Hovoříme s dívkou z plakátu Janou Havranovou, která říká:
Nemám ráda bulvární tisk
Od zahájení provozu vlaků SC Pendolino mezi Prahou a Ostravou z billboardů a propagačních letáků ČD vítá cestující usměvavá dvaadvacetiletá průvodčí Jana Havranová. Slečna Jana je z devětadvacetičlenného týmu střediska vlakových čet Bohumín, z něho? se sestavují obsluhy vlaků Českých drah této kvality.
Co vás přivedlo na ?eleznici?
Náhoda. Kdy? jsem byla malá, tak jsem chtěla být princeznou, jako ostatně ka?dá holka. Kolem 14 let jsem stra?ně nerada vstávala ráno do ?koly, tak?e jsem si tehdy u? jen přála, ?e a? budu pracovat, tak abych hlavně nemusela brzo vstávat a byla v teple. Vůbec by mě nenapadlo, ?e budu průvodčí.
Vyučila jsem se kosmetičkou a zrovna, kdy? jsem se před třemi lety zajímala o nějakou práci, tak se tady v Bohumíně ve stanici uvolnilo místo u vlakových čet. Zkusila jsem se přihlásit, ani? bych věděla, co to vůbec obná?í. Povedlo se. A baví mě to. I kdy? někdy vstávám a? moc brzy a venku je zima. Ale je to hezká práce.
Absolvovala jste nějaké speciální kurzy?
Předepsaná ?kolení a předepsané tarifní a dopravní zkou?ky. Před přijetím jsem ale byla na psychotestech, zda jsem způsobilá pro tuto práci. Pamatuji si, ?e jsem dostala čtyři jedničky a jednu čtyřku, proto?e jsem se ?patně orientovala v chaosu. Ale nemyslím si, ?e kdyby se něco stalo, ?e bych si nezachovala chladnou hlavu.
To byla velká změna?
Byla. U nás se pracuje v turnusech, které se ka?dý rok mění podle jízdního řádu. Letos máme dvanáctidenní. Obsahuje i pět volných dnů. Ka?dá směna má kolem deseti hodin, mů?e být ale přeru?ena po dojezdu do cílové stanice třeba na pět hodin podle nástupu na dal?í spoj. To je takové na?e neplacené volno. V na?em turnusu to vychází v noci, tak?e ten čas trávím ve slu?ební nocle?ce.
Nemáte ?ádné víkendy?
Teď u? to vlastně ani nerozli?uji. Kdy? mám volno, tak nevnímám, zda jde o víkend nebo v?ední den. Někteří také nechápou, jak mohu vstávat do práce třeba ve dvě ráno, nezaspat a je?tě normálně fungovat. Vlak nepočká. Za nedochvilnost by se asi se mnou velmi brzy rozloučili.
Jak se do va?í práce promítl výpadek souprav pendolin?
Určitě ve zhor?ené náladě cestujících. Člověk se mohl kolikrát sna?it, jak chtěl, a nemohl tomu zabránit. Vůbec se tomu ale nelze divit, kdy? hodinu stojíte a vůz netopí?
Za?ila jsem sice mnoho konfliktních okam?iků, ale nikdy nebyly kritické. Ka?dopádně je třeba se chovat slu?ně. Kdy? se k lidem chováte hezky, v?dy to pomů?e situaci zklidnit. Koneckonců ve vlacích SC Pendolino si na?i zákazníci za na?e profesionální jednání platí.
A jejich opětovné nasazení?
Stálá klientela má z toho samozřejmě radost. Část cestujících, kteří těmito vlaky s komfortními náhradními soupravami jezdili v přechodném období bez jakéhokoliv příplatku, pře?li opět na levněj?í vlaky. Právě ti ale vůbec ne?etřili mno?stvím často velmi ironických a kousavých poznámek. Zůstali nám věrni na?i stálí zákazníci. Od nich jsem naopak sly?ela, co? mě velmi potě?ilo, ?e ta doprava se opravdu někam hnula. Lidé toti? velmi rychle zapomínají na to, jak se jezdilo je?tě před pár lety například v přeplněném vlaku Excelsior.
U? jste si zvykla na popularitu?
Na to se velmi dobře zvyká. Jsem ráda, ?e kdy? jsem něco zkusila, tak se mi to a? do teď v?dycky povedlo. Lichotí mi, kdy? mě lidi poznávají. Ba naopak, kdy? pozoruji, ?e zájem klesá, tak mě to trochu znervózňuje. Tak?e nevím, jestli to náhodou není tím, ?e vypadám hůř ne? na tom plakátě.
Obsluha vlaku je dost vyčerpávající. Jak regenerujete síly?
Moc ráda si pospím. To se cítím opravdu nejlépe odpočatá. Také se to odvíjí od nástupu na směnu. Kdy? jdu do práce v osm nebo v poledne, tak po směně necítím potřebu odpočinku. Ale kdy? vstávám jako teď třeba ve dvě ráno, tak jdu hned domů a co nejrychleji mířím do postele.
Tak?e ?ádné diskotéky?
Zji??uji, ?e mám stra?ně málo času. Díky tomu, ?e mě dráhy zviditelnily, tak se tu svou kariéru pokou?ím dělat i někde jinde a nějak jinak. Zabývám se modellingem. Navíc si doplňuji maturitu. Tak?e si dělám rozvrh tak, abych v?echno stihla a zbyl čas i na diskotéky a samozřejmě teď v plesové sezóně i na nějaký ten bál. I kdy? jsem vlastně stále mezi lidmi, ráda si zajdu do společnosti. Také ráda sportuji.
Který sport vede?
Určitě posilovna, potom plavání, aerobik a takové ty letní sporty jako třeba cyklistika. Zimní mi k srdci jaksi moc nepřirostly.
Oblíbená literatura?
Nic konkrétního. Přečtu si ráda ka?dou dobrou knihu. Nicméně teď se spí?e zabývám četbou učebnic. A nemám ráda bulvární tisk. Jsou v něm jen spousty fotek a minimum informací, které mě ani nezajímají. Dávám přednost klasickým novinám.
A co televize, fenomén doby?
Proto?e trávím vesměs ?ivot v lo?nici, tak jsem si tam také přemístila i televizor. I kdy? by se mělo v posteli údajně jen spát, tak já se v posteli učím, dívám se na televizi nebo si čtu. V?dycky ráno, kdy? vstávám, tak si ji na chvíli pustím a stihnu alespoň nějaké ty zprávy.
Kde jste byla nejdále na dovolené?
Na Kubě, vloni. Mám ráda rozkvetlé jaro, léto, ale i podzim, kdy? je hezký a není moc sychravý.
Nějaké jiné záliby, zahrádka, květinky?
Zatím ne. Doma na ně sice trpí, ale já je umím jen zalévat. S kytkami ve váze si dokonce povídám, proto?e mi řekli, ?e pak vydr?í. Ale není to vyloučeno samozřejmě později. Dokonce začínám i vařit.
Kdy? jste zmínila vaření, co vám nejvíce chutná?
Jsem na pravou českou klasiku jako vepřo-knedlo-zelo, svíčková a podobně. Ale nevím, jestli bych to dokázala připravit. Jím ale velmi ráda.
Vůbec na to nevypadáte. Umí vám něco pokazit náladu?
Děkuji (smích). Nikdo z příbuzných a známých, co nemají s dráhou nic společného, mi nevěří, ?e jsem klidná. V práci se sna?ím v?e zvládnout profesionálně a s nadhledem. V profesním i občanském ?ivotě mě snad nejvíce vytáčí hloupost, navíc kdy? ji umocňuje hluboká neznalost. A pak také projevy nadřazenosti. To, jak si někdo na někom něco zkou?í.
A co závist?
No, řekla bych, ?e je v tom ta na?e česká povaha, která tak trochu více ne? jinde raději závidí, ne? přeje. Tak?e určitě existuje. Tak půl na půl. Na druhé straně jsou zase lidé, co vám přejí a mají vás rádi. A pak ? v?dy? se říká, ?e kdy? se o vás nemluví, tak jako byste ani ne?il. Beru to sportovně.
Jak je to s garderobou? Ve vlaku jste v?ichni jako ze ?katulky?
Do práce si samozřejmě v?echno připravuji sama. A? u? to jsou věci, které potřebuji k výkonu slu?by a musí být opravené podle posledních novinek, telegramů, rozkazů a nějakých změn, nebo stejnokroj. A s vizá?í potí?e nemám. U? tím, ?e jsem vyučená kosmetička. Ostatně si myslím, ?e bychom měli ka?dý chodit upravený, dbát na svůj vzhled a působit příjemně.
?ádné problémy s módou, kdy? vět?inou nosíte stejnokroj?
Nejsem výstřední člověk. Nikdy jsem se nesna?ila tímto způsobem nějak vyniknout. Společenský oděv, obvyklá barva modrá, bílá, černá. Navíc se mi ta uniforma líbí?
Máte partnera? Jak vnímá va?í profesi?
Mám přítele. Má sice ?elezniční průmyslovku, ale dělal práci, která neměla s dráhou nic společného. Vystudoval vysokou ?kolu a nyní působí jako mana?er u nadnárodní společnosti. Od začátku to bral normálně. Teď je samozřejmě rád, ?e se mi daří. Lidi se třeba zpočátku dost ptali, jestli mu nevadí, ?e jsem takhle pryč, a jestli nemá strach, ?e se mi něco stane. Ví, ?e nejsem konfliktní typ. U? si zvykl. Ale je fakt, ?e ka?dý chlap to nesnese, ?e jeho dívka, místo aby byla doma, tráví noci ve slu?bě.
Jezdíte vlakem i mimo slu?bu?
Samozřejmě. Jako cestující. I osobáčky. Například do Havířova k zubaři. Tak?e vím, jak je příjemné, kdy? něco nevíte a průvodčí vám vyhledá nejbli??í spoj, poradí? Ale takové ty túry do Itálie, ?panělska a podobně, to ne. Na to je nejlep?í letadlo.
Poslední otázka - co byste chtěla vzkázat svým cestujícím?
Aby s námi měli trpělivost. A aby se jim vlakem v?dy dobře cestovalo.
