|
|
Památník obětem 2. světové války
|
Druhá světová válka
1939 ? 1945
1. září 1939 nacistické Německo zaútočilo na Polsko a vypukla 2. světová válka. Proto?e Rychvald byl polskou pohraniční obcí, byl ihned bezprostředně ohro?en. Německá armáda hned v prvních dnech září pronikla hluboko do polského týlu. Bylo to v?ak na jiných místech, a proto byl Rychvald obsazen německým vojskem a? 2. září 1939. Spolu s dal?ími oblastmi polského Slezska byl v říjnu 1939 připojen k německé ?upě Horní Slezsko (Oberschlesien) v rámci okresu Tě?ín. Komisařem, který měl obec řídit, byl jmenován Hubert Gehlen, Porýňan z Aachen, který byl do té doby úředníkem městské správy v městečku Übach.
Německá okupace dolehla na Rychvald velmi tě?ce. Nejtragičtěj?í osud čekal rychvaldské ?idy, jich? před válkou ?ilo v Rychvaldě asi 30. Ti, kteří zůstali na místě, byli odvlečeni do koncentračních táborů, kde v?ichni zahynuli. Jejich počet nelze dnes zcela přesně zjistit, pravděpodobně jich bylo 34. Válku pře?ili jen tři rychvald?tí ?idé. Hostinský Teodor Tobias uprchl hned na začátku do Sovětského svazu, kde později bojoval jako rotný v armádním sboru generála Svobody. Po válce se jako jediný vrátil do Rychvaldu. Druhým zachráněným byl Josef Berger, který se ukrýval v Polsku a po válce se vystěhoval do Izraele. Třetím byl Walter Brenner, který ode?el z Rychvaldu je?tě před válkou a dostal se a? do Chile. Do Rychvaldu se ji? nevrátil.
Z ostatních obyvatel Rychvaldu německá okupace nejcitelněji zasáhla místní Poláky, proti kterým německá okupační moc postupovala tvrději ne? vůči Čechům. V ohro?ení byli zejména představitelé polské inteligence, kteří byli mnohdy deportováni do koncentračních táborů bez přímého důvodu. Likvidací polské inteligence začínal nacistický plán likvidace polského národa. V?echny předválečné polské organizace byly rozpu?těny, ?koly zavřeny a jejich majetek zabaven. Če?i nebyli tak bezprostředně ohro?eni jako Poláci, i kdy? okupační moc nepovolila obnovit činnost ani českým organizacím a ?kolám v Rychvaldě. Také Husův sbor v centru obce zůstal po celou válku uzavřen. Jedinou povolenou ?kolou byla německá Volksschule.
V?ichni obyvatelé bez ohledu na národnost byli nuceni odvádět dávky potravin pro německé válečné hospodářství. Toto nařízení se obcházelo zatajováním rozlohy osevů, ilegálním chovem prasat v jednotlivých hospodářstvích apod. Do černého obchodu s potravinami se zapojil ve velkém mlynář Gustav Satke, který s Němci vycházel dobře a měl ze začátku jejich důvěru. Mladí lidé z Rychvaldu byli ohro?eni vysláním na nucené práce. Vět?inou se tomu vyhnuli tím, ?e se sami přihlásili do práce v Rychvaldě nebo v nejbli??ím okolí. Některá potvrzení o zaměstnání byla pouze formální, ale to obecním úředníkům stačilo.
|
|
Razítko z druhé světové války
|
Správu obce ovládli Němci z Ří?e. Obecní komisař Hubert Gehlen řídil obec po tři roky prozatímně, a? v roce 1942 byl jmenován řádným starostou Rychvaldu na 12 let. Historie mu v?ak neumo?nila vykonávat svůj úřad tak dlouho. Přesto?e byl členem nacistické strany NSDAP, nebyl fanatickým nacistou a k občanům Rychvaldu se choval korektně. Jedním z jeho úkolů bylo ekonomické zvelebení obce, a proto se sna?il vytvořit v Rychvaldě základnu pěstování zelí a květáku ve velkém. Nechal mj. zasypat část Podkostelňáku odříznutou ?elezniční tratí v roce 1 869 a zalo?il na ní dodnes existující parčík u nádra?í.
|
|
Pamětní deska odboje
|
V listopadu roku 1939 německá okupační správa provedla sčítání lidu, tzv. Fingerabdruck. Název pochází z toho, ?e se zároveň s tím zji??ovaly i otisky prstů. Toto sčítání lidu nebylo regulérní, proto?e probíhalo v podmínkách okupace, kdy nacisté zřetelně preferovali vybrané národnosti. Jeliko? chtěli prokázat, ?e obyvatelstvo jimi porobených území je národnostně nejednotné, umo?ňovali uvádění i regionálních identit, jako např. slezské, goralské apoll., jako národnosti. V Rychvaldě toto sčítání dopadlo takto: k národnosti české se přihlásilo 5 690 obyvatel (50,0%), k polské 734 obyvatel (1O,3%), ke slezské 562 obyvatel (7,9%), k německé 126 obyvatel (1,8%) (ZAHRADNIK, S. 1991).
Sčítání bylo pouze prvním krokem okupační správy, který měl vyústit v poněmčení obce. V dal?í fázi Němci nutili místní obyvatelstvo hlásit se k tzv. německé národní listině, známou pod německým označením volkslista. Bylo to formální německé občanství, se kterým byla spojena řada výhod - vět?í potravinové příděly, mo?nost kvalifikované práce, apoll. Byla s tím v?ak spojena i nepříjemná povinnost, ?e mladí mu?i z rodin vlastnících volkslistu museli rukovat do německé armády. Toho byli naopak u?etřeni ti, kteří německé občanství neměli.
Podle zpráv z poválečného tisku byl výsledek akce vnucování volkslist v Rychvaldě následující: z 5 290 obyvatel Rychvaldu, kteří se přihlásili ve sčítání Fingerabdruck v roce 1939 k české národnosti, jich volklistu přijalo 3 296 (65%), z 614 Poláků ji přijalo 296 (48%) (CHROBÁČEK, V. 1969). Ti, kteří se přihlásili k německé nebo slezské národnosti, ji dostali automaticky. Tyto údaje se zcela nekryjí s ověřenými výsledky německého sčítání z roku 1939. Podle těchto pramenů získalo během války německé občanství 64% obyvatel Rychvaldu, co? je i přes uvedené nepřesnosti pravděpodobné. Přijetím volkslisty si mnozí za okupace pomohli, ale i kdy? nemuseli narukovat, nepadli, nebyli zraněni ani zajati, po válce byli pova?ováni za nespolehlivé a měli problémy s opětovným zařazením do společnosti.
|
|
Sčítací lístek
|
Z více ne? stovky rychvaldských mu?ů, kteří po přijetí německého občanství museli slou?it v německém wehrmachtu, jich údajně padlo 24 (Kika J.). Dal?í se dostali do zajetí a několik pře?lo na stranu spojenců na východní a západní frontě i v okupované Jugoslávii. Ve druhé světové válce tak rychvald?tí mu?i bojovali na opačných stranách fronty. Z Rychvaldu pocházeli nejméně dva vojáci československé jednotky generála Svobody v Sovětském svazu, několik jich bylo v československých jednotkách na západě, dal?í obyvatelé a rodáci z Rychvaldu byli v polské armádě v září 1939 a někteří z nich se pak dostali do polských jednotek na západní frontě a dva Rychvalďani bojovali v jugoslávské partyzánské armádě. Nejčastěj?ím válečným osudem rychvaldských mu?ů v?ak byla německá armáda.
Odboj proti okupantům byl v Rychvaldu organizován po dvou národnostních liniích. Če?i i Poláci byli organizováni zvlá??. Poláci byli vět?inou napojeni na organizaci Armia Krajowa, která působila na celém předválečném území Polska a měla svou sít' i na Tě?ínsku. Přímo v Rychvaldě se v?ak její aktivita neprojevila. Če?i takovou centrální organizaci neměli, a proto se sdru?ovali do men?ích organizací. V Rychvaldě fungovala ilegální skupina lan ?i?ka, kterou zalo?il výsadkář vysazený sem ze Sovětského svazu Rudolf Peschel. Byl to sudetský Němec, který se narodil 16.7.1913 ve Velkých Albrechticích u Bílovce. Ve skutečnosti se jmenoval Karl Thiel. Byl členem Komunistické strany Československa a ve 30. letech byl krajským tajemníkem Svazu mladých komunistů. V roce 1939 uprchl do Sovětského svazu. Tam byl vy?kolen k ilegální práci a v září 1943 byl společně s Rudolfem Procházkou vysazen leteckým výsadkem v Polsku. Dostal se do Rychvaldu a tady na?el úkryt u ?elezničáře Stanislava Valečka na samotě v lesích ve Staňkových dolech (CHROBÁČEK, V. 1969).
Rudolf Peschel vytvořil organizaci s řadou místních kontaktů mezi rychvaldskými Čechy. U Valečků měl vysílačku, kterou v průběhu roku 1944 předával zprávy. V září 1944 byla jeho skupina prozrazena. 14. září 1944 byli zatčeni Robert Tomá? s celou rodinou. Rudolf Peschel změnil úkryt a přestěhoval se k Tomicům. 13. října 1944 v?ak tam byl zatčen i s Tomicovými. Zatčena byla s nimi také Olga ?těrbová, snoubenka Lubomíra Tomici. V ten den si Gestapo při?lo i pro man?elé Valečkovy, jejich syna Přemysla, dceru Olu?i a bratra Stanislava Valečky Gabriela. Zatčeni byli také Alois Gemrot s man?elkou Martou, mlynář Gustav Satke, Josef a Jenovefa Kikovi a Franti ?ek a Emílie Pytloví. Zatčen byl i organizátor ilegálních přechodů hranic Josef Pytel. 8. listopadu 1944 byl zatčen je?tě Ev?en Gellnar, 20. prosince řezník Ev?en Ol?ar a po?tovní zaměstnanec
Jaroslav Skýba. Při zatýkání 28. byl zastřelen Alois Koláček. V?em zatčeným hrozil trest smrti, ale proto?e se schylovalo ke konci války, z této skupiny rychvaldských odbojářů nebyl nakonec nikdo popraven. Konce války se nedo?il Franti?ek Pytel, který zemřel ve věznici v Zwickau 5.4. 1 945. Ostatní zatčení německé vězení pře?ili a po válce se vrátili domů. Alois Tomica se v?ak vrátil s natolik podlomeným zdravím, ?e zemřel krátce po návratu z vězení 9.6.1945 (CHROBÁČEK, V. 1969).
|
|
Pomník obětem Sokolů
|
Oběti okupace v Rychvaldě nebyly spojeny pouze s účastí na činnosti organizace Jan ?i?ka. Popraveni byli i někteří členové Sokola, např. bratři Gurňo?kové. Tragicky skončil také pokus Poláka Emila Mulky vyhnout se nástupu do německého Wehrmachtu. Aby nemusel narukovat, schovával se v Dolní Lutyni, ale byl udán a zastřelen společně s rodinou Sztefkových, kteří ho přechovávali. Zastřelen byl i jeho otec Teofil. Jako dezertér z německé armády byl také zastřelen dal?í rychvaldský odvedenec Glac. V nacistických věznicích a koncentračních táborech bylo vězněno přes 80 rychvaldských občanů, z toho přes 30 rychvaldských ?idů. ?idé zahynuli v?ichni, Poláků a Čechů kteří z Rychvaldu pocházeli, anebo v Rychvaldě bydleli, zahynulo v koncentračních táborech 17, z toho 11 v Osvětimi.
Někteří mladí mu?i z Rychvaldu bojovali proti Němcům i v řadách polské armády a polského odboje. Ve východním Polsku u Wilna (dne?ní Vilnius, hlavní město Litvy) padl v září 1939 student Jaroslaw Motloch. Několik rychvaldských rodáků povolaných do polské armády sdílelo osud Poláků, kteří se po kapitulaci Polska v září 1939 dostali do rukou Sovětské armády. V Katyni byl v dubnu 1940 popraven spolu s několika tisíci dal?ími polskými důstojníky Erwin Urbańczyk. Během masových poprav při likvidaci zajateckého tábora Osta?kov byl popraven dal?í zajatec pocházející z Rychvaldu Józef Mazurek. Za dosud neznámých okolností zemřel v lágru za polárním kruhem u Archangelska jiný rychvaldský rodák, učitel Rudolf Budnik, kterého sovětské orgány zatkly ve východním Polsku, kdy? prchal před Němci (BORÁK, M. 1991).
V západním odboji působil Alfred Palmi, který se narodil v Rychvaldě v roce 1920. Jako devatenáctiletý se dostal na západ, kde v roce 1940 vstoupil do polské jednotky, které velel pozděj?í generál Maczek. Od roku 1943 působil ve Vojenském technickém institutu v Londýně. Po válce se ji? nevrátil, zůstal v Londýně a? do své smrti v roce 2004. Dal?ím Rychvalďanem, který se za války dostal do Anglie a slou?il v britské armádě, byl Wladyslaw Pawlik (narozen 1925), který v Anglii ?ije dodnes.
|
|
Most u Cihelňáku
|
V českém zahraničním odboji v západní Evropě se vyznamenali bratři Fridolín a Josef Gemrotovi. Jejich cesta vedla přes Francii, Británii, Blízký východ a? do Berlína. Fridolín (1918-90) byl střelcem na bombardéru, Josef (1911-55) byl para?utistou. Josef Gemrot se po návratu do Československa stal pracovníkem Sboru národní bezpečnosti. Dal?ími příslu?níky západního odboje byli Bedřich Bogumský, Otakar Riegel a dal?í. Z rychvaldských občanů české národnosti bojoval v zahraničním odboji na východě Bedřich Sklář, který byl rotným první československé samostatné brigády v Sovětském svazu a padl v boji u obce Krajina Polana na Slovensku u Stropkova. Na východní frontě bojoval také pozděj?í předseda rychvaldského místního národního výboru v letech 1971-76 Boleslav Klusek, který v?ak nepocházel přímo z Rychvaldu.
Německý starosta Hubert Gehlen byl vůči obyvatelům Rychvaldu poměrně mírný, stejně jako velitel německé policie Richard Demuth, původem Raku?an. Nejnebezpečněj?ím členem německé okupační správy byl obecní tajemník Peter Anton Hermanns. Byl stejně jako Gehlen Porýňan, narozen v roce 1913 ve vesnici Lövenich v okrese Erkelenz. Na rozdíl od starosty v?ak byl fanatickým členem nacistické strany NSDAP a dlouhodobě shroma?ďoval informace o místních lidech smý?lejících nepřátelsky o německé ří?i. Proslýchalo se, ?e sestavuje seznam lidí pro ukázkovou masovou popravu. Německý funkcionář byl v?ak v roce 1944 po veliké pitce nalezen utopený v mělké rybniční strouze. Pravděpodobně ho někdo přidr?el ve vodě, jen aby Rychvald zbavil obávaného člověka. Nikdy se to v?ak nepotvrdilo.
Válka v Rychvaldě skončila v květnu 1945. V zimních měsících 1945 bylo nad Novým stavem sestřeleno sovětské letadlo, ale závěrečné boje se území obce vyhnuly. Na přelomu dubna a května 1945 na Rychvald dopadlo jen několik zbloudilých dělostřeleckých granátů, které v?ak zabily několik lidí. Ve ?kole na Václavu zřídili ustupující Němci polní lazaret. Němečtí vojáci, kteří v něm podlehli svým zraněním, byli pochováni na rychvaldském hřbitově. Dne 30. dubna 1945 byla sovětskou Rudou armádou osvobozena Ostrava a následujícího dne 1. května 1945 také Rychvald. Rusové se do Rychvaldu dostali při obchvatu Ostravy, proto první z nich při?li do Rychvaldu z neočekávaného směru, ze severozápadu od lesa Březinky. Při?li pě?ky, tanky přes Rychvald nejely.
)
)
)
)
)
)
