 |
|
|
|
Vinikem je Tunguzký meteorit. Za hlavní příčinu globálního oteplování se pova?uje zvy?ování koncentrace skleníkových plynů, předev?ím pak oxidu uhličitého. Člen ruské akademie věd a odborník na modelování klimatických jevů Vladimír Viktorovič ?ajdurov Jako původce klimatických změn je označen člověk. Občas se v?ak objeví i jiné hlasy, připisující vinu za vzestup teploty přírodě. Nedávno vyřkl ruský akademik ?ajdurov svou domněnku, podle ní? za neblahý jev mů?e exploze vesmírného tělesa roku 1908 nad Sibiří. Globální oteplování se v poslední době stalo oblíbeným tématem nejrůzněj?ích periodik. Čtenáři. se dozvídají o nejrůzněj?ích katastrofických vizích předních odborníků, kteří připou?tějí, ?e se na?e modrá planeta mů?e proměnit ve vyprahlou pustinu. Jiní zase hovoří o nové době ledové, o zatopení pevniny vodou z roztátých ledovců či o změně polohy zemské osy.  Jedním z nejděsivěj?ích scénářů globálního oteplování je zaplavení měst z roztátých ledovců V jedné věci se v?ak autoři děsivých scénářů vět?inou shodují. Důvodem zvy?ující se teploty je rostoucí koncentrace skleníkových plynů v ovzdu?í, zejména pak CO2 . Proto?e tento plyn vzniká při spalování fosilních paliv, hlavní odpovědnost za klimatické změny nese člověk. Čeho? se rády ?chytají? nejrůzněj?í zelené strany a ekologická hnutí, sna?ící se vět?inou vytlouci z lidského strachu politický kapitál. V záplavě hysterie v?ak čas od času zazní i názor, ?e viníkem globálního oteplování je sama příroda. S jednou velice zajímavou teorií vystoupil na kongresu leicesterské univerzity také ruský akademik Vladimír Viktorovič ?ajdurov. Podle něho prý za rostoucí křivky teploty ovzdu?í mů?e srá?ka bludného tělesa se Zemí v roce 1908. Připomeňme si, co se tenkrát stalo. SIBIŘSKÁ KATASTROFA  Kráter v Arizoně po dopadu bludného vesmírného tělesa. Tunguzský meteorit v?ak podle v?eho explodoval v atmosféře. Oslnivě planoucí koule na nebi, řítící se s hrozným rachotem směrem na severozápad, vyděsila 30. června 1908 obyvatele střední Sibiře. Vystra?ení vesničané pozorovali gigantický sloup ohně nad; tajgou a ohlu?ující výbuch prý zaslechli lidé vzdálení i tisíce kilometrů. Tlaková a seizmická vlna oběhly několikrát Zemi. Nad Evropou a Amerikou se v dal?ích ?ích dnech objevily podivně zářící mraky. Oblak částic vymr?těných do atmosféry byl údajně tak hustý, ?e v USA zastínil nebe a americkému astronomovi Abbotovi znemo?nit pozorování kosmických těles.  Snímek pořízený během Kulikovy expedice v roce 1921. Exploze tehdy zničila porost o rozloze dvou tisíc čtverečních kilometrů. Dnes 70 Km od epicentra Odborníci se dodnes neshodli, jaké těleso se tehdy srazilo s na?í planetou. Odmyslíme-li si hypotézy o havárii UFO, jeví se jako nejpravděpodobněj?í kolize s jádrem malé komety, meteoritem nebo asteroidem. ODVÁ?NÉ TVRZENÍ  Obyvatelé Sibiře v roce 1908 spatřili na nebi podobně oslnivou planoucí kouli A? u? v oblasti Podkamenné Tunguzky explodovato cokoliv, uvolněná energie byla gigantických rozměrů. Vědci střízlivě odhadují, ?e ekvivalent výbuchu činil přibli?ně třicet megatun TNT. Kulikova expedice, která místo dopadu zkoumala roku 1921, zjistila, ?e detonace zcela zlikvidovala plochu tajgy o rozloze vět?í ne? dva tisíce čtverečních kilometrů. Střet bludného kosmického poutníka s na?í modrou planetou je prý ale také zodpovědný za stále rostoucí teplotu zemské atmosféry. Tvrdí to alespoň Vladimír Viktorovič Sajdurov, jen? podal své vysvětlení na vědeckém kongresu univerzity v britském Leicesteru. Ruského vědce, zabývajícího se modelováním atmosférických jevů, zarazil podivný rozpor. Od poloviny devatenáctého století prudce vzrostl rozvoj průmyslu na celém světě a koncentrace CO2 se značně zvý?ila. Přesto teplota atmosféry soustavně mírně klesala. Zlom nastal a? na přelomu let 1908 a 1909. Teplotní křivky ovzdu?í tehdy začaly stoupat. Takovou změnu vývoje klimatu v celoplanetárním měřítku mohla způsobit jedině událost doslova kolosálních rozměrů. Je snad náhoda, ?e krátce před začátkem oteplování do?lo ke kolizi Země s jiným vesmírným tělesem? VODNÍ PÁRA  Od poloviny 19. století rostla na celém světě průmyslová výroba a prudce se zvy?ovala produkce oxidu uhličitého. Přesto v?ak teplota atmosféry mírně klesala. Akademik ?ajdurov přednesl svým kolegům hypotézu, podle ní? průlet hořícího bolidu atmosférou a jeho následný výbuch způsobily změnu obsa hu vody ve svrchních vrstvách ovzdu?í. A právě zvý?ená koncentrace vodních par spustila proces ohřívání. Tekutina ve formě páry je toti? mnohem silněj?ím skleníkovým plynem ne? metan nebo hojně diskutovaný CO2. Zvý?ení její koncentrace o pouhé jedno procento mů?e teoreticky znamenat nárůst teploty atmosféry a? o pět stupňů Celsia. Dal?ím důle?itým argumentem je fakt, ?e pokud by voda pronikla do mezosféry, tedy do vý?ky přibli?ně sedmdesát kilometrů, zůstala by tam doslova uvězněna. Mezi jednotlivými vrstvami ovzdu?í je toti? tak malá výměna látek, ?e by proniknuv?í pára mohla oteplovat atmosféru desítky i stovky let. I kdy? nový výklad přijímají někteří 'odborníci trochu rozpačitě, teprve dal?í studie mohou ?ajdurovovu teorii prokázat či vyvrátit. Rozhodně je to zcela neotřelý pohled na příčiny, globálního oteplování. | Autor: administrator | Vydáno dne 16. 01. 2007 | 522 přečtení |  
| Zdroj: Ing. Vladimír Červinka
|