Rychvald
v Polsku
1938 ? 1939
V roce 1938 se dvacetileté období mírového ?ivota schylovalo ke konci. V tomto neklidném roce Rychvald opět změnil státní příslu?nost. Kdy? se Československo muselo v důsledku Mnichovského diktátu vzdát ve prospěch Německa příhraničního území Sudet, přihlásilo se s územními po?adavky také Polsko. Vyu?ilo oslabení Československa a vyslalo československé vládě 30. září 1938 ultimátum, ve kterém po?adovalo odstoupení té části území Tě?ínska, o kterou vedlo spor v letech 1918-20. Československo tísněné sousedy i velmocemi nebylo schopné účinného odporu a ultimátum na druhý den přijalo. Polská vojska v průběhu 10 dnů obsadila celou oblast. Rychvald byl obsazen 11. října 1938. Tato událost byla tragédií pro místní Čechy, av?ak rychvald?tí Poláci ji vnímali jako nápravu historické křivdy z roku 1920. Rychvald byl v polském státě pohraniční obcí, proto?e Heřmanice a Michálkovice zůstaly v okle?těném Československu.
Polská správa se sna?ila od první chvíle nekompromisně odstranit v?echny znaky dvacetileté příslu?nosti obce k Československu a vrátit jí polský charakter, který do značné míry měla před první světovou válkou. S okam?itou platností byly zavřeny v?echny české ?koly a z území Rychvaldu byli do Československa vypovězeni v?ichni představitelé obce, starosta Viktor Tomá?, obecní tajemník Jaroslav Korejs, státní zaměstnanci (např. pracovníci ČSD), učitelé a funkcionáři českých organizací, např. Sokola apoll. České organizace byly zru?eny a jejich majetek zabaven. Československý kostel byl také zavřen. Demonstrace rychvaldských občanů za otevření husitského kostela (1 6. října), za otevření českých ?kol (18. října) a za opětovné připojení obce k Československu (19. října) byly rozehnány jízdní policií. Z Rychvaldu byli úředně vypovězeni také v?ichni obyvatelé obce, kteří se aktivně podíleli na zavedení a upevnění československé správy po 1. světové válce. Mnozí byli vypovězeni za to, ?e neposílali děti do polských ?kol v Rychvaldě a raději je posílali přes novou československo-polskou hranici do českých ?kol v Michálkovicích nebo v Heřmanicích. Rychvald musel nedobrovolně opustit i MUDr. Bohu? Pěnička, přesto?e byl velmi oblíben i mezi Poláky. Ode?el do Velké nad Veličkou a do Rychvaldu se ji? nevrátil, zemřel 9.12.1948. Paradoxně byli do Československa vypovězeni i s rodinami dva příslu?níci polských občanských milicí z roku 1918 Tomczykiewicz a Tkaczyk. Podle odhadů počet vypovězených se blí?il k tisíci, tzn. ?e ?lo asi o 15% tehdej?ího počtu obyvatel Rychvaldu. Tyto deportace značně zhor?ily vztahy mezi rych valdskými Poláky a Čechy, zvlá?? kdy? byly opu?těné domy rychvaldských Čechů přidělovány polskou správou obce Polákům. Vět?ina vypovězených Rychvald'anů zůstala na Ostravsku v nevelké vzdálenosti od Rychvaldu: v Michálkovicích, v Radvanicích a v Ostravě. Učitelé v?ak byli na ?ádost polské strany přemís?ováni dál do vnitrozemí. Vysídlenci nesměli Rychvald ani nav?tívit, nová československo-polská hranice v Michálkovicích a v Heřmanicích byla stře?ena polskými policisty.
|
|
Razítko
|
Polské úřady rázně zakročily také proti komunistické straně, která v předválečném Československu působila legálně, ale v Polsku byla zakázána. Tato strana byla výnosem z 20. října 1938 zakázána také v části Tě?ínska připojené k Polsku. Dotklo se to i Rychvaldu, kde komunistická strana měla značný počet členů i příznivců.
Polské úřady se sna?ily odlákat věřící z církve československé. Podporovaly přestup ke katolické církvi, ale bez vět?ího úspěchu. Snahy o likvidaci československého kostela byly zavr?eny a? po několika měsících, krátce před vypuknutím druhé světové války. V srpnu 1939 byl československý kostel vysvěcen na druhý katolický kostel v obci.
Z představitelů polské správy měl mezi rychvaldskými Čechy nejhor?í pověst velitel policie Georg Wiesner. Byl německé národnosti a po příchodu Němců se dal zcela otevřeně k nim. Kdy? se na podzim 1939 objevil v Rychvaldě v německé uniformě, byl napaden místními občany. Během války byl údajně zastřelen polskými odbojáři někde pod Tatrami.
Vysloveně nepřátelský postoj polských úřadů vůči českým obyvatelům Rychvaldu se zmírnil v březnu 1939, kdy byl zbytek Československa obsazen hitlerovským Německem a zřízen Protektorát Čechy a Morava. Poláci si uvědomili, ?e jsou nyní ohro?eni stejným nepřítelem jako Če?i. Také Če?i začínali hledět na Poláky stále častěji nikoliv jako na protivníky, ale jako na potenciální spojence. Rychvald od 15. března 1939 nesousedil ji? s Československem, nýbr? s německým protektorátem. Překračování hranic do Michálkovic a Heřmanic se je?tě zpřísnilo. Přes hranici se bylo mo?né dostat jen na propustky, které kontrolovali jak Poláci, tak Němci. V Rychvaldě samozřejmě existovala řada polních cest a pě?inek do okolních obcí za novou státní hranicí v lesích. Po nich bylo mo?né ilegálně projít z Protektorátu do Polska. Těchto cest vyu?ili mnozí če?tí vlastenci, kteří chtěli pokračovat v boji proti Němcům a z Protektorátu uprchnout.
Tak se dostali do Polska bratři Gemrotové, ale i některé známé osobnosti politického ?ivota jako bývalý poslanec Karel Procházka, komunistický funkcionář Rudolf Veti?ka, man?elka Zdeňka Nejedlého se synem, man?elka spisovatele Laciny aj. Převádění Čechů přes protektorátní hranici se účastnili obyvatelé Rychvaldu Bedřich Tomá?, Miroslav Karko?ka, Rudolf Ra?ka a předev?ím Josef Pytel, jeho? dům poblí? hranice slou?il jako úkryt pro přeběhlíky.
)
