Starý mladý

Cestování hromadnou dopravou přiná?í nejedno překvapení. Člověk se tam mnohému přiučí, ledacos dozví. Stačí jen chvíli ti?e stát, koukat a poslouchat. A občas nevyjdete z ú?asu.

Při vět?í koncentraci cestujících si vyslechnete nejedno moudro. A? u? chcete nebo ne. Pár dní zpátky při cestě tramvají jsem si takto víceméně nechtěně vyslechl debatu skupinky mladých lidí, zřejmě studentů. Ře?ili oblíbený seriál Ally McBeal, pak nějaké hry, jejich? názvy mi nic neříkaly - jsem přece jen u? jiná generace. Kromě McBeal jsem se nechytal. Ve svých téměř pětatřiceti jsem si najednou připadal tro?ku starý.
Starý mladý (mů?ete si přehrát kliknutím na odkaz)

O pár dní později, na stejné trase, jsem se takto stal nechtěným posluchačem debaty jiných, tentokrát jen dvou - rovně? docela mladých lidí. Seděli za mnou, tak?e jsem je neviděl, o to lépe v?ak sly?el. Začátek mi unikl. Záměrně cizí hovory zpravidla neposlouchám, prý to není slu?né. Kdy? ale začali ře?it, ?e je třeba si rychle ?ivota u?ít, proto?e ve třiceti čtyřiceti u? jen tak prá?ky na srdce a... a je?tě něco k tomu o o?klivých vrásčitých tělech a dal?ích detailech, které netřeba podrobně rozebírat.

Hluboce jsem se nad sebou zamyslel a opět si vzpomněl na svůj věk. Podle té povedené dvojky za mnou u? bych měl mít v sobě nejedno plato barevných pilulek na kdeco, chodit nejlépe o berli, slintat a jezdit nemocniční tour. Nemám pocit, ?e bych byl starý a ?ivot za sebou. Spí?e naopak.

Něco na tom bude, ?e člověk je tak starý, na kolik se cítí. Ti dva ale spěchali, jako by před sebou měli poslední pětiletku. A přitom byli určitě mnohem mlad?í ne? já. I kdy? - vlastně ne. Mi bude letos sedmnáct. Budu si to myslet minimálně do dal?í cesty tramvají.

| Autor: | Vydáno dne 10. 03. 2006 | 171 přečtení |

| Zdroj: Český rozhlas Ostrava