NOVÉ KNIHY
Hana Juračáková
za svobodná Strnadlová, se narodila v roce 1932 v Trojanovicích. Od roku 1952 pracovala v Československém rozhlase v Ostravě, potom třicet roků působila jako produkční v Československé televizi Ostrava. Podílela se na výrobě publicistických pořadů, mezi ně patřily i Lovy beze zbrani, inscenací a seriálů, jako Kamenný řád, Postel s nebesy, Stavy rachotí a dal?í.
V důchodu mimo jiné aktivity napsala řadu fejetonů, reportá?í, portrétů a v roce 2004 vydala vzpomínkovou kní?ku Odrobinky, v ní? se pokusila zachytit dětským pohledem ?ivot pod Radho?těm v první polovině minulého století.
Pro Český rozhlas natáčela povídání o lidech se zajímavými osudy ,,A léta bě?í??, mnoho času věnovala potomkům vystěhovalců do Texasu a do Kanady. Natočila o nich filmy i rozhlasové pořady.
Ukázka z nové kní?ky:
Co televizní divák neviděl
Lovy beze zbraní
Pořad, který se mi zapsal do paměti stejně silně jako mnoha divákům, se vysílal 23. listopadu 1962. Zrodil se v hlavě dramaturga Jaroslava Müllera. Nápad v podstatě velmi jednoduchý, ale na svou dobu revoluční.
Do útulné chaty, jejím? autorem byl výtvarník Divadla Petra Bezruče Lubo? Hrůza, usedlo několik ?lovců? - vypravěčů. Lovců, jejich? trofeje visely na zdech ve zpracování výtvarném, fotografickém nebo byly v knihovnách v literárním či vědeckém zpracování. S noblesou majordoma je vítal Zbyněk Prů?a, který pak uváděl řadu těchto pořadů a? do časů, jejich? nejvýznamněj?ím slovem byl ?zákaz?.
Kdykoliv zavřu oči a dám mozku povel lovy, uvidím jejich první aktéry, kteří zasedli v lovecké chatě kolem stolu. Spisovatel Rudolf Luskač, ten vyprávěl o setkání se sně?ným mu?em, fotograf Sláva ?tochl, jeho? snímky o kanibalismu ?tik proběhly tehdy celým světem a od něho? jsem se po prvé dověděla, ?e rybář není tichý blázen, ale romantický pozorovatel přírody. Ilustrátor Mirko Hanák, chlap s mírou nejmíň metr devadesát, pod jeho? obrovskýma rukama se rodily ty nejně?něj?í čáry, které o?ivovaly les a jeho obyvatele. Potom nestárnoucí pozorovatel přírody spisovatel Jaromír Tomeček, který jediný z nich se do?il devadesátky. I opravdoví myslivci tam byli. Franti?ek Fric, lesní inspektor, ale také autor knihy Kudu větevnice. Potom vedoucí polesí ?indler a Krčmář. Televizi zastupoval kameraman Milan Vilím. Společnost uzavíral herec Luděk Eliá?, který četl nádhernou příhodu z knihy Michaila Pri?vina Jak mi slou?il Pan.
Úspěch byl nevídaný. První dopis při?el od Jana Wericha, dodnes opatruji hodnocení Karla Hájka, při?ly dopisy od mnoha diváků. V?ichni si přáli opakování. Nebylo to tak jednoduché jako dnes, kdy máme k dispozici dokonalou záznamovou techniku. Zbylo jen to, co si kdo zapamatoval, ostatní se rozplynulo a zmizelo v nenávratnu.
Radovali jsme se z tak veliké divácké přízně a chtěli jsme divákům vyhovět. Termín reprízy byl stanoven na 26. prosince, na ?těpána. A tak v době, kdy ve v?ech domácnostech vládl vánoční klid a mír a v?ichni posedávali u svátečního stolu, sjeli se opět účastníci z Prahy, z Brna, z Ostravice a z Jeseníků. Znovu se postavila ve studiu lovecká chata, znovu se ?zapálil? V krbu oheň pro ?promrzlé lovce?, na stole se kouřilo z horkého čaje, kameraman Jiří ?taud nechal rozsvítit světla a znovu re?isér Franti?ek Mudra dal pokyn k vysílání a Zbyněk Prů?a znovu vybídl sametovým hlasem hosty k vyprávění.
Mirko Hanák nám rozdal po prvním vysílání na památku obrázky. Na ?těstí psal věnování na druhou stranu, proto?e my jsme je museli na opakované vysílání přinést, a tak jenom já vím, proč je pod obrázkem krásného jezevčíka, který mi visí nad psacím stolem, napsáno: ?Haně Juračákové znovu a je?tě srdečněji Mirko Hanák.? Kdy? při psaní zvednu oči, dívá se na mě psí hlava s neuvěřitelně ?ivýma očima a připomíná mi ono první vysílání Lovů beze zbraní v roce 1962.
Kdy? bylo Lovům beze zbraní dvacet let, chtěla jsem publikovat vzpomínku na tak významné vysílání. Jen?e tenkrát se ka?dé ?krábnutí muselo schvalovat a můj ?éf, Jaromír Bla?ek, mi to zakázal. Té? u? je dávno na pravdě Bo?í, stejně tak jako v?ichni první ?lovci?. Jsem zvědavá, jak jim to tam někde nahoře vysvětluje.
Něco více o Haně
Juračákové