Miliony let staré sklo

Americký geolog Virgil Barnes (1903-1998) se domníval, ?e obří kosmický objekt nedopadl na Zemi, ale roztavit horniny pouhým průletem atmosférou
Členové expedice, která se v prosinci 1932 vypravila do pou?tě jihozápadně od Káhiry, nevěřili vlastním očím. Mezi písečnými dunami toti? objevili roztrou?ené kousky neznámé průzračné hmoty, její? původ nedokázali určit. Bledá zeleno?lutá sklovitá substance od té doby nese název libyjské pou?tní sklo.

Výprava pod vedením P. A. Claytona se právě nacházela v takzvaném velkém Argu. Tedy v dosud neprobádané pou?tní krajině severně od plo?iny D?ilf Kabíru na egyptsko-libyjských hranicích. Tento prostor měří přibli?ně sto třicet kilometrů od severu na jih a padesát od východu na západ. Nepřístupnost terénu vyloučila dal?í průzkum, ale Clayton tu?il, ?e objevil cosi zvlá?tního.

pou??

Libyjské duny jsou nalezi?těm vzácného pou?tního skla. Někteří vědci jej pova?ují za formu taktiku, co? je temně zelený nebo tmavé hnědý sklovitý kámen podobný vulkanickému sklu obsidiánu.
O dva roky později se do pou?tě vrátil ve společnosti L. J. Spencera, mineraloga z Britského muzea. Ani tehdy ov?em nedokázal prozkoumat celou oblast. To se podaří o a? v roce 1 971 expedici: vyslané společně Texaskou univerzitou a Libyjskou univerzitou. O odlehlosti celé krajiny svědčí i to, ?e výprava na?la v místě nalezi?tě skla havarované egyptské letadlo s pozůstatky devíti cestujících, které u? tři roky jejich rodiny pohře?ovaly.

VIZITKA Z VESMÍRU?

Libyjské sklo vyvolalo mezi vědci mimořádný zájem a jeho původ zůstává stále záhadou. Vzniklo snad střetem nějakého mimozemského tělesa se Zemi? Badatelé si stále nejsou jisti a navrhli u? nejméně deset teorií vysvětlujících jeho zrod.

Asteroid

Jaké vesmírné těleso dokázalo vyvolat takový ?ár, ?e se tavily skály v núbijské pou?tní oblasti?
Mnozí odborníci pova?ují zvlá?tní nález za formu tektitu, co? je temně zelený nebo tmavě hnědý sklovitý kámen podobný vulkanickému sklu obsidiánu, jeho? nepozemský či meteoritický původ vědci připou?tějí.

Tektity se vyskytují ve čtyřech variantách a libyjskému pou?tnímu sklu se podobají - obě substance se skládají předev?ím z oxidu křemičitého. Zatímco jeho obsah v tektitech se :pohybuje od 68 do 80 procent, libyjské sklo jej obsahuje dokonce a? 98 %. Oba materiály mají rozbrázděný smolný povrch, který v?ak v případě pou?tního nálezu mů?e být v některých případech vytvořen brusným efektem ostrých saharských větrů.

RŮZNÉ NAZORY

Tektity byly poprvé vědecky popsány v roce 1 788 a od té doby jsou stále předmětem pečlivého výzkumu. Badatelé je postupně pova?ovali za vyvr?eniny pozemských nebo- měsíčních sopek či substanci vzniklou prudkým nárazem meteoritu na zemský povrch. Jiní odborníci dávali přednost hypotéze o náhlém výbuchu horkých vulkanických plynů. Anebo naopak tavené sklo: označovali za produkt vysou?ení křemičitých gelů.

Badatel P. A. Clayton při svých výpravách ve třicátých letech minulého století je?tě neměl takové vybavení, jaké je k dispozici dnes
Názory na příčiny vzniku tektity se pohybovaly od ryze pozemských jako roztaveni hornin následkem silného lesního po?áru a? po veskrze vesmírné teorie, které zastupuje například představa o rozpadu obřího sklovitého tělesa v zemské atmosféře. Nějakou dobu vystupovali i odborníci, kteří tektity pova?ovali za výsledek lidské činnosti, nejspí?e za odpad vzniklý při výrobě skla.

TVRD?Í NE? OCEL

Patří ale libyjské pou?tní sklo mezi tektity? Někteří vědci jej pova?uji za druh této látky, ale poněkud přitom opomíjejí záva?né rozdíly mezi oběma materiály.

Pou?tní sklo
Nález z pou?tě má vy??í obsah oxidu křemičitého ne? tektity a jeho kousky nemívají aerodynamicky ohlazený tvar. Mnohé vzorky jsou ploché a vrstevnaté, co? je charakteristické pouze pro jediný druh takzvaný Muong-Nong z jihovýchodní Asie. Libyjské pou?tní sklo se nikdy nevyskytuje ve tvarech činek, prutů, koulí, kotoučů ani slz jako tektity a barva hmoty je zřídkakdy temná jako u této typické materie. Některé kousky vzácného materiálu jsou dokonce úplně bezbarvé.

Tektity jsou podobně jako libyjské sklo tvrd?í ne? ocel v čepeli no?e, ale ne tvrd?í ne? přírodní křemen. Úlomky pou?tního nálezu jsou v?ak o poznání lehčí ne? tektity stejné velikostí. Oba materiály mohou obsahovat bublinky - ve skle jsou ale spí?e eliptické či podlouhlé a ?pičaté.

TAVICÍ KOMETA

Hodně si badatelé slibovali od rozboru hlavních i stopových prvků libyjského skla. Podobné slo?ení núbijského pískovce by mohlo nasvědčovat tomu, ?e hmota mohla vzniknout díky vysokému ?áru vyvolanému nárazem mimozemského tělesa do zdej?ích skal. Chemické slo?ení pou?tního skla se tolik podobá núbijskému pískovci, na něm? spočívá, ?e pravděpodobnost nalézt dva tak podobné, a přesto nikoliv příbuzné materiály pohromadě je krajně nepatrná.

Libyjské je také vítanou surovinou pro výrobu originálních ?perků
Odborníci v?ak zatím nepři?li na to, jak by bylo mo?né vyvolat potřebný ?ár. K roztavení zdej?ích převá?ně křemičitých hornin by toti? bylo třeba teploty přes 1 500 stupňů. V prostoru, kde se libyjské sklo nachází, byly také nalezeny dva malé krátery. Mají snad se vznikem unikátního materiálu nějakou souvislost?

Někteří badatelé se domnívají, ?e vyhlubeniny vůbec nemusejí se vznikem skla souviset. Tuto hypotézu zastával předev?ím známý americký geolog Virgil Barnes. Za původce vzniku záhadných úlomků pova?oval průchod komety atmosférou. Potřebný ?ár by tak vzniknout mohl a nebylo by nutné zasáhnout přímo povrch skal. Roztavené křemičité sklo by potom samo steklo do ni??ích poloh, kde by postupně vychladlo. Eroze za tisíce let by se u? pak postarala o rozbití velkých sklovitých ploch na malé kousky, které by do v?ech stran roznesla voda nebo snad dokonce předkové člověka ?ijící v této oblasti.

Tento úlomek libyjského skla dokumentuje zvlá?tní strukturu materiálu. Zatímco část je téměř průsvitná s nahnědlým nádechem, vpravo a dole jsou vidět bublinky.

ZAVÁTÉ STOPY

Proti této teorii v?ak stojí skutečnost, ?e libyjský nález je mnohem hust?í a homogenněj?í ne? dobře popsané porézní a nečisté sklo, které nárazem meteoritu opravdu vzniklo. Nalézá se třeba v kráterech Henbury centrální Austrálii, Wabar v Saúdské Arábii nebo ve čtyřech vyhlubeninách po jaderných zkou?kách v Nevadě.

To, ?e nebyl nalezen velký centrální jícen, je?tě nemusí nic znamenat Stáří skla bylo věrohodně určeno na 28,5 milionu let a za takovou dobu by i hluboký kráter mohl být překryt pohybem písku nebo vyhlazen erozí.

| Autor: administrator | Vydáno dne 08. 02. 2006 | 376 přečtení |

| Zdroj: (lup)