|
|
Slavnost
|
První roky
po 2. světové válce
1945 ? 1948
Po 2. světové válce byly obnoveny hranice z roku 1938, a tak se Rychvald ocitl opět v Československu. Správy obce se hned 1. května 1945 ujal Revoluční národní výbor. Národní výbory vznikaly spontánně po osvobození v celém Československu. Byly obdobou národních výborů vznikajících po 1. světové válce, av?ak měly zřetelně levicověj?í orientaci. Předsedou rychvaldského Revolučního národního výboru se stal Ferdinand Tomá?, tajemníkem Eduard Solich. Oba byli členy komunistické strany.
Rychvald se musel vypořádat s dědictvím okupace předev?ím v ekonomické oblasti, proto?e hospodářství bylo válkou vá?ně naru?eno, vázlo zásobování nejzákladněj?ími potřebami a stále platil válečný přídělový systém na potraviny. První bezprostřední pomoc v dodávkách potravin a oděvů v prvních měsících po válce představovaly v Rychvaldě dodávky mezivládní správy OSN známé pod zkratkou UNRRA (United Nations Relief and Rehabilitation Administration). Dodávky UNRRA chodily asi rok (do konce roku 1946), ale postupně se zmen?ovaly. Přídělový systém byl také postupně omezován, ale přetrval a? do měnové reformy v červnu 1953.
|
|
Národní výbor
|
První poválečný národní výbor v roce 1945. Uprostřed sedí předseda Ferdinand Tomá? a vpravo od něj tajemník Eduard Solich.
Rychvald se během války změnil jen nepatrně. Proto?e se nestavělo, nepřibyly v něm ?ádné nové domy. Ani ?kody nebyly rozsáhlé. K největ?ím přímým válečným ?kodám patřily pouze po?kozené komunikace, jako např. tři zničené mosty přes Stru?ku a ?elezniční viadukt. V důsledku válečných ztrát, men?ího počtu narozených a předev?ím vynucených migrací (Čechů v r. 1938, Poláků během války a po ní) počet obyvatel obce klesl z odhadovaných 7500 na začátku války na necelých 6 tisíc, tzn. na úroveň kolem roku 1908.
K vypořádání se s důsledky války v?ak patřilo také hledání viníků a vyřizování účtů na místní úrovni. Němci a jimi dosazení úředníci a policisté z Rychvaldu utekli je?tě před koncem války, do Rakouska ode?el také majitel zámku hrabě Starhemberg s celou rodinou. Pouze 1 1 místních Němců a lidí, kteří se pro německou správu zvlá?? aktivně anga?ovali, bylo posláno do zaji??ovacího tábora v Karviné. Úředník bohumínských ?elezáren Karel Pardubický a úředník dolu Václav josef Mre?nar unikli zatčení sebevra?dou. Proto?e Němci v Rychvaldě po válce u? nebyli, jiskřilo to předev?ím mezi Poláky a Čechy. Nálepka zrádců zůstala nejčastěji Polákům za jejich vstřícný postoj k polskému obsazení Rychvaldu v roce 1938. Odplatu po?adovali zejména ti Če?i, kteří byli na podzim 1938 polskými úřady násilně deportováni.
|
|
Cvičenky
|
Poláci v?ak neměli pocit viny. Polský zábor z roku 1938 chápali jako nápravu podle nich nespravedlivého rozhodnutí západních mocností z roku 1920. A proto?e samotní signatáři rozdělení Té?ínska z roku 1920, Velká Británie, Francie a itálie nenamítali nic proti následnému připojení Tě?ínska k Polsku v roce 1938, rychvald?tí Poláci pova?ovali tuto státoprávní změnu za legální a mezinárodně uznanou. Obviňování svých českých sousedů z nedostatku loajality a dokonce i ze zrady Československa se jim zdálo neoprávněné. Ani ti, kteří cítili, ?e připojení Tě?ínska k Polsku nebylo zcela v pořádku, doufali, ?e oběti Poláků v boji proti společnému nepříteli během německé okupace tento negativní dojem smazaly.
Av?ak smiřlivé postoje nebyly v poválečném období bě?né. Činnost a postoje během války se prověřovaly a v?ichni obyvatelé Rychvaldu museli - stejně jako v ostatních obcích - ?ádat o ?osvědčení o národní spolehlivosti". Dr?itelé tzv. volkslisty museli navíc ?ádat o rehabilitaci a ?ádosti Poláků byly vyřizovány s vět?ími průtahy ne? ?ádosti Čechů (Siwek, T. - Zahradnik, S.-Szymeczek, J. 2001). Celkem bylo na rychvaldském Národním výboru projednáno 2 109 ?ádostí o rehabilitaci. Do června 1946 byli rehabilitováni téměř v?ichni rychvald?tí dr?itelé volkslisty. Jen ve 4-5 případech byla proviněným navr?ena konfiskace majetku (Chrobáček, V. 1969).
|
|
Poválečné razítko
|
Polské organizace, které v Rychvaldě působily před válkou, jako např. Macierz Szkolna, nedostaly povolení k obnovení činnosti a v prvních letech po válce nebyla otevřena ani polská ?kola. Vzájemnou česko-polskou nevra?ivost v obci zmírnilo a? podepsání československo-polské smlouvy o přátelství a spolupráci v březnu 1947. Tehdy ji? bylo zřejmé, ?e obě země směřují do jednoho politicko-teritoriálního seskupení satelitů Sovětského svazu a ten neměl zájem na prodlu?ování konfliktu. Smlouva o přá telství umo?nila mj. vznik dvou polských organizací v Československu: Polského svazu kulturně-osvětového a Sdru?ení polské mláde?e. Místní skupina Polského svazu kulturně-osvětového vznikla na podzim 1947 také v Rychvaldě a existuje dodnes. V roce 1947 byla opět otevřena i polská ?kola, která pak fungovala do roku 1980.
|
|
?áci z Podlesí
|
Díky podílu Sovětského svazu na vítězství nad Německem po 2. světové válce značně vzrostla popularita levicových stran v celém Československu i v celé Evropě. Nejinak tomu bylo i v Rychvaldě, kde levicové politické strany měly značnou voličskou základnu ji? před válkou. V posledních předválečných komunálních volbách v roce 1938 byl starostou Rychvaldu zvolen komunista josef Babka a jenom na základě zásahu okresního úřadu, který mu z formálních důvodů znemo?nil funkci převzít, se starostou nestal. Mimo čtyř legálně po válce působících politických stran vznikaly v Rychvaldě v letech 1945-1946 také společenské organizace, které se později sloučily do Národní fronty. jednou z prvních byl Svaz včelařů (1945). V roce 1946 vzniklo Myslivecké sdru?ení a Svaz československo-sovětského přátelství. V roce 1947 Polský svaz kulturně-osvětový. Byly krátkodobě obnoveny organizace Sokol a Junák. Společensko-politická scéna se dotvářela do podoby, která pak téměř beze změny existovala a? do pádu komunistického systému v roce 1989.
Levicové strany v československém parlamentu prosadily ji? 28. října 1945 znárodnění tě?kého průmyslu. To se Rychvaldu netýkalo. V Rychvaldě do?lo pouze k několika případům konfiskace majetku osob obviněných ze spolupráce s okupanty a majetku etnických Němců. Nejvýznamněj?í z nich byla konfiskace Starhembergova velkostatku a zámku. Ani odsun Němců se Rychvaldu netýkal. Hrabě Starhemberg a Němci dosazení do Rychvaldu během okupace ode?li je?tě před koncem války. Několika rychvaldským Němcům, kteří ?ili v obci ji? před válkou, bylo dovoleno zůstat, proto?e ?ili ve smí?ených man?elstvích.
)
)
)
)
)
