? a Bůh osiřel

Břetislav Ol?er

NOVÉ KNIHY

Vydavatelství REPRONIS

Formát A5, s přebalem, 1. vyd., 384 stran, doporučená cena 249 Kč

Rozsáhlá sága z Izraele je jedním z prvních objektivních svědectví o ?ivotě ?idů v Palestině a Palestinců v Izraeli. Čtivou formou se pokou?í podchytit vznik a příčiny patologické nenávisti, která je v této oblasti silně zakořeněna v ?idech stejně jako v Palestincích.

Břetislav OL?ER
Ostravský publicista a fotoreportér Břetislav Ol?er (1947, Hovězí na Vala?sku) se věnuje ve své tvorbě a publicistické činnosti hlavně problémům rasismu, světového terorismu, antisionismu, osudům krajanů, ?ijících v zahraničí. Uspořádal řadu výstav svých fotografií doma i v zahraničí, napsal desítky publicistických scénářů pro rozhlas i televizi a procestoval více ne? sedmdesát zemí světa. Z prostředí Izraele napsal ji? dvě knihy ? Pře?ili ?est válek a Krev na meči d?ihádu.

Z jeho dal?í tvorby: Če?i v zemi zlata, platiny a diamantů, Koně pro Franti?ka Holčáka a Svět podle Libora Vojkůvky. Román ? a Bůh osiřel je posledním literárním počinem autora a je vyvrcholením jeho studia izraelské historie i současnosti, v ní? se zamý?lí nad vývojem islámského terorismu od roku 1947 a? po nejnověj?í události v roce 2002.

Ukázka:

Odpoledne 19. listopadu 1977 bylo v Jeruzalémě poměrně horko. Navíc se od Judské pou?tě hnal na biblické město dusivý vítr chamsin, plný horkého písečného prachu, který mačkal hrudníky nejen astmatikům.

Nad Jeruzalémem se usadil na?loutlý mrak, připomínající inverzní opar z průmyslových exhalátů, který také vyčerpával plíce a slzavě bodal do očí, ale na rozdíl od chamsinu nebyl opředený křes?anskou pověstí, ?e vznikl v té?e hodině, kdy na jednom z kří?ů na Golgotě naposledy vydechl nekorunovaný ?idovský král Je?í?.

Před několika hodinami přistál na půdě státu Izrael první arabský prezident, chystající se jednat s ?idovským státem o podmínkách míru. Josef Bachar se třemi po zuby ozbrojenými vojáky strá?il přístupovou cestu asi dvě stě metrů od knesetu, u něho? právě zaparkovala limuzína egyptského prezidenta Anvára Sadata.

Josef Bachar se cítil ve fyzické pohodě, a přesto?e u? nebyl v činné vojenské slu?bě, jeho postřeh, periferní vidění a smysl pro důle?ité detaily mu zůstaly. Měl svoji stavební firmu, s ní? právě budoval ?idovskou osadu na západním břehu Jordánu, kde musel hlídat doslova ka?dé polo?ení cihly, proto?e i tento úkon byl nevra?ivě sledován Araby z jejich nedaleké vesnice. Ti pova?ovali stavby nových ?idovských domů na Izraelem obsazených územích za protiprávní a viděli v tom cílenou asimilaci ?idů do palestinského světa, vytváření páté kolony izraelské moci na palestinských územích.

Sadatovo přistání na leti?ti, cesta městem i příjezd k parlamentu proběhly bez potí?í, tak?e pozorovatelé a bezpečnostní slo?ky si mohly na pár hodin oddechnout. Josef Bachar byl na první pohled klidný. První etapu měli za sebou. Cesta zpět v?ak mohla být pro potomka egyptských faraonů nejnebezpečněj?í, proto sledovali ka?dý podezřelý pohyb v prostoru, kde bylo zakázáno parkovat v?em řidičům kromě těch, kteří měli speciální povolení, a tedy takové, jaké měl Josef Bachar pro vojenský d?íp a své tři mu?e.
?Máte řezané náboje?? zeptal se ze setrvačnosti.
?Máme, ale raději bych měl střely dum dum,? řekl jeden z nich. ?Aby ty arabské grázly roztrhaly na padr?!?
?Kdy? se sami odpálí dynamitem, stejně je z nich jen sekaná!? přidal se druhý, a? Josef Bachar u?asl nad krutostí jeho my?lení.
?Musí? mít takové kulky, které jsou zplo?tělé, aby zůstaly v teroristovi, neprostřelily jeho tělo a nezranily třeba náhodné kolem-jdoucí!? dal mu Josef Bachar rázně na vědomí, ?e o některých věcech nemíní diskutovat.

Třetí z vojáků si zapálil cigaretu a pustil rádio, v něm? naladil stanici, vysílající aktuální zprávy i rozhovory ze záznamu z příjezdu a právě probíhajícího jednání knesetu včetně projevu Anvára Sadata. ?okující srdečná atmosféra zavládla u? při jeho přistání. Egyptského prezidenta uvítala na leti?ti izraelská vojenská dechová hudba vyhrávající egyptskou hymnu, její? melodie vycházela z moldavské lidové písně, ale také se podobala symfonické básní Bedřicha Smetany Vltava. Uvítací výbor nad?eně tleskal a státník odpovídal zářivým úsměvem i přátelským kynutím ruky.

?Dne?ek se stane historickým dnem v dějinách Izraele a v?ech národů Blízkého východu!? rozplývali se rozhlasoví reportéři.
Potom prezident Sadat vyslechl pozdrav izraelské armády, s ní? je?tě před třemi lety sváděl krvavé boje na Sinaji, a odejel se připravit na jednání parlamentu. ?To abychom zítra celý kneset vydezinfikovali!? řekl ironicky jeden z mladých vojáků a za?klebil se na Josefa Bachara. Pak zesílil rádio a významně zacvakl zásobník plný nábojů do svého samopalu M16.
?Jak mu mů?e Begin podat ruku?? přisvědčil mu druhý mladík.
?Vy mladí blázni!? okřikl je podrá?děně Josef Bachar. ?Vy snad chcete, aby se va?e děti bály hrát si na pískovi?ti, proto?e je tam nějaký Arab odstřelí??

Dvacetiletí vojáci, doprovázející Josefa Bachara, zmlkli a nevěděli, co si mají o jeho emocích myslet. Měli ho za nesmlouvavého bojovníka proti Palestincům, který bojoval také s egyptskými vojáky a tě?ce nesl tragédii svých nástupců v armádě Izraele, kteří padli při zákeřném útoku Egyp?anů na počátku jomkipurské války. ?Někdy to přece musí přestat a jinak to nepůjde ne? se s nimi začít domlouvat na něčem jiném ne? jen na vzájemném zabíjení,? řekl Josef Bachar důrazně. ?S kým jiným? Nikdo jiný ne? Arabové kolem nás je?tě dobrých tisíc let nebude ?ít!? zasyčel a hned se zarazil, ?e se nechal tak unést.

Rychle se sna?il uklidnit, zhluboka nasál pískový vzduch a pak pozvolna vydechl. Myslel na Sigi, která neměla ani tu?ení, ?e není na stavbě, ale v bojové akci. Myslel také na děti, které u? byly jeho, proto?e v?ichni dávno zapomněli, ?e je vy?enil, ?e nejsou jeho krve. Také ony ho měly za svého tátu a ?ili v pohodě rodinného ?těstí. Z rozhlasu se ozýval frenetický potlesk, neutuchající aplaus. Josef Bachar by nikdy nevěřil, ?e se něco takového mů?e stát v ?idovském knesetu na počest úhlavního arabského nepřítele. ?e ?idé po-vstanou ze svých křesel a ve stoje budou ovacemi zdravit Anvára Sadata, pro jeho? úskočnost při přepadení Izraele v roce 1973 je?tě nedávno neměli slova omluvy.

?Přijal jsem svou odpovědnost k Bohu a svému lidu, kdy? jsem se rozhodl k vám přijet,? řekl Sadat v projevu. ?Je to jedinečná příle?itost hledat ten nejlep?í mír. A jestli?e národy Blízkého východu nebudou schopny ho přijmout, důsledky mohou být stra?né! Před zraky celého světa vítáme vás, ?idy, v této části světa! Jsme připraveni s vámi ?ít. Nechceme, aby mezi námi byly nadále zdi nedůvěry, nepřátelství a strachu! Přijímáme vás upřímně a z celého srdce.?

Neuvěřitelné, mnozí poslanci měli zřejmě pocit, ?e ?patně sly?í. Celý kneset jako by na okam?ik zatajil dech a pak se opět ozval silný potlesk a rovně? Josef Bachar měl chvíli dojem, ?e se mu to jen zdá. Uvědomil si, ?e je dojatý. Čtvrt století čekali ?idé, a? se některý z arabských vůdců odhodlá k tomuto kroku, k tomuto prohlá?ení. Nechtěli přece nic jiného ne? v klidu a míru existovat ve svém státě Izrael a spolu?ít se v?emi mírumilovně smý?lejícími lidmi.

?Sly?íte, mládenci?? podíval se na ?okované vojáky. ?Třeba u? va?e děti budou moci místo pu?ek nosit jen kytary nebo tenisové rakety a místo umírání někde v prachu pou?tě se budou chodit koupat na písečné plá?e a milovat se s krásnými Arabkami...?

?Napřed jsem se prezidentu Sadatovi podíval zpříma do očí, abych si prohlédl mu?e, který nám jako první Arab připravil takový ?ok. V dobrém!? byla sly?et z rádiopřijímače slova ministra obrany Izraele Ezera Weizmana. ?Ke své nelibosti jsem cítil jeho pýchu nad tím, čeho dosáhl. Jako by to byla v?echno jen jeho zásluha. Kdy? ale jednáte s bývalým nepřítelem, musíte chápat, co si myslí on, nesmíte vycházet z toho, co si myslíte vy!?

Slova izraelského ministra znějící z rozhlasového záznamu přeru?ují neutuchající ovace poslanců knesetu, vítající Anvára Sada-ta. Dojem ze scény sci-fi. Na tvářích tvrdých a hrdých ?idovských bojovníků, generálů a státníků, nesmlouvavých arabobijců - Begina, Rabina, Perese či ?amira - je vidět upřímný úsměv a také mo?ná obdiv. V?dy? vítali největ?ího Araba v jámě lvové.

?Kdy? jednáte s někým takovým, jako je Anvár Sadat, musíte si uvědomit, ?e to nedělá pro va?e dobro, ale pro svoje dobro,? znovu měl slovo Ezer Weizman. ?Otázkou ale je, kolik dobrého umíte vyzískat z tohoto jeho přání pro sebe. A pak jsem ho zavedl k oknu, z něho? bylo vidět Jeruzalém a Chrámovou horu. Řekl jsem mu: jen se dobře podívejte. Tohle město přece nemů?ete rozdělit!?

Ne v?ichni lidé v?ak hovořili s uznáním a uspokojením, ne v?echny rozhlasové stanice v Jeruzalémě vysílaly mírumilovná slova. Hlas svobodné Palestiny si ke svým příspěvkům servítky rozhodně nebral.

?Kdy? jsme ho viděli, jak se objímá s těmi sluhy amerického satana, věděli jsme, ?e musí zemřít!? prohla?ují bossové organizace al-Gamaa al-Islamiyya. ?Zrádce! Sám se odsoudil k smrti!?

?Izrael a Egypt jsou ocasem ďábla, USA jsou jeho hlavou,? křičí Arabové na svých bouřlivých demonstracích. Nesouhlas se Sadatovým činem způsoboval horečku zhoubné nenávisti. ?Na mnoha milionech zápalkových krabiček po celém arabském světě bude, Sadate, tvoje podoba, aby v?ichni věděli, jak vypadá nejhor?í zrádce!? ?V?imněte si, pod očima má Sadat váčky a na pravé líci jizvu. Tam proudí ?pinavá krev, kterou z něho vypustíme!? přísahali členové Islámského d?ihádu.

?Vypni to, jede sem nějaký blázen v peugeotu!? zpozorněl Josef Bachar, kývl na vojáka, sedícího na blatníku d?ípu, a naznačoval řidiči přijí?dějícího vozidla, ?e tam nemá co dělat, aby se otočil a rychle zmizel.

?Jak se sem dostal, v?ude to přece hlídají na?i!? podivili se.
Mu? za volantem automobil poslu?ně zastavil před výhru?nými hlavněmi samopalů. Z jeho dvířek se vysoukal mladík, mohlo mu být pětadvacet. Měl na sobě jako pravověrný ortodoxní ?id černý kaftan, černý klobouk, zpod něho? mu vyčuhovaly naondulované pramínky vlasů, měl řídkou bradku a pod u?ima stejně nedorostlé pejzy. Musel se dr?et dvířek auta, proto?e mu chyběla jedna noha.
?Tady je přísný zákaz vjezdu i parkování!? řekl mu Josef Bachar.
?Moc se omlouvám!? zareagoval mladík plynulou hebrej?tinou. ?Bydlím kousek odsud a mám, jak vidíte, jen jednu nohu...?
Josef Bachar ho nenechal domluvit, proto?e mu bylo mladého ?ida líto. Nedůvěřivě si ho ale obe?el, aby zjistil, jestli nemá nohu někde ukrytou pod kaftanem nebo skrčenou v nohavici.

?Vím, ?e mi nemusíte věřit, ale podívejte se,? usmál se mladý mu?, vyhrnul si nohavici a obna?il před nimi svůj děsivý pahýl. Levou nohu měl amputovanou těsně pod kolenem.
?Kdes k tomu při?el?? u?asle a s lítostí se ho zeptal jeden z vojáků.
?Kdy? jsem se pokou?el stavět v osadě na západním břehu dům, stoupl jsem na minu!? pokrčil ?id rozpačitě rameny, čím? získal je?tě vět?í pochopení Josefa Bachara, který přece také stavěl u Jordánu.
?Jsou to arabské kurvy!? procedil mezi zuby třetí voják. ?Je fakt, ?e by se měl kneset zítra odv?ivit!?
?Jak řídí??? zeptal se dal?í z vojáků a zvědavě nahlí?el do auta. ?Mám jen brzdový pedál, plyn a spojka jsou ruční!? tvrdil jednonohý mu? a Josefa Bachara napadlo, ?e ten mladý ?id příli? nestojí o to, aby mu někdo nahlí?el dovnitř vozu.

?Tady ale parkovat nemů?ete!? namítl a pocit, ?e něco není, jak má být, se ho pořád dr?el jako klí?tě. ?Va?e doklady!? ?Parkuji tady u? deset let,? bránil se mu? bez nohy, tě?ce se naklonil do přihrádky v palubní desce, aby vojákům podal ke kontrole své řidičské oprávnění. Bylo v pořádku.

?Dnes tady máme vzácnou náv?těvu z Egypta,? vysvětlovali ozbrojenci, projevující s invalidou velký soucit, co? se jejich dočasnému ?éfovi vůbec nelíbilo. Začalo ho svědit mezi lopatkami. Znal ten pocit; dostavoval se u něho v?dycky, kdy? mu byla nějaká situace podezřelá.

Nahlédl do automobilu, v něm? v?ak nebylo nic zvlá?tního. U? chtěl mu?i nabídnout, ?e ho jeden z vojáků doprovodí do jeho domu, zatímco druhý mu odstaví vůz na nedaleké parkovi?tě, které bylo mimo trasu zpáteční cesty Anvára Sadata z knesetu. Najednou si ?estým smyslem promítl svůj poslední pohled do vozidla. Chvíli nevěděl, co ho tak znepokojilo. Vzápětí mu blesklo hlavou, ?e ten divný pocit má z vlezlého pachu skopového, které nesná?el. Ten ?id měl přece na sedadle pro spolujezdce sáček, z něho? trčel zbytek sendviče - mezi dvěma arabskými plackami byly plátky sýra a masa.

?Proč by ale nemohl věřící ?id občas zhře?it?? řekl si Josef Bachar, aby zahnal své pochybnosti. Znal pár těch, kteří si někdy dají navzdory pravidlům ko?er i mléčný produkt s masem.

?Otevřete mi zavazadlový prostor!? řekl podezřelému řidiči a věděl, ?e riskuje ?ivot svůj i svých tří vojáků. Zku?enost mu ale napovídala, ?e pokud jde o teroristu, určitě mu nestojí za to, aby odpálil sebe a tři izraelské pě?áky, kdy? čeká na satanského Sadata. Pokud ov?em má trhavinu v kufru viditelně ulo?enou, přinutí ho to po prozrazení k okam?itému iniciování nálo?e.

Josef Bachar hrál mnohokrát pokera, o svůj ?ivot ale nikdy, nebyl typem hráče ruské rulety. Tentokrát v?ak nebylo vyhnutí. Opatrně nahlédl do otevřeného prostoru pod karoserií auta. Byl prázdný, jen na gumovém koberečku le?ely dvě protézy nohou od kolen dolů i s chodidly. Bylo mu trapné tyto dřevěné svědky něčí tragédie prohlí?et. ?Tak to zavřeme!? řekl a někde uvnitř si oddechl. Pak sám kryt zabouchl, aby mladík nemusel kulhat a? k zadní částí vozidla.

Přesto pořád tu?il něco nekalého a byl celý nesvůj z pocitu, ?e se nechová jako profesionál, potřeboval získat čas. Viděl stále dvě le?ící protézy a něco se mu na nich nelíbilo. Nebyla to skutečnost, ?e na umělých nohách ani nic ke koukání není. Vzápětí na tuto nesrovnalost při?el - jedna byla levá, jedna pravá. ?K čemu má chlapík, co mu chybí levá noha, náhradní protézu na pravou nohu?? srovnal si ten fakt ve své zmatené mysli a znovu se naklonil k autu, aby si definitivně potvrdil své podezření.

Otevřel dveře vozu a půl svého těla vsunul dovnitř. Do ko?ené kapsy na dveřích byly zastrčené přelo?ené noviny. Slova na nich někdo vytiskl v arab?tině. Josef Bachar jako by nechtěl věřit svým pochybnostem a ve své chvilkové bezradnosti otočil knoflíkem rádia. Ozvala se arabská hudba. Na okam?ik se je?tě uklidňoval, proto?e věděl, ?e mezi občany Izraele byly přece tisíce Arabů, kteří měli svá vysílání, a ani pro ?idy nebyl hřích je poslouchat. Najednou ale hudba skončila a bylo ale v?e zřejmé - vysílání stanice Svobodná Palestina by si ortodoxní ?id na svém rádiu jen stě?í naladil.

?Buď jste jediný ortodoxní ?id, který nedr?í ko?er,? řekl Josef Bachar pomalu, aby se připravil k zásahu. ?Nebo jste úplně někdo jiný!? zakřičel, skočil na mu?e, a je?tě ne? ho povalil na zem, sna?il se mu zvednout ruce nad hlavu. ?Je to Arab!? zakřičel na zkoprnělé vojáky. Věděl, ?e musí jednat rychle. Bleskově. Pokud to nebyl ?id, musel mít pod kaftanem nálo? nebo alespoň detonátor.

Povalit jednonohého mu?e nebyl pro Josefa Bachara problém. Kdy? ho pak připlácl k vozovce svými devadesáti kilogramy, jeho ?okovaná obě? se nezmohla na ?ádný odpor. Dr?el invalidovy ruce na asfaltu nad jeho hlavou, z ní? se mu odkutálel černý klobouk a? k obrubníku. Jeden z vojáků se rozkročil nad zápasící dvojicí a odjistil samopal. ?Přidr? mu ruce!? zařval Josef Bachar na něho. Ten přiklekl Arabovy pa?e, a uvolnil tak ruce svého ?éfa, který v boční kapse kaftanu nahmatal detonátor s vysílačkou. Opatrně ho vyndal a podal dal?ímu ?okovanému vojákovi. Fale?ný ?id na sobě nálo? neměl a bylo jasné, ?e trhavina je v jedné z protéz v zavazadlovém prostoru. Neznámý mu? le?el tváří k zemi a tě?ce sípal, ale neřekl ani slovo, jako by se pořád bál, ?e se prozradí, kdy? omylem promluví arabsky.

?Spoutej ho! Volám pyrotechniky!? zavelel Josef Bachar. ?Napřed ale dám vědět do knesetu, a? změní trasu toho Egyp?ana.? Věděl, ?e to bude jen o vlas, proto?e v tuto hodinu se měl Sadat vydat s kolonou limuzín na Chrámovou horu, kde se měl modlit v me?itě Al-Aksa.

Kdy? se po hodině zmatek uklidnil, Palestinec byl zatčen a nálo? byla odvezena k likvidaci, utřel si Josef Bachar z čela pot a nechal se odvézt domů.

?Myslím si, ?e na?e pu?ky je?tě dlouho za tenisové rakety nevyměníme a Arabky se je?tě ani na?im vnukům určitě nebudou líbit!? řekl mu jeden z vojáků, kdy? s ním zastavil u jeho domu.
Josef Bachar vysedl z d?ípu, máchl jen otráveně rukou a bez po-zdravu zmizel ve vstupních dveřích.
?Byla to dobrá práce, Bachare!? ozval se za dva dny v telefonu ?éf Mo?e Kalman. ?Nechce? se vyka?lat na tu svoji zedničinu a vrátit se? Vy důchodci máte dobrý čich na grázly!?
Josef Bachar jen nesrozumitelně do telefonu zahuhlal, mo?ná měl na jazyku něco jadrného za to, ?e mu kdysi dali neprávem padáka, ale překousl to a byl sám se sebou nadmíru spokojený. Sigi o jeho akci neměla pořád ani tu?ení, tak?e od nikoho jiného se uznání nedočkal.
?Jicchak David je u? v důchodu!? řekl Mo?e Kalman alibisticky.
?Je?tě teď cítím to skopové z jeho auta!? nereagoval Josef Bachar na jeho slova a jen s odporem si odfoukl.
?Jsi jediný agent, který dostal Araba na hamburger! I kdy? tam bylo je?tě pár kilo směsi z amoniakového hnojiva!? zasmál se ?éf. ?Ukradli ho v jednom kibucu zemědělcům a udělali z něho nálo?, která by rozmetala půlku prezidentské kolony.?
?Kdo byl ten arabský parchant??
?To bys nevěřil, ale ten ?ílenec si vysnil, ?e jednou musí přečůrat Izraelce, a vymyslel si léčku s invalidou!?
?On ale přece byl invalida, na vlastní oči jsem viděl jeho pahýl!? tvrdil Josef Bachar. ?To byl, ale ví?, ?e na ?ádnou minu ne?lápl a ?e si nohu nechal schválně amputovat, aby nás doběhl?? sarkasticky se zasmál Josefův bývalý velitel. ?Hamas mu nechal udělat vůz pro invalidu a zaplatil kurzy hebrej?tiny!?
I přes telefon bylo sly?et, jak se Kalmanovi třese hlas vzru?ením.

| Autor: | Vydáno dne 12. 02. 2006 | 229 přečtení |