 |
| Ozvajch |
Rychvald
v době rozvoje průmyslu
po novověk.
Uhlí se v Ostravě tě?ilo od 70. let 18. století. První oprávnění k tě?bě bylo vydáno v roce 1776 a v roce 1780 ho odkoupil hrabě Wilczek (Kulisiewicz, F. 1929). A? do první poloviny 19. století se v?ak tě?ilo jen v malém rozsahu pro potřeby místních řemeslníků. Začaly vznikat také první hutní podniky, jako např. Rudolfova hu? v roce 1828 (pozděj?í Vítkovice). Kdy? jejich výroba začala růst, potřeba uhlí a koksu stoupala a počet dolů vzrůstal. V samotném Rychvaldě ?ádný uhelný důl nevznikl, ale v sousedních obcích jich bylo hned několik. Nejbli??í byly: důl Michal v Michálkovicích, důl Ev?en v Petřvaldě, důl Alpine (pozděj?í Václav) a důl ?ofie v Porubě. Vzdáleněj?í doly byly dál na jihozápad ve Slezské a Moravské Ostravě.
Výřez z osmé strany spisu ?Pra Memoria" barona Ernsta Locelly (horního reprezentanta královského úřadu v Opavě) Z 20. června 1767, kde se nachází první písemná zmínka o pokusech hledat kamenné uhlí a ?eleznou rudu na rychvald panství (Reichwaldau), je? později připadlo hrabatům Larisch-Mönnichům. Poté, co byl v roce 1767 oficiálním geologickým průzkumem potvrzen v údolí Burňa v Polské Ostravě výskyt uhlí, dostal prospektor Johann Jakob Macarius Lutz Locellův pokyn pokračovat v dal?ím průzkumu a roz?ířit jej také do Rychvaldu, kde bylo uhlí ve stejném roce rovně? nalezeno (Zářický, A. 2004).
Rozvíjející se ostravský průmysl změnil dosavadní poklidný ?ivot obyvatel Rychvaldu. Mnozí mu?i i chlapci ode?li pracovat do nově otevíraných ostravských ?achet. Museli tam sice dřít v nepředstavitelně tě?kých podmínkách a? 12 hodin denně, ale získali poměrně významný příjem, který by jim jejich políčka nikdy nemohla poskytnout. Mo?nost u?ivit se jinak ne? prací na poli nenávratně rozru?ila místní zemědělskou tradici a společenskou strukturu. V Rychvaldě začalo dosud nevídané dělení polností, proto?e nyní i malý kousek pole mohl u?ivit rolníkovu rodinu, nebo? byl jen doplňkem příjmu z průmyslového podniku: z dolu nebo z hutě. Půdu začaly dědit kromě synů i dcery rolníků, které se provdaly za nezemědělce. Dostávaly obvykle kousek pole, na kterém si nová rodina postavila chalupu. Lidem z těchto usedlostí s nevelkou výměrou půdy se říkalo chalupníci, později domkáři. Důsledkem bylo velké rozdrobení pozemků v Rychvaldě a tzv. slezská zástavba téměř celého katastru rodinnými domky.
Průmyslová revoluce na Ostravsku výrazně zrychlila, kdy? sem v roce 1847 pronikla Severní dráha císaře Ferdinanda. Tato ?elezniční dráha vedla z Vídně do Krakova a v Bohumíně navazovala na ?eleznice v Prusku, které sahalo a? k obci Annaberg (dne?ní Chalupki). Uhlí bylo mo?né najednou vyvá?et i do vzdálených provincií habsburské monarchie i do zahraničí a poptávka po něm prudce stoupla.
Hrabě Georg von Starhemberg s man?elkou Annou Agnes a dětmi.
V Rychvaldě se občas zdr?oval u? jeho otec, Ernst Rüdiger von Starhemberg z man?elkou Franziskou. Hrabě Ernst zemřel v roce 1927 na zámku Auhof, hraběnka Franziska v roce 1943 v Darkově. Rychvaldský zámek zdědil jejich nejmlad?í syn Georg a ?il v něm s man?elkou Annou Agnes a dětmi do konce roku 1944. Z jejich pěti dětí se přímo v Rychvaldě narodila jen předposlední dcera Frederika. Před koncem války Starhembergovi ode?li do Rakouska, kde jejich rozvětvená rodina ?ije dodnes. Nejmlad?í z větve rodu spojené s Rychvaldem je pravnuk posledního majitele rychvaldského zámku Ernst Starhemberg, který v jubilejním roce Rychvaldu 2005 oslaví 10. narozeniny.
Mezi předky rychvaldských Starhembergů patři Ernst Rüdiger, von Starhemberg (I638-1701) rakouský polní mar?ál, v roce 1683 velitel Vídně oble?ené Turky, které porazil polský král Jan III. Sobieski.
Rychvald byl připojen k rakouské ?elezniční síti ji? v roce 1869, kdy? byla postavena první část Ko?icko-bohumínské dráhy z Bohumína do Tě?ína. Celá tra? pak byla dána do provozu v roce 1871. Majitel rychvaldského panství, hrabě Larisch-Mönnich význam ?eleznice brzy pochopil. Na rozdíl od měst vedených tradicionalisty, kteří se usná?eli nepustit ?ďábelský vynález" na své území, hrabě naopak po?adoval, aby nová ?eleznice procházela jeho panstvím, a prosadil dokonce v Rychvaldě zřízení druhé osobní stanice. Tak na relativně krátkém rychvaldském úseku ?eleznice v délce asi 4 km, vznikla ve středu obce stanice Rychvald-místo a na jejím okraji Rychvald-zámek. V letech 1870 - 1916 existovala je?tě výhybka na východním okraji obce (Ozvajch, z německého Ausweiche), ale ta neslou?ila cestujícím.
Přesto?e koncem 19. století ji? vět?ina rychvaldských mu?ů pracovala v tě?kém průmyslu, obec si zachovala zemědělský charakter. Horníci a průmysloví dělníci pocházející z malých hospodářství si svá políčka obvykle ponechali. Vět?ích hospodářství bylo v obci jen několik. Zemědělci, kteří měli kolem 10 ha zemědělské půdy a více, byli v rychvaldských poměrech pova?ováni za velké sedláky. Největ?ím zemědělským majetkem byl statek u zámku, jeho? posledním majitelem byl rakouský ?lechtic Georg Starhemberg, který se při?enil do rodiny Larisch-Mönnich. Kromě něho největ?í pole měli hospodáři
Pardubický, Janeczko, Musiol, Dzier?enga, Helis, Sznapka, Littner, Staniek, Szyroki, M?yk, Wolf, Glac (Galocz, J. 1996) dále Gellnar, Klim?a, Urbańczyk, Čech a ?muk.
?eleznice umo?nila Rychvalďanům dostat se rychleji do Bohumína, do Orlové i do Karviné a Fry?tátu. Časem umo?nila nejenom dojí?dění do práce, ale i dojí?dění studentů do ?kol, které v té době v Rychvaldě nebyly. Za vzděláním bylo mo?né jezdit do blízké Orlové, kde vznikly v roce 1909 polské a české gymnázium a česká mě??anská ?kola. Přesto v?ak dojí?dění do práce ani do ?kol nebylo zcela bě?né. Mnozí, jejich? cíl cesty nebyl přímo u trati, anebo byl pro ně lístek příli? drahý, chodili pě?ky i několikakilometrové trasy.
Jáma Václav v Porubě
Druhá polovina 19. století byla v Rychvaldě obdobím velikých změn. Byly to v prvé řadě změny hospodářské, vyvolané rozvojem tě?by uhlí v blízké Ostravě. Počet obyvatelstva celého regionu rychle rostl. Také počet obyvatel Rychvaldu ve druhé polovině 19. století rostl rychleji ne? průměr tehdej?ích Čech, Moravy a Slezska. Obyvatelstvo početně rostlo předev?ím v důsledku zvý?eného přirozeného přírůstku, díky lep?ímu finančnímu zaji?tění obyvatelstva a zlep?ení lékařské péče, která sní?ila zejména do té doby velmi vysokou novorozeneckou a kojeneckou úmrtnost. V Rychvaldě se v té době hodně stavělo, stále oním pro Slezsko typickým způsobem, po celé plo?e katastru. Tento typ rozptýlené zástavby je znám jako ?slezská zástavba". Centrum obce v té době bylo ji? v prostoru kostela sv. Anny. O tom, jak se rozrůstalo, svědčí i skutečnost, ?e hřbitov u kostela ji? nestačil, a proto byl v roce 1909 zalo?en nový na polích patřících kostelu u tzv. Farských dolů směrem na Jaro?ovice.
Významným faktorem růstu obyvatelstva byla migrace za pracovními příle?itostmi rodící se ostravské průmyslové oblasti. Noví přistěhovalci přicházeli z jiných oblastí Slezska, z Moravy i z Haliče a měnili demografickou, sociální i národnostní strukturu Ostravy a jejího blízkého okolí. Rychvald mezi nejprůmyslověj?í sídla nepatřil, na jeho území nebyl ?ádný důl ani jiný průmyslový závod, proto sem přicházelo imigrantů méně. Byli to vět?inou Slezané z ostatních neprůmyslových části Tě?ínska. Nejsilněj?í imigrační proud směřoval do Moravské a Slezské Ostravy, do Vítkovic, Mariánských Hor, Michálkovic, Orlové nebo do hornické obce Karviná u tehdej?ího okresního města Fry?tátu. Významněj?í počty nových obyvatel se v Rychvaldě objevily a? na přelomu 19. a 20. století na okrajích obce, poblí? dolů v sousedních obcích, např. na Podlesí v těsném sousedství Michálkovic. Na jihovýchodním okraji Rychvaldu vyrostly na začátku 20. století hornické kolonie. Bylo to poměrně jednoduché a levné bydlení pro obyvatelstvo průmyslového věku, které nevlastnilo půdu a ?ilo pouze z námezdní práce. Této části Rychvaldu se pak začalo říkat podle názvu porubského dolu Alpínka a po jeho přejmenování Rychvald-Václav nebo Václavka. Zástavba je tam dodnes tvořena předev?ím třemi hornickými koloniemi. Z doby Rakousko-Uherska pocházejí tzv. Stará kolonie (190102) a Červená kolonie (1908). Poslední Vysoká kolonie byla postavena krátce po 1. světové válce (1920-21) ji? v Československu. V koloniích ?ili přistěhovalci, pocházející ze zemědělských obcí Tě?ínska, ale i Moravané a Haličané, na které se starousedlíci dívali ze začátku zpatra. Ale kolonie byly jen doplňujícím prvkem zástavby Rychvaldu. Ani v době největ?ího rozmachu průmyslu v nich ne?ilo víc ne? 5 - 10% obyvatelstva obce.
Ve druhé polovině 19. století do?lo k dal?ím významným společenským změnám. Celé Rakousko - Uhersko se postupně demokratizovalo a způsob ?ivota jeho občanů se měnil. Stále víc se podobal tomu, jak ho známe dnes. Události bouřlivého revolučního období 1848 - 49 Rychvald přímo nezasáhly, ale stejně ovlivnily ?ivot jeho obyvatel. V roce 1848 do?lo v Rakousku - Uhersku ke zru?ení poddanství a pouhé dva roky na to byla zákonem uvedena do ?ivota obecní samospráva. Dřívěj?í poddaní se stali občany. Od té doby stáli v čele Rychvaldu volení starostové a nikoliv fojtové jmenováni vrchností, jako tomu bylo dřív. Samosprávná demokracie se neujala bez problémů. Zákon z roku 1850 byl nedokonalý a dal?í zákon O obecním úřadu z roku 1859 vůbec nenabyl právní moci. Dal?í změny obecního zřízení zavedla a? rakouská ústava z roku 1861. Přesto se demokratické poměry na nejni??í obecní úrovni postupně zakořenily.
Představenstvo Rychvaldu v roce 1905. U stolu sedí: zleva okresní hejtman Jaksa-Bobowski a starosta Janeczko. Zleva vedle hejtmana sedí dr. Michalik, za ním zprava stojí řídící učitel Kuczmierczyk.
První volby do obecního zastupitelstva se v Rychvaldě konaly v roce 1850. Starostou byl zvolen Józef Szyroki (Galocz, J. 1996). Bohu?el se nezachovaly přesné informace o jeho funkčním období ani jména jeho nástupců. Z útr?kovitých materiálů lze vyčíst pouze jména rychvaldských starostů bez záruky, ?e jdou ve správném pořadí a ?e seznam je úplný. Po Szyrokim byli starosty Rychvaldu Gellnar, Jan Janeczko, Andreas Kempny, Franciszek Musioł, Jan Dzierżenga (1877), Viktor Tomá? (1886-88 a 1894-97), po něm opět krátce Jan Dzierżenga (1898) a pak Jan Kania (kolem roku 1902). Posledním starostou v době Rakousko-Uherska byl Gabriel Janeczko, který stál na čele obce v letech 1904-19.
