|
|
Kostel
|
Národnostní vývoj
v Rychvaldě
Proto?e Rychvald le?í na etnickém pomezí a v průběhu historie patřil různým státům: Polsku, Česku a Rakousku, národnostní otázka zde byla od 19. století velmi citlivá. Do doby ne? vznikly novodobé národy byla pro - identitu obyvatel důle?itěj?í církevní příslu?nost. I v Rychvaldě byly největ?í spory o kostel. V 19. století se v?ak situace změnila. Moderní doba si vynutila zintenzívnění mobility a komunikace a tím vzrostl význam jazyka. Lidem přestalo být jedno, jakým jazykem se mluví na úřadech, v kostele a jakým se vyučuje ve ?kolách.
|
|
Členský průkaz
|
V Rychvaldě se po celou historickou dobu mluvilo slezským nářečím, které je místním obyvatelstvem označováno ?po na?ymu?. Má řadu českých prvků, ale jako celek patří do polského jazykového systému. A to i přesto, ?e Tě?ínské kní?ectví odpadlo od polského státu ji? v roce 1327. Objektivní polské znaky místního obyvatelstva nejsou tedy důsledkem migrací z Haliče v moderní době, jak se podle některých stereotypů traduje (Uhlíř, F. 1946), proto?e nejpol?těj?í oblasti Tě?ínska byly kolem Tě?ína, na východ od něj a na jihu pod horami, kde nebyl ?ádný průmysl a kam nesměřovala ?ádná migrace. Český charakter měla místní nářečí na pětině západní části Tě?ínska - na Frýdecku. Mě??ané v Tě?íně mluvili v 19. století ji? převá?ně německy.
Rychvald se nacházel přímo na etnické hranici. Na jihozápad od něj le?ely obce mluvící českým nářečím Heřmanice a Michálkovice, na severovýchod le?ely obce, kde se mluvilo polským nářečím: Horní (tehdy Polská) Lutyně a Poruba, částečně i Bohumín, Záblatí a Petřvald. Haličská migrace v 19. století ovlivnila hlavně národnostní poměry v Moravské Ostravě a okolí (Vítkovice, Mariánské Hory, Přívoz), kde před obdobím rozvoje průmyslu Poláci nikdy ne?ili. Polské obyvatelstvo z Haliče tam vytvořilo koncem 19. století početnou men?inu, ale poměrně brzy se asimilovalo.
|
|
Německé vysvědčení
|
Nejstar?í prameny o národnosti obyvatelstva Rychvaldu jsou záznamy z církevních vizitací farností a z prvních národnostních map z přelomu 18. a 19. století. Reginald Kneifel v roce 1804 vymezil hranici mezi oblastmi pou?ívání českých a polských nářečí ve Slezsku na západ od Rychvaldu. Stejně tak později na mapě Karla von Czoerniga z roku 1 855 je Rychvald zakreslen na polské straně etnické hranice, zatímco sousední obce Michálkovice a Heřmanice le?í na české straně. Ze stejné doby v?ak pocházejí úřední listiny z Rychvaldu, psané česky by? s mnohými slezskými regionalismy a polonismy. Co si z toho vybrat? Byli na?i předkové Če?i nebo Poláci? Ve vět?ině případů zřejmě ani jedno, ani druhé. Obyvatelstvo Rych valdu, převá?ně zemědělské a s minimálním vzděláním nemohlo být a? do poloviny 19. století národnostně uvědomělé. K bě?né komunikaci pou?ívalo nářečí, které je objektivním znakem příslu?nosti k polskému etniku, ale není to kritérium jediné.
Pro určení národnosti je neméně důle?itá také subjektivní identita. Kým se Rychvald'ané v 19. století cítili být? V mnoha případech to dnes ji? nelze přesně říci, ale nepochybně se mnozí Rychvald'ané sami označovali nejčastěji za Slezany. Skutečně uvědomělými Poláky nebo Čechy byli v té době jen vzdělaní přistěhovalci, jako např. faráři, učitelé, úředníci nebo lékaři.
|
|
Polské vysvědčení
|
Národnostní uvědomění se ve společnosti obvykle rozvíjí s rozvojem vzdělání a s početním růstem inteligence. V etnicky homogenních oblastech to je jednoduchý proces, který si vět?ina jeho účastníků ani neuvědomuje. Na etnických a jazykových pomezích, kde se vlivy sousedních etnik prolínají, to tak jednoduché není, lidé z pomezí stojí v procesu formování národní identity před mo?ností volby a někdy dokonce před její nutností. Mohou se přiklonit bud' k jedné, nebo ke druhé straně. V Rychvaldě byly v 19. století mo?nosti volby dokonce mezi třemi hlavními národními orientacemi: polskou, českou a německou.
|
|
První česká ?kola
|
Německá orientace dávala poměrně dobré ?ance na společenský i ekonomický vzestup, ale proto?e počet Němců na Tě?ínsku byl velmi malý, atraktivita příslu?nosti k německému národu se projevovala pouze ve vět?ích městech, např. v Tě?íně, v Bielsku a v Bohumíně. Vzdělaní obyvatelé Rychvaldu, kterých nebylo v 19. století mnoho, německy samozřejmě mluvili, ale určitě se necítili být Němci. Slovanský charakter místního obyvatelstva ho předurčoval k tomu, aby se vydalo cestou formování polské nebo české národní identity. Obě národní kultury měly ke slezskému regionu dostatečně blízko, aby mohly ovlivnit vývoj národnostně nevyhraněného slezského obyvatelstva. V konkrétních případech formování národní identity nejčastěji rozhodovalo, jaký učitel se dostal do místní ?koly a jakého faráře sem poslala církev.
|
|
Propou?těcí vysvědčení
|
Rychvald byl nepochybně ovlivněn vývojem národního vědomí v celém Tě?ínském kní?ectví. Přesto?e Tě?ínsko nebylo součástí polského státu ji? několik století, polský charakter jeho obyvatelstva zde stále převládal. Na vrcholu společenské hierarchie byli v 18. a 19. století Němci. Monopol němčiny v Tě?íně byl prolomen v roce 1848, kdy se objevily první polské noviny a vznikla první polská knihovna. Ve ?kolách v Tě?íně i v mnoha dal?ích obcích na Tě?ínsku se začala pou?ívat spisovná pol?tina. V roce 1895 bylo v Tě?íně otevřeno první polské gymnázium. V roce 1909 vzniklo druhé polské gymnázium v Orlové. Ve stejném roce vzniklo v Orlové i první české gymnázium. Existence orlovských středních ?kol ovlivnila i Rychvald. Český ?ivel na Tě?ínsku se výrazněji prosazoval v západní části kní?ectví - na Frýdecku, které hraničilo s Moravou.
Cílem této publikace není reprodukovat jednostranný český a polský pohled na národnostní vývoj. Podle zjednodu?eného polského hlediska si původně polské obyvatelstvo Rychvaldu přes dlouhodobou příslu?nost Tě?ínska k českému a rakouskému státu uchovalo svůj polský charakter a k jeho násilnému poče?tění do?lo a? ve 20. století, po připojení Rychvaldu k Československu. Podle zjednodu?eného českého hlediska bylo rychvaldské obyvatelstvo původně české - přinejmen?ím od 14. století, kdy se Tě?ínsko stalo součástí českého státu - a ve druhé polovině 19. století bylo popol?těno v důsledku migrací polského obyvatelstva z Haliče. Jeho přechod k české národnosti ve 20. století proto nebyl vynucený, nýbr? dobrovolný návrat ke své původní národnosti.
|
|
Hasičská zbrojnice
|
Poláci argumentují polským charakterem místního nářečí, Če?i 600 lety příslu?nosti Rychvaldu k českým zemím. Ani jeden z těchto argumentů není nezvratný. Charakter nářečí je objektivní znak a nevypovídá nic o subjektivní identitě mluvčího. Rychvald'ané mluvící ?po na?ymu" se mohli cítit Poláky i Čechy. Na druhé straně české modlitební kní?ky, učebnice a úřední záznamy z 18. a z první poloviny 19. století nevylučují, ?e se tehdej?í Rychvald'ané mohli přesto pova?ovat za Poláky.
|
|
Pamětní list
|
V Rychvaldě byli prvními příslu?níky inteligence vesměs příchozí, kteří do Rychvaldu při?li pracovat. Byli to nejdříve kně?í, později taky učitelé, správci statku anebo lékaři. Přinejmen?ím od doby, kdy byl zbytek rakouského Slezska administrativně spojen s Moravou (1782) se v rychvaldském kostele pou?ívaly české modlitební kní?ky označované jako ?moravské". Proto?e se v polovině l9. století církev sna?ila lépe přizpůsobit jazykovému prostředí svých farníků, měli jednotliví kně?í mo?nost sami si vybírat, v jaké řeči budou komunikovat s věřícími. V letech 1851-71 byl v Rychvaldě farářem Polák z Horního Slezska Jan Grochol (v některých pramenech se jeho příjmení pí?e Grohall). Zavedl v rychvaldském kostele spisovnou pol?tinu, která je slezskému nářečí bli??í ne? moravské nářečí modlitebních kní?ek pou?ívaných před jeho příchodem. Část obyvatelstva to přijala s nevolí. Jako farář nebyl úspě?ný, o čem svědčí stí?nost rychvaldských farníků z roku 1 870 (Gracová, B. 1993) i jeho následné odvolání a přelo?ení do Starých Hamer v roce 1871. Po něm byl v Rychvaldě 16 let farářem Čech z Frýdku Valentýn Macháček, který vrátil do kostela česká kázání. Dal?í dva faráři Piotr Moroń z Petrovic u Karviné (1887-1905) a Ferdynand Niemiec z Prostřední Suché (1905-20) byli opět polské národnosti. Jejich působení trvající 32 let přispělo k roz?íření polského národního vědomí mezi rychvaldskými občany.
V jakém jazyce se vyučovalo v prvních rychvaldských ?kolách se neví. První zmínka o ?kole v Rychvadě pochází z vizitačních dokumentů z roku 1687. Druhou informací je, ?e před rokem 1 820 učil rychvaldské děti učitel Hahn. ?kolní budova zřejmě je?tě neexistovala, proto učil pravděpodobně v soukromých domech. Z pozděj?ích útr?kovitých informací jsou známa jména dal?ích učitelů: Po?tulka (1820-40) a Franti?ek Chodura (1840-50). První ?kolní budova u katolického kostela je dolo?ena roku 1821. Byl to dřevěný domek s jedinou vyučovací místností. V letech 1850-83 učil v Rychvaldě učitel Jan Haverland. Učilo se v moravském nebo slezském nářečí a pou?ívaly se ?moravské" učebnice. Rakouská statistika uvádí, ?e v Rychvaldě existovala v roce 1865 jedna ?kola a tři utragistické, tzn. dvojjazyčné třídy (Macura, J. 1998). Dvojjazyčné vyučování znamenalo kombinaci němčiny s místním jazykem, v tomto případě nejspí? slezským nářečím. Proto?e se v Rakousko-Uhersku začalo podle ?kolského zákona z roku 1869 vyučovat v národních jazycích a Rychvald byl na základě svého nářečí zařazen do polské jazykové oblasti, začalo se vyučovat ve spisovné pol?tině. V roce 1 877 byla za starosty Dzier?engi postavena nová ?kola v centru, která měla pět ?kolních tříd, ve kterých se učilo polsky nebo současně polsky a německy. V její budově jsou dnes obchody. V roce 1903 byla zalo?ena první česká ?kola moderní doby na dolním Podlesí (u ?muků) jako soukromá ?kola Matice osvěty lidové. Pře?ly do ní děti rychvaldských ob čanů, kteří nebyli spokojeni s automatickým zařazením mezi Poláky na základě nářečí, a vědomě se identifikovali s českým národem.
|
|
Dobový pohled
|
Dal?í dvě ?koly byly otevřeny v roce 1906. Na horním Podlesí (u La?tůvků) to byla polská a v centru obce česká ?kola (dne?ní Základní umělecká ?kola). Podle rakouského ?kolního přehledu z roku 1912 (Schlesicher Schul- und Lehrer-Schematismus in Verbindung mit dem Personal-Status 1912) se v těchto čtyřech ?kolách učilo 1245 ?áků. Z toho 632 ?áků chodilo do polských ?kol jejich? řídícími učiteli byli Józef Bitko (v centru) a Pawel Heczko (na Podlesí). Do českých ?kol chodilo 613 ?áků. Řídícími v nich byli Antonín ?kramlík (v centru) a Čeněk Suchánek (na Podlesí). V roce 1912 vznikla třetí česká ?kola na Alpince (dne?ní Václav) a jediná německá ?kola spolku Schulverein za Dělnickým domem. Chodily do ní děti německých úředníků dolů v sousedství, ale i děti polských a českých rodičů, kteří chtěli, aby se jejich děti naučily lépe německy. Tato ?kola v?ak existovala v Rychvaldě jen 9 let. Po první světové válce do ní děti přestaly chodit a tak byla v roce 1923 zavřena.
Na Starhembergově velkostatku pracovalo několik Němců, které si sem přivedl hrabě. Ti v?ak ?ivot obyvatel Rychvaldu příli? neovlivnili, nebo? vět?ina personálu zámku byla tvořena místními lidmi. V roce 1888 byla v Rychvaldě zřízena po?ta, kterou vedl řídící ?koly u kostela Franciszek Kuczmierczyk - Polák původem z Wilamowic v Malopolsku. V roce 1905 byl na rychvaldské po?tě zaveden telegraf a spojení se světem se dále roz?iřovalo. Na přelomu 19. a 20. století se v Rychvaldě objevili lékaři, kteří nastoupili místo dosavadních ranhojičů a léčitelů. Je příznačné, ?e byli dvou národností: doktor Julius Pěnička byl Čech, narozen ve Vala?ské Bystřici u Vala?ského Meziříčí a doktor Kazimierz Michalik byl Polák, který při?el z Krakova. Kdy? dr. Pěnička 22.7.1911 zemřel, dr. Michalik zůstal . jediným rychvaldským lékařem. Od roku 1902 fungovala v Rychvaldě také policejní stanice.
|
|
Dobová pohlednice
|
Jak tedy vypadala národnostní situace v Rychvaldě na přelomu 19. a 20. století? Obec měla spí?e polský ne? český charakter, proto?e polské bylo představenstvo obce a ?kola, polské národnosti byl farář i jeden z lékařů. Na základě slezského nářečí pol?tiny byla vět?ina obyvatelstva Rychvaldu v rakouských sčítáních lidu zařazována podle tzv. ?obcovacího jazyka" mezi Poláky. Proto bylo v Rychvaldě a? do roku 1900 pravidelně zji??ováno a? 98% polsky hovořících obyvatel.
Ve skutečnosti byl v?ak početní poměr Poláků a Čechů jiný. Mnozí obyvatelé Rychvaldu měli subjektivní pocit příslu?nosti k českému národu, který posilovali přistěhovalci z Čech a z Moravy. Svědčí o tom zakládání českých spolků, které v některých případech dokonce předběhly vznik spolků polských. Prvním českým spolkem byl Vlastimil, (působil v letech 1893-1910). Následovaly český sbor hasičů (zalo?en v roce 1895), Hospodářský spolek (1900) a český Sokol (1905), apoll. V prvním desetiletí 20. století začaly vznikat české ?koly, které zakládala Slezská matice osvěty lidové. Do nově zřizovaných českých ?kol (od r. 1903) chodilo čím dál víc rychvaldských dětí, a začal významně růst počet deklarované české národnosti, co? prokázalo ji? poslední rakouské sčítání v roce 1910. Také volby do rakouské Ří?ské rady z 13. června 1911 ukázaly, ?e česká orientace má v Rychvaldě přinejmen?ím 35% stoupenců. Je to vidět ze skutečnosti, ?e zatímco polský poslanec Tadeusz Reger získal v rychvaldském volebním obvodu 565 hlasů, český kandidát Gardavský 330 hlasů (PAMĚTNÍ KNIHA OBCE RYCHVALDU).
V obci na začátku 20. století existovaly tři skupiny obyvatel. Skupina polské inteligence, skupina české inteligence a vět?ina obyvatel, která nebyla národnostně vyhraněná a pova?ovala se nejčastěji za Slezany. Národně uvědomělá polská i česká inteligence při?la do Rychvaldu odjinud. Řídící polské ?koly Franciszek Kuczmierczyk nebo doktor Kazimierz Michalik pocházeli z Haliče a první polský farář Grochol z Horního Slezska, ale část polské inteligence pocházela ji? tehdy z centrální a východní části Tě?ínska (faráři Piotr Mororí a Ferdynand Niemiec, učitelé polských ?kol Józef Bilko a Pawel Heczko aj.). Česká inteligence pocházela převá?ně z Moravy, jako např. doktor Julius Pěnička a přednosta ?elezniční stanice Antonín Bayer, nebo z Čech, jako např. řídící první české ?koly Antonín ?kramlík (ze Sedlčanska) a řídící učitel druhé české ?koly U La?tůvků Čeněk Suchánek (z Chrudimska). Z Tě?ínska - konkrétně z Frýdku - pocházel česky farář Valentin Ma cháček. Přes značnou národnostní indiferentnost místního obyvatelstva nelze říci, ?e nejevilo ?ádné známky národnostní orientace. Polskou národní orientaci představovali např. starostové Jan Dzier?enga a Gabriel Janeczko a někteří sedláci, jako např. Wolny, Urbańczyk, Szyroki, Littner a dal?í. Českou národní orientaci představoval starosta Viktor Tomá?, sedláci Pardubický, ?muk, M?ik, Staniek, Gellnar a dal?í. V mnohonárodnostním Rakousku nebylo toto rozdělení ničím výjimečným, v budoucím národním státě v?ak uvedená národnostní heterogenita byla potenciálně konfliktogenní.
)
 '))
)
)
)
)
)
 '))
 '))
)