besedy. Soubor vedl nejprve řídící učitel Otakar Kalník a po něm místní lékař MUDr. Jaromír Marcalík. Odbornými spolupracovníky byli ostrav?tí profesionální herci jako např. Miroslav Holub, co? významně přispělo k vysoké úrovni souboru. Soubor nastudoval řadu úspě?ných her. Největ?ím úspěchem rychvaldských ochotníků bylo nastudování Shakespearovy hry Večer tříkrálový v roce 1959. V 80. letech fungoval v Rychvaldě dětský divadelní soubor Radost a v současnosti existuje ochotnický soubor při zdej?ím Domově dětí a mláde?e.
Oldřich Kubo?, předseda Místního národního výboru (1976-85)
Polský smí?ený sbor zalo?il v roce 1910 učitel polské ?koly Rudolf Siwek. Byl to nejstar?í polský sbor na Tě?ínsku (MONOGRAFIA ZWIĽZKU POLSKICH CHÓRÓW W CZECHOSLOWACJI 1927-1937). Sbor se brzy rozrostl a po 1. světové válce měl několik desítek členů. V meziválečném období dosáhl největ?ích úspěchů, včetně vystoupení v Polsku na přehlídce polských sborů v roce 1936. Po 2. světové válce soubor obnovil svou činnost. V 50. a 60. letech ho vedl syn učitele místní polské ?koly ing. Zygmunt Maroszczyk. I kdy? jeho aktivita postupně klesala, je pozoruhodné, ?e v omezeném slo?ení 10 osob působí v Rychvaldě dodnes.
Čekárna zdravotního střediska otevřeného v roce 1974
Pokus o reformu komunistického systému v Československu známý jako Pra?ské jaro v roce 1968 se v Rychvaldě projevil jen zprostředkovaně. Vět?ina významných dějů se odehrávala ve velkých městech a Rychvalďané se jich účastnili vět?inou na svých pracovi?tích. Během potlačení pokusu o reformu komunismu armádami zemí Var?avské smlouvy v?ak historie opět pro?la Rychvaldem. Ji? první den invaze 21. srpna 1968 projelo Rychvaldem několik sovětských vojenských transportů. Později se sovět?tí vojáci utábořili v lese Březinka a tam vydr?eli a? do října, kdy byla československá vláda přinucena legalizovat jejich pobyt. Sovět?tí vojáci se na základě této vynucené dohody přesunuli do vybraných kasáren a vojenských středisek, kde zůstali a? do roku 1991.
Výbor organizace Červeného kří?e v 60. letech
Po potlačení pokusu československých komunistů reformovat politický systém státu nastalo období návratu do poměrů před rokem 1968, tzv. .,,normalizace". To znamenalo předev?ím represe vůči stoupencům Pra?ského jara. V Rychvaldě se to vět?iny obyvatel vůbec nedotklo. jen někteří občané, kteří se v době Pra?ského jara anga?ovali pro reformy, byli posti?eni zákazem výkonu povolání, nesměli cestovat do zahraničí a jejich děti měly znesnadněnu, ne-li zcela uzavřenu cestu k vy??ímu vzdělání.
Rychvaldský mrakodrap
I v této době se v Rychvaldě dál stavělo a přibylo zde několik nových investic. V letech 1974-76 byla dokončena druhá etapa výstavby sídli?tě. Bylo to sedm osmipodla?ních vě?áků, nejvy??ích obytných domů, jaké kdy byly v Rychvaldě postaveny. Díky nim a několika přístavbám ke stávajícím panelovým domům počet bytů na rychvaldském sídli?ti stoupl na 587 a sídli?tě se stalo domovem pro pětinu obyvatel obce. Na začátku 70. let bylo postavením samoobsluhy a kulturního domu vybudováno náměstí, které Rychvald do té doby neměl. V roce 1983 byla zrekonstruována budova Místního národního výboru, které přibylo jedno patro a zkosená střecha byla nahrazena plochou. Tento architektonicky nepříli? vydařený zásah byl vynucen růstem administrativy spojené se správou obce a potřebou vět?ího mno?ství kanceláří.
Bývalá Eichenbaumova hospoda (dne?ní Sokolský dům) po generální opravě v roce 1968
Tě?ký průmysl ve světě byl tehdy ji? na ústupu. Nejvyspělej?í státy vykročily do postindustriální doby. Komunistické vedení Československa to v?ak nechtělo vzít na vědomí a z ideologických důvodů se dr?elo osvědčeného schématu. Proto byly tě?ba uhlí a extenzívní rozvoj hutnictví na Ostravsku uměle prodlou?eny nejméně o 15-20 let. Pro doly a hutě bylo stále třeba velkého počtu pracovníků, a proto se na ostravsko včetně Rychvaldu stále stěhovali noví lidé - i kdy? migrační proud znatelně zeslábl. Během sčítání lidu v roce 1980 bylo v Rychvaldě napočteno 7 149 trvale ?ijících obyvatel, co? byl druhý nejvy??í počet obyvatelstva Rychvaldu v celé jeho historii. Od 1. července 1985 se Místní národní výbor stal Městským národním výborem a to znamenalo, ?e je Rychvald městem.
|
 |
 |
|
Prvomájové oslavy byly a? do roku 1989 povinnou součástí tehdej?ího veřejného ?ivota (snímky jsou z let 1981 a 1982) |
Rychvald se přes svou polohu poblí? velkých průmyslových měst stal v té době významnou lokalitou z hlediska ochrany přírody. V roce 1969 byl rybník Skučák prohlá?en přírodní rezervací. V 70. letech v okrese Karviná byly pouze dvě lokality tohoto druhu: Skučák a Loucké rybníky. Proto?e v?ak Loucké rybníky byly poddolováním v 80. letech zničeny - co? dokazuje, jak ochrana přírody musela tehdy ustupovat ekonomice - Skučák zůstal jedinou rezervací okresu a? do roku 1998.
|
 |
 |
|
Budova rychvaldského Místního národního výboru před a po rekonstrukci v roce 1983 |
