Má země je?tě ?anci?

Tající ledovce

Globální oteplování je pojmem, který v posledních letech slýcháme stále častěji. Přesto mocní tohoto světa neberou varování vědců příli? vá?ně a nepodnikají potřebné kroky k uzdravení planety. Nyní při?la neradostná zvěst: koncentrace skleníkových plynů v atmosféře překročila mez, odkud ji? pro nás není návratu.

Nejnověj?í výzkum, jen? provedli experti na ?ádost britského deníku Independent, ?okoval celou vědeckou obec. Hranice, kterou určili účastníci loňské mezinárodní konference ve Velké Británii jako místo, odkud není návratu, je toti? překročena. Nevratným změnám podnebí se ji? tedy zřejmě nevyhneme. Lidstvo se musí připravit na v?echny důsledky globálního oteplování od zničení ekosystémů přes sílící hladomor a? po nedostatek vody pro miliardy obyvatel.

NÁVRAT VELKÝCH POVODNÍ

Koncentrace CO2

Za měřítko globálního oteplování si vědci zvolili porovnání s dobou před průmyslovou revolucí na konci 18. století. Zatímco v současné době jsou teploty oproti tomuto období vy??í o 0,6 stupně, v budoucnosti se očekává vzrůst a? o dva stupně. To by ale mělo pro na?i planetu nedozírné následky. Tím hlavním by bylo neodvratné tání grónských ledovců, v jeho? důsledku by se zvedla hladina světových moří o sedm metrů.

Odborníci ji? dlouho upozorňují také na dal?í problém. Zdánlivě malé oteplení se projeví sní?ením produktivity zemědělství, co? povede k bídě. Hladem bude trpět o 200 milionů a nedostatkem vody dokonce o 2,8 miliardy lidí více ne? dnes!

Povodně

Dal?ím důsledkem oteplování budou častěj?í povodně. Zvý?ení teploty na Zemi znamená, ?e v klimatickém systému planety se koncentruje více sluneční energie. Právě ta ale uvádí do pohybu ve?keré meteorologické děje. Tlakové ní?e i vý?e budou výrazněj?í a budou se přesouvat pomaleji. A proto?e z oceánů se při vy??í teplotě vypaří více vody, musíme se připravit na to, ?e pokud přijde dé??, bude zřejmě vydatněj?í, ne? jsme zvyklí. Obyvatelé České republiky mají zajisté v ?ivé paměti záplavy z let 1997 a 2002 a ?kody, které velká voda způsobila. Letos nás zase zaskočila sněhová kalamita. Takové události by ale nemusely být v následujících desetiletích vůbec výjimkou.

CHRÁNÍ NÁS PRACH

Podle závěrů britských vědců, kteří se se?li loni v Meteorologickém úřadu v Exeteru, koncentrace oxidu uhličitého a dal?ích skleníkových plynů v atmosféře by neměla překročit hranici 400 ppm. Jenom?e univerzitní profesor meteorologie Keith Shine z dat pro rok 2004 vypočítal, ?e současná koncentrace skleníkových plynů včetně CO2, metanu a kysličníků dusíku je 425 ppm.

George Bush

?Přijetí Kjótského protokolu by mělo negativní dopad na efektivitu na?í národní ekonomiky,? prohlásil americký prezident George Bush. Spojené státy tedy budou prozatím produkovat skleníkové plyny dál. Nutno připomenout také Čínu, velmoc, na kterou se úmluva vůbec nevztahuje. A kromě ní tu jsou Indie a třeba i Brazílie, co? jsou v?echno budoucí největ?í zneči?tóvatelé planetárního ovzdu?í.
Někteří odborníci ov?em poukazují, ?e klimatickou situaci ovlivňuje i mno?ství prachu v atmosféře, které naopak oteplování sni?uje. Na?e vlastní průmyslové exhalace by nás tak mohly nějakou dobu ochránit. Je ov?em nutné si uvědomit, ?e tato zanesená vrstva v ovzdu?í mů?e z atmosféry klesnout během několika týdnů, důsledky globálního oteplování by tak svět okam?itě pocítil v plné míře.

SNAHA SNÍ?IT EMISE

?To, ?e jsme překročili onu pomyslnou hranici úrovně zneči?tění, je nesmírně záva?né,? konstatoval bývalý poradce britské vlády pro ekologické otázky Tom Burke, nyní profesor na londýnské Imperial College. ,,Znamená to, ?e na?e děti u? nemohou počítat s bezpečným klimatem.? Neodvratnost zvý?ení globální teploty o dva stupně potvrdil také ředitel oddělení pro klimatické změny při OECD v Paří?i Dennis Tirpak.

Venu?e

Důkazem zásadní role skleníkových plynů pro podobu klimatu v planetárním měřítku je Venu?e, její? atmosféra se skládá téměř jen z oxidu uhličitého. Promění se povrch na?í planety jednou v podobně pustou krajinu?
Svět přesto neslo?il zbraně, o čem? svědčí například snaha mnoha států prosadit úmluvu takzvaného Kjótského protokolu z roku 1997, který stanovuje ka?dé smluvní zemi rychlost sní?ení emisí skleníkových plynů. Česká republika se k dohodě připojila v roce 2001, av?ak Spojené státy americké jako největ?í světový producent oxidu uhličitého odmítly protokol ratifikovat. Dávají přednost vlast nímu blahobytu před stabilizací světového klimatu. Na?těstí evropské země, kterým na ?Kjótu? nejvíce zále?í, a relativně nedávný podpis Ruska dávají ?ivotnímu prostředí alespoň určitou ?anci.

| Autor: administrator | Vydáno dne 03. 04. 2006 | 462 přečtení |