Téměř v?ichni jsme seji? setkali s kratochvilnými kalendáři, které se vydávaly pro potě?ení čtenářů. Byly v nich kromě kalendária i poučné články, básně, písně, různé důle?ité informace, povídky, historky, pověsti a dal?í zajímavosti. Na?li jsme ?Kratochvilný kalendář historický" z roku 1995, který vydala akciová společnost Moravskoslezský den. Zaujal nás článek o Landeku, který je přeti?těn z ?Tě?ínského kalendáře" z roku 1936. Vzhledem k tomu, ?e ná? Klub přátel Hornického muzea OKD má k Landeku a jeho areálu blízko, předkládáme článek v původním znění na?im čtenářům.
?Jisto je podle bádání, ?e v na?em kraji v letech 500, 600, 700 a 800 po Kristu ?ili Slované. Dále je rovně? nesporno, ?e asi r. 880, tj. za času sv. Cyrila a Methoda, měli Če?i 15, Moravané 21 a Halasovsko (později Opavsko a Slezsko) 5 měst. Z těchto 5 měst jsou známy dnes Landek, který zastiňoval tehdy Mor. Ostravu a pak Hradec a Holasovice, je? byly vět?í a slavněj?í ne? dne?ní Opava. Dnes Landek (Petřkovice), Hradec a Holasovice jsou vesnicemi.
Petřkovice či vlastně hrad Landek, či je?tě lépe Vrch Masarykův (dnes má se aspoň tak zváti) je znám u? z nejstar?ího dílčího listu ze dne 2. srpna 1297, dále z listiny z r.1303 a ze zachovalých zápisů z r.1349. Je tedy jisto, ?e hrad Landek stál tu ji? v polovici 13. století jako hlava kraje, město. Dle listiny kní?ete Kazimíra z r.1518 byl tehdy hrad Landek ji? zpustlý. Ji? v dobách předhistorických bývala asi na Landeku umělá pevnost, jak dokazují zde vykopané zbraně, nástroje a popelnice.
Hoj, býval kdys Landek jiným chlapíkem ne?li je dnes, ačkoliv ve stínu jeho le?í nyní ?achet dvě, jáma ?Anselm" a ?Oskar" a na vr?ku jeho místo hradu krásná vila a veliká výletní restaurace Pěchova s krásným rozhledem na obě Ostravy, celý revír ostravsko-karvinský a na věnec Beskyd.
Byla v?ak léta, kdy urození i méně urození smrtelníci museli se přes Odru broditi pě?ky i koňmo.
Z dílčího listu z 2. srpna 1297 vychází najevo, ?e olomoucký biskup Dětřich měl tého? roku důle?ité jednání s kní?etem Mečislavem Tě?ínským o úpravu hranic mezi zbo?ím biskupským a kní?ectvím Tě?ínským, nebo? řeka Ostravice, jako horská bystřina tuze často měnila řeči?tě, ubírajíc hned biskupovi, hned kní?eti pozemků. Kvůli tomu se se?el biskup a kní?e Mečislav s přáteli do Mor. Ostravy. Na schůzce bylo ustanoveno, aby od hradu Landeku, stojícího na levém břehu Odry, byla Ostravice celým tokem a? do hranic uherských řekou pohraniční a aby tam, kde řeka změnila tok, aby pořízení ?hraniční kopce". Jako svědci byli u jednáni přítomni: osvětimský kastelán Mikulá?, tě?ínský kastelán Jan a pak Heřman, příjmím Späher, kastelán polskoostravský.
Proti hradu polskoostravskému stálo město Mor. Ostrava a hrad Landek. Pod hradem Landekem vedla obchodní cesta opavsko-krakovská, která okolo Převozu, dne?ního Přívozu a Mor. Ostravy pod hradem polsko-ostravským (Slezskou Ostravou) vcházela pak na území polské čili Tě?ínské.
Poněvad? nebylo pod Landekem mostu přes Odru ani pod hradem polskoostravským přes Ostravici, převá?eli kupecké vozy převozníci, odkud je jméno dne?ní části Velké Ostravy-Přívozu. Obchod a frekvence na této obchodní cestě byl veliký, jeliko? se tudy dová?ela sůl z Bochně.
Odměna za převoz byla dobrovolná. Teprve 1.prosince 1864 zaveden byl za převoz přes Odru u Petřkovic jednotný tarif. Za převoz člunem vybíraly se dva feniky, byla-li Odra zamrzlá a chodilo se po ledě, musel ka?dý chodec zaplatiti jeden fenik. 0 nějaký rok později byla vystavěna krajská silnice z Hlučína do Petřkovic na Mor. Ostravu, aby bylo docíleno lep?ího spojení s ostravskými doly. 1. prosince 1869 bylo zavedeno u sv. Jana pod Landekem vybírání cla. V roce 1877 byla povolena slezským zemským výborem pruským stavba mostu přes Odru, který?to most slou?il tu provozu a? téměř do konce roku 1929, kdy vznikl tu elegantní, moderní a lehký most ?elezný přičiněním československých úřadů.
Hrad na vrchu Masarykově (Landeku od Landesecke, kout, kde se stýkaly tři země, státy) stával na straně vrchu nad Koblovem, 280 m vysoko nad hladinou moře, při ústi řeky Ostravice do Odry. Hrad byl čtyřhranný a měl v ka?dém rohu jednu vě?, byl obehnán valy a příkopy.
Co nedokončil zub času, to dokázala lidská ruka v letech 1820-30, kdy sedláci z Koblova a ze ?ilheřovic museli odvá?et materiál z rozebíraných základů hradu. Ze zbytku zapadlého hradu bylo vystavěno tehdy fojtství v Koblově a jiné chalupy.
K zaniklému hradu se pojí i spousta pověstí, z nich? některé zaznamenal ji? farář z Ho?t'álkovic Jan Kalu?a, dále známý folklorista Jan Vyhlídal, l. K. Bukovanský a jiní.
Nu?e poslechněte si některé ze zajímavých pověstí o Landeku:
Mlynář ?muk z Hru?ova zabloudil kdysi na procházce v hustém vrboví na břehu Odry, táhnoucím se a? k ústí řeky Ostravice do Odry. Čím více se sna?il vyplést z vrbin, tím více se do nich zaplétal, a? ho tak zastihla noc.
Pojednou něco za ním hara?í, a hle, za ním na koni černá ?enská postava! ?Mů?e? pořádně zbohatnouti, chlopku," dí zjev k mlynáři, ?pakli?e mne vysvobodí?, nebo?' jsem paní Landeku!"
Za tím účelem měl přijíti na určité místo hradních rozvalin, ale nesměl se dáti vůbec ničím a nikým zastra?iti. Mlynář slíbil, ?e ji vysvobodí a dostal se ??astně asi k půlnoci domů...
V ustanovenou hodinu ubíral se mlynář k rozvalinám hradu a udatně zde vytrval, ačkoliv v?elijaké pří?erné obludy hrozily ho pohltiti. Kdy? v?ak konečně na ohnivém kanci přijí?děla hradní paní a z úst jí vyskakovali ohniví hadové, pozbyl mlynář náhle odvahy a vzal do zaječích. Najednou zaslechl prchající za sebou ?alostné sténání a výkřiky zakleté paní: ?Běda mi, běda! Nyní jsem na věky zakletá. Ty, jedině ty, mohl jsi mne zachrániti!"
Konec této pověsti líčen jest jinde takto: Hraběnka prý přijí?děla na ohavném ohnivém draku. Jiná pověst praví, ?e paní hradu dr?ela v zubech svazek klíčů. Kdy? začal mlynář utíkati, hodila paní po něm klíči a zasáhla ho na noze tak, ?e zůstala mu na ní po celý jeho ?ivot černá skvrna. Klíče samy se propadly a nebylo lze je nalézti.
A jinou je?tě pověst zachoval nám farář Kalu?a:
Kdy? je?tě na vrchu stál hrad, ?el nějaký mu? na Květnou neděli, kdy? po kostelích se právě četlo utrpení Kristovo, na vrch Masarykův, tedy Landek, ku hradu. Najednou usly?el z nějaké komůrky silně se ji? rozpadávajícího hradu zvlá?t' silné zvuky. A ejhle! Dveře jedné komůrky se otevírají a z nich vybíhá obrovský, jako sníh bělounký pes, dr?ící v tlamě svazek klíčů. Vydě?ený mu? se dal na útěk, ale pes mu byl pořád v patách volaje: ?Neboj se mne, neutíkej, nic ti nezrobím! Počkej a vem si klíče k pokladům landeckého hradu!" Leč vystra?ený chlop ubíhal stále dál a rychleji. Kdyby byl býval vzal psovi z tlamy ony klice, stával by tu hrad neste dnes a chlop by se stal boháčem.
Lid v okolí Landeku vypravuje si té? tuto zkazku: ?Kdy? se čtou v kostele v Ludgeřovicích pa?ije, objevuje se na vrchu Masarykově, Landeku, kanec s jedním velkým klíčem v tlamě. Tento klíč otvírá ve?keré místnosti propadlého hradu. Někdo se musí jenom pokusiti vyrvati kancovi onen klíč v době, kdy? se v kostele čtou pa?ije, někteří tvrdí v Ludgeřovicích, jiní prý v Hru?ově. Komu se to nezdaří, toho kanec prý roztrhá a úplně se?ere!"
Jednou, kdy? u? hrad Landek dávno le?el v sutinách, pásli na vrchu Landeku pastevci stáda.
Nejmlad?ímu z pastýřů, který byl velice hodný a ?ivil ze skromného výdělku drahou matičku, ztratila se ze stáda jedna ovečka. Chudák, půl dne ji hledal marně. Marně plakal a naříkal, ovečka byla pryč. Pojednou zaslechne z křovisek tlumené bečení. Vzru?eně bě?í k tomu místu, prodírá se křovím, av?ak ovečky nikde. V tom opět sly?í ovečku odkudsi bečeti a hoch ji? ví, kde asi ovečka je. A opravdu! Tamhle u polozasypaného vchodu do rozsáhlých místností zapadlého hradu jest jistě jeho ovečka. Do této díry se utíkal v?dy lid z okolí hradu v dobách zlých. Teď v?ak ji? asi dlouhá a dlouhá léta noha lidská sem nevkročila, proto?e tu prý stra?í a sídlí zlí duchové, hlídající propadlé poklady. Ovečka mu jistě spadla do té liry. Ovčáček měl dost strachu, ale málo platno, bez ovečky přece domů nesměl.
Dodal si odvahy a vstoupil do polozavaleného vchodu do podzemí. Div v?ak neoslepl. To bylo lesku a třpytu! Ve dvou řadách tu stály bedny zlata, stříbra a diamantů. Chlapci se zdálo, ?e se ocitl v ří?i pohádek. Tu sly?í odkudsi z koutku tichoučký hlásek: ?Naber si zde z těch věcí dle libostí, co do klobouku vejde, ale pospě? si, nebo? za chvíli se propadne zlato do země a otvor se hned zasype!"
Tak promluvila k chlapci ovečka. Hoch poslechl. Honem naplnil klobouk i kapsy a přehodiv si ovečku přes bedra, ??astně se dostal na povrch. Kdy? ostatní chlapci pasáci od druha zvěděli, kde nabral tolik pokladů, spustili se honem v?ichni do podzemní díry. Sotva?e tam vlezli, spatřil ná? hodný ovčáček, jak podzemní vchod se s rachotem zavírá a zasypává jeho ne??astné kamarády nav?dy.
Moderní formu má tahleta pověst.
Poslední pán hradu Landeku nerad platil daně. Poka?dé, kdy? císař?tí vojáci je při?li vybírati, pána nebylo doma. Jeho jediná dcerka řekla jednou vojákům, aby při?li někdy v poledne, ihned po dvanácté hodině, to ?e jejího otce doma zastihnou. Strá?ím hradu nakázala dcera pána hradu, aby daly tenkrát nějaké znamení, ?e kdo do hradu vchází.
A tak se té? druhého dne stalo. Sotva?e lakomec a sobec, hradní pán, zahlédl císařské vojáky, popadl zlatý stůl, na něm? právě obědval a hop s ním do studně uprostřed dvora. V tom okam?iku se propadl té? celý hrad a s ním v?ecky jeho poklady. Dcera majitele hradu byla zakletá a od té doby se zjevuje v?dy v pa?ijovou neděli na ohnivé svini na tom místě, kde kdysi stával hrad. Kdo chytí ohnivý klíč, který mu zakletá hodí, zachrání ji tím a vysvobodí v?echny ostatní v hradě zakleté a sám se stane velkým boháčem.
Opět jiná pověst nám vykládá:
Na vrchu Masarykově stával za starých časů hrad Landek na obranu proti polskému hradu na nyněj?í Slezské Ostravě. Za jedné vojny mezi Landekem a tehdej?ím hradem Polskou Ostravou, ostřelovala tato tě?kými houfnicemi Landek tak, ?e ho úplně rozstřílela. Pán Landeku byl v jedné bitvě zabit a paní z rozru?ení skočila prý do velmi hluboké studně. Zříceniny hradu čím dál tím více zapadaly do země.
Jednomu starému člověku se zjevovala nějakou dobu stále ve snu ona paní hradu, která skočila do studně, vybízejíc ho, aby řekl lidem, aby ?li do hradních zřícenin, vzali s sebou rů?enec a svěcenou vodu, aby se dále ve zříceninách potichu modlili, ale ani jednou se neohlédli a kromě modliteb nic jiného nemluvili. Jsou prý tam uschovány poklady obrovské ceny, a to tři velikánské kádě: v jedné peníze, ve druhé zlato, ve třetí drahokamy a ?perky.
Tak se vydali jednoho dne na hrad čtyři chlopi z Ludgeřovic. Kolem sebe udělali svěcenou křídou kruh, který vykropili svěcenou vodou. Do prostředku kruhu postavili stůl ti?e se modlíce... Naráz z ničeho nic objeví se tři chlopi s kosami na ramenou, s klubíkem a ocelkou za opaskem. Chlopi za stolem modlili se ti?e dále, i tehdy, kdy? ti tři začali najednou brousiti kosy. Pojednou se otá?e jeden z těch tří druhů: ?Tu?, keho z nich vememe zpředy?" (To?, koho z nich vezmeme nejdříve?). Druhý praví: ?Teho v tej červenej ve?tě!"
Ti tři chtěli začíti na?im čtyřem Ludgeřanům kositi pod nohami. V tom jeden ze strachu, mysle asi, ?e u? má nohy pryč, vykřikl. Zjevení tří mu?ů hned zmizelo a Ludgeřané, pod jejich? farnost Landek dodnes spadá, se k pokladům nedostali.
Leč na?i chlopi byli z tvrdého dřeva a pustili se je?tě jednou na zbořeni?tě. Zase se posadili ve svěceném kruhu kolem stolu, očekávajíce, co se zase asi bude díti. Náhle spustí odkudsi ze země hudba (radia tehdy je?tě nebylo) a ze země začne vyjí?děti jeden chlop za druhým, ale jak? Jeden na koze, druhý na psu, třetí na koni, čtvrtý na krávě, pátý na kočce, ?estý na svini a jiní na jiných a jiných zvířatech. Byla jich ji? taková řada, ?e prvních jezdců ani viděti ji? nebylo, kdy? tu ostatní (poslední) jel zvolna za v?emi na beranu a k těm čtyřem u stolu zvolal: ?V?ak já jich je?tě dohoním!" Tu jeden z překvapených Ludgeřanů zapomněl, ?e nemá mluviti, křikl: ?Starého djabla do?ene? a ni tych tam!"
A zase v?echno náhle zmizelo a Ludgeřané opět nedostali poklady. Jistě jich také u? nikdo na světě nedostane, proto?e se ka?dý dnes bojí pokladů si vydobýti.
Leč sly?te je?tě jednu.
Před několika lety se narodilo v jedné rodině v Koblově dítě. Při?li kmotři a ?li nově narozeného synka pokřtiti do chrámu Páně sv. Mikulá?e v Ludgeřovicích, kam i Koblov je přifařen. ?li právě s "
duetem pod hradem Landekem na vrchu Masarykově a právě tam na té straně bylo dosti velké jezero. Jak ?li kmotři s děckem kolem toho jezera, volá kdosi z vody: ?Kaj idě?, Hala?" Děcko z peřinky v odpověď' křičí: ?Posvěčič jaja (vejce) do Mikolaja!" Kmotři s hrůzou poznali, ?e nesou ke křtu ?podhaza" (podhodka) a to? bez dlouhého rozmy?lení bác! s ním do jezera hastrmanovi, a dobře zrobili...!
I různí čaroději a zloději sídlili prý a sídlí v útrobách Landeku, vrchu Masarykově. A vypudit je stě?í...!
I my víme o jednom černokně?níkovi, který na vrchu Masarykově a v jeho okolí sídlí ve skrytu: Je to zlý duch pru?ácký a fale?ného němectví, otročících Moravců! A toho ?e bychom vypudit nedokázali a víte jak?! ?ádné německé ?koly ani privatunterricht do českých obcí hlučínských pod Landekem, pryč s německými spolky Moravců z ryze českých obcí a zlý duch unikne sám, tak?e zůstanou tu jen dobří ?Zdařbu?i" a tomu Zdař Bůh!"
Hoj, býval kdys Landek jiným chlapíkem ne?li je dnes, ačkoliv ve stínu jeho le?í nyní ?achet dvě, jáma ?Anselm" a ?Oskar" a na vr?ku jeho místo hradu krásná vila a veliká výletní restaurace Pěchova s krásným rozhledem na obě Ostravy, celý revír ostravsko-karvinský a na věnec Beskyd. 
Proti hradu polskoostravskému stálo město Mor. Ostrava a hrad Landek. Pod hradem Landekem vedla obchodní cesta opavsko-krakovská, která okolo Převozu, dne?ního Přívozu a Mor. Ostravy pod hradem polsko-ostravským (Slezskou Ostravou) vcházela pak na území polské čili Tě?ínské. 
Poněvad? nebylo pod Landekem mostu přes Odru ani pod hradem polskoostravským přes Ostravici, převá?eli kupecké vozy převozníci, odkud je jméno dne?ní části Velké Ostravy-Přívozu. Obchod a frekvence na této obchodní cestě byl veliký, jeliko? se tudy dová?ela sůl z Bochně. 
| Zdroj: Vítězslav Hettenberger 