|
|
Asteroid
|
V několika posledních letech se v řadě sdělovacích prostředků objevují alarmující zprávy o globálním oteplování Země. V jeho důsledku prý roztají polární ledovce a dojde k obrovskému zatopení na?í planety. Podle nejnověj?ích výzkumů v?ak k této katastrofě dojít nemů?e. Voda toti? ze zemského povrchu neuvěřitelně rychlým tempem mizí.
Více ne? dvě třetiny povrchu na?í rodné planety pokrývají světová moře a oceány. Podle v?eobecně uznávaných odhadů obsahují přibli?ně pět set milionů kubických kilometrů vody. A? donedávna se odborníci domnívali, ?e toto číslo zůstává relativně beze změny. Pak ale při?el nečekaný objev.
|
|
Průzkumný vrt
|
V roce 1998 oznámili japon?tí vědci z Tokijského technologického ústavu pod vedením profesora ?igenoru Murajamy výsledky svého dlouhodobého výzkumu. Na základě mnohaletých petrologických a geotermických studií dospěli k názoru, ?e tekutina se ze zemského povrchu z geologického hlediska poměrně rychle ztrácí.
Podle expertů ze státu vycházejícího slunce se ročně vsákne do hlubin Země přibli?ně miliarda tun této ?ivotodárné kapaliny. Ale jen odhadem 230 milionů tun se jí zase vrátí zpět. Znamená to, ?e neuvěřitelných 770 milionů tun vody zůstane ka?doročně uvězněno v nitru planety. Jak je to mo?né?
ZDROJ NEKONEČNÉ ENERGIE
Abychom pochopili, co se děje se zadr?enou kapalinou, musíme nejprve stručně objasnit mechanismus vsakování. Tekutina vlivem zemské přita?livosti zatéká jemnými puklinami a trhlinkami stále hlouběji do zemské kůry. S rostoucí hloubkou nicméně vzrůstá rovně? teplota hornin. Ta nakonec stoupne natolik, ?e i při obrovském tlaku, který v hlubinách panuje, se voda nutně promění v páru.
Vzniklé plynné skupenství látky má ale tendenci stoupat vzhůru. Po určité době ve vy??ích vrstvách kůry zchladne a změní se opět na kapalinu. Ta potom znovu klesá dolů a celý koloběh se opakuje.
|
|
Z hlubinných vrtů se dá čerpat dostatečné mno?ství vroucí vody, ze které geotermální elektrárny vyrobí potřebnou elektřinu. Tento zdroj energie je nevyčerpatelný, levný a dokonale ekologicky čistý.
|
V zemských hlubinách se tak vytváří mohutná vrstva porézní horniny, prosycená vroucí vodou. Vzhledem k tlaku, který tu vládne, vře tekutina při téměř neuvěřitelných 400 stupních Celsia. Pod na?ima nohama se tedy nachází gigantický kotel, naplněný ?havou kapalinou.
Kdyby se podařilo tuto takzvanou ?drená?ní vrstvu" navrtat, získali bychom levný, ekologicky čistý a přitom prakticky nevyčerpatelný zdroj energie. Kapaliny v zemských hlubinách je toti? obrovské mno?ství. Americký geolog Joseph Smyth z univerzity v Boulderu odhaduje, ?e ?drená?ní vrstva" má v sobě pětkrát vět?í objem vody, ne? se jí nalézá na povrchu Země.
PLNOU PAROU VPŘED
Objev japonských badatelů vysvětluje zároveň je?tě dal?í přírodní záhadu. Odborníci u? dlouho vědí, ?e na?e planeta se pomalu, ale jistě rozpíná. Zeměkoule se zvolna zvět?uje jako nafukovací balonek z pouti. Tato ohromná síla trhá dno. Atlantiku a způsobuje stále rychlej?í pohyb kontinentálních ker.
|
|
Tambora sopka
|
A? donedávna si vědci lámali hlavu, co toto rozpínání způsobuje. Nyní u? mají jasno. Zvy?ující se mno?ství vody ve vroucím podzemním kotli vyvolává gigantické tlaky, které trhají zemskou kůru. Na?e Země tak připomíná přetopený parní stroj s pojistnými ventily - sopkami. Ka?dá vulkanická erupce toti? uvolní zpět na povrch i obrovské mno?ství vody. Například při výbuchu indonéské sopky Tambora roku 1815 vyrazil z kráteru neuvěřitelný celý kubický kilometr ?ivotodárné kapaliny.
SRÁ?KA S ASTEROIDEM
Jestli?e voda tak rychle mizí v útrobách planety, jak je tedy mo?né, ?e za dobu existence Země neskončila v?echna pod povrchem?
|
|
Grand Canyon
|
Japon?tí vědci mají odpověď i na tuto otázku.. Hladina světového oceánu byla kdysi mnohem ní?e ne? dnes. Středozemní moře například neexistovalo a také mnohé hluboké oceány připomínaly spí?e mělké laguny. Pak ale při?la stra?livá kosmická katastrofa. Na?e domovská obě?nice se srazila s obřím asteroidem nebo kometou. Nebeské těleso prorazilo jako projektil zemskou kůru a údajně tak zvý?ilo tlak v ?drená?ní vrstvě': Povrch planety na mnoha místech -pukl a vzhůru vyrazily gigantické gejzíry. Vyvřelá vroucí voda na své cestě vymílala hluboké průrvy - příkladem takového dávného řeči?tě je třeba proslulý Grand Canyon.
Tento hrůzný scénář potvrzují i legendy mnoha národů o potopě světa. Ve v?ech dochovaných pramenech se dočteme, ?e voda tehdy nejen padala shůry, ale tryskala stra?livými proudy rovně? ze země.
Kosmická katastrofa tváře na?í planety drasticky změnila. Současné ubývání vody je tedy jen pomalým návratem do původního stavu. Nezbývá ne? doufat, ?e ?ádné podobné kataklyzma u? Zemi nepostihne.
| Zdroj: Ing. Vladimír Červinka
)
)
)
)
)
