|
|
Zámek
|
Rychvald
od středověku
po novověk.
První písemná zmínka o Rychvaldu pochází z roku 1305, kdy se název obce ve tvaru Richinwalde objevuje v seznamu obcí, které platily desátky Vratislavskému biskupství podle počtu lánů. V dokumentu jsou zmiňovány okolní obce Petřvald (Petirswalde), Lutyně (Luthina), Skřečoň (Crezhim), Heřmanice (Hermannivilla), Radvanice (Radvanowitz), Hru?ov (Grussow), Orlová (Orlavia), Horní a Dolní Suchá (Sucha utraque) aj. V pří
padě Rychvaldu je uvedeno, ?e má 41 lánů (Codex Diplomaticus Silesiae, vydání 1889).
?e by rok 1305 byl rokem zalo?ení Rychvaldu, jak uvádějí některé publikace (např. ?muk, K. 1905), se nezdá pravděpodobné. Nové osady vznikaly v této části Slezska ji? dříve. Horní Slezsko bylo v r. 1281 po smrti opolského kní?ete Vladislava, pravnuka polského krále Vladislava II, rozděleno mezi jeho čtyři syny Mě?ka, Kazimíra, Boleslava a Přemysla. . Vznikla tak nová kní?ectví: Tě?ínsko-osvětimské, Bytomsko-Kozelsko, Opolsko a Ratibořsko. Tě?ínský kní?e Mě?ek se jako jeden z prvních slezských kní?at prohlásil roku 1291 leníkem českého krále Václava II., který v posledních pěti letech svého ?ivota byl i polským králem (1300-05). Mě?ek provdal svou dceru Al?bětu Violu za jeho syna Václava III. Byl to dal?í v řadě sňatků spojujících dynastii Piastovců s dynastií Přemyslovců. Po smrti Václava II., a zavra?dění ?estnáctiletého Václava III. v Olomouci v roce 1306 v?ak Přemyslovci vymřeli a jejich vláda v Čechách skončila.
Po Přemyslovcích při?li na český trůn Lucemburkové. Přelom 13. a 14. století byl obdobím velkého hospodářského rozvoje celé střední Evropy. Do dosud nevyu?itých lesů byli panovníky mnoha zemí zváni kolonisté, aby je měnili na zemědělské oblasti. Kní?e daroval zakladateli obce, tzv.. lokátorovi, obvykle kus země, povolil mu zalo?it krčmu, umo?ni( najmout vlastního kováře, pekaře, řezníka, ?evce apod.. Zakladatel obce pak přiděloval půdu jednotlivým kolonistům tak, aby ji stačili obdělat a u?ivit celou rodinu. Jeden díl půdy určený ka?dému novému osadníkovi a jeho rodině byl tzv.. lán a jeho velikost závisela na úrodnosti půdy. Lokátorovi, kromě jiných výhod, obyčejně připadla ?estina z rozlohy celé osady jako dědičný majetek osvobozen od daní.
|
|
Znak Piastovců
|
Na obdobných zásadách byl zalo?en i Rychvald. První záznam o něm uvádí, ?e měl 40 lánů, tzn.. 40 samostatně hospodařících rodin. Počet obyvatel osady musel při četnosti tehdej?ích rodin přesahovat 200 osob. Velikost jednoho lánu je mo?né odhadnout na základě úrodnosti půdy na 30 a? 60 jiter (tzn.. asi 15 a? 30 hektarů). Kde byla tehdej?í obec situována není známo, velmi pravděpodobně to bylo v oblasti pozděj?ího Fojství, proto?e tam byl umístěn i první rychvaldský kostel a hřbitov. Verze, podle ní? bylo první centrum obce u dne?ního zámku, se zdá být méně pravděpodobná. Vět?inu rozlohy dne?ního města v době prvních osadníků pokrýval hustý les, od něho? zřejmě vznikl i název obce. Německý původ názvu mů?e naznačovat německý původ prvních obyvatel, ale není to jisté. Kolonisté mohli stejně dobře pocházet z jiných oblastí Slezska nebo z Moravy a německý název mohl obci dát německý zakladatel-lokátor. Příčinou německého pojmenování byla v?ak nejspí?e skutečnost, ?e akt zalo?ení osady byl regulován německým právem, co? bylo u zakládání vět?iny středoevropských sídel v té době normou. I kdyby prvními kolonisty v Rychvaldě byli v?ak opravdu etničtí Němci, museli se později poslovan?tit, proto?e ?ádné historické prameny ani církevní vizitační záznamy ze 17.-18. století nepotvrzují, ?e by se v Rychvaldě mluvilo německy.
Rychvald byl v době, kdy byl poprvé uveden v písemném pramenu, spjat s kní?ecím městem Fry?tát (dne?ní Karviná) a patřil piastovským kní?atům v Tě?íně. První písemná zmínka o obci spadá do období vlády prvního tě?ínského kní?ete Mě?ka I. Jeho nástupce Kazimír I. (1316-1358) se spolu s několika dal?ími piastovskými kní?aty stal v únoru 1327 leníkem českého krále Jana Lucemburského. Lenní závislost ponechávala slezským kní?atům samostatnost ve vnitřních zále?itostech a ve vněj?ích podřizovala jejich politiku českému králi. Leníci platili českému králi poplatky a český král se zavazoval chránit je proti cizím vetřelcům. Lenní vztah obvykle umo?ňoval i zdědění kní?ectví v případě, ?e leník zemřel bez vlastních potomků.
Proč polská kní?ata ve Slezsku souhlasila s lenním vztahem k českému králi? Proč upřednostňovali českého vládce před polským, s nim? byli přece pokrevně spřízněni? Tendenci slezských kní?at hledat ochranu u českého krále vyvolalo dlouhodobé feudální rozdrobení Polska v průběhu 12, a 13. století a značné oslabení moci ústředního vládce v Krakově. Oproti tomu moc českých králů za posledních Přemyslovců a za prvních Lucemburků byla mnohem vět?í a spojení s ní skýtalo vět?í bezpečí.
|
|
Znak Barských
|
Na začátku 14. století král Vladislav Lokýtek neblahé rozdrobení Polska překonal a sjednotil opět vět?inu rozdrobených polských kní?ectví. Sna?il se získat zpět také Slezsko, ale neuspěl. Jeho nástupce Kazimír Veliký smlouvami v Trenčíně (1335) a v Namyslově (1348) uznal příslu?nost slezských kní?ectví k české koruně. Od té doby Tě?ínsko sdílelo osud českých zemí a bylo jejich součástí a? do konce první světové války.
Za vlády kní?ete Přemysla (1358-1407) se zachoval dokument o obchodní transakci z roku 1390, která dokazuje, ?e v té době měl ji? Rychvald svého faráře a kostel (Chrobáček, V. 1970). Kostel byl dřevěný a pravděpodobně stál na Fojství, kde bylo zřejmě centrum. Husitské války ?ivot na Tě?ínsku příli? neovlivnily - Rychvald zůstal za kní?ete Boleslava I. (1408-31) katolický.
V době, kdy byl formálně tě?ínským kní?etem nezletilý Václav III. a Tě?ínsko za něj spravoval poručník Jan z Pern?tejna (1529-1545) Rychvald skoro celý v roce 1 523 vyhořel (Benatzky, J. 1992). Václav III. byl protestant, a kdy? se v roce 1545 osobně ujal výkonu moci, stalo se to osudné místním představitelům katolické církve. Po smrti opata orlovského klá?tera Michala Pele?e byl jeho nástupcem jmenován Jan Burčinský (Burczyński). Václav III. nově jmenovaného opata neuznal, zabavil orlovskému klá?teru půdu a v roce 1560 mnichy z Orlové vyhnal.
Kní?e Václav III. přijal v roce 1560 za svého spoluvládce syna Bedřicha Kazimíra a přidělil mu do přímé správy panství frýdecké, bílské a fry?tátské včetně Rychvaldu. Bedřich Kazimír panství v?ak do té míry zadlu?il, ?e po jeho smrti muselo být rozprodáno v konkurzu mezi věřitele. Majitelem Rychvaldu, Poruby a části Dětmarovic se stal Bernard Banský z Ba?tě. Rychvaldu to pomohlo, proto?e Bernard Banský v něm umístil sídlo svého panství. Vznikl zde po roce 1577 zámek, který byl podle některých zdrojů postaven ze stavebního materiálu ze zru?eného orlovského klá?tera. Koncem l 6. století byl v Rychvaldě postaven i zděný kostel. Přesto v?ak Rychvald byl pořád malou dřevěnou vesnicí uprostřed lesů. Domy byly soustředěny u řeky Stru?ky, av?ak nikoli těsně u břehů, ale na vyvý?ených místech, chráněných proti povodním. Bahnité území u Stru?ky bylo patrně ji? v době výstavby zámku vyu?ito pro zakládání rybníků.
|
|
Mapa Tě?ínského kní?ectví
|
Zdrojem ob?ivy obyvatelstva Rychvaldu bylo po celý středověk zemědělství v podobě pěstování obilovin. Značný význam v?ak mělo nepochybně i rybníkářství. Chov dobytka a dřevorubectví měly doplňkový význam. Rychvald?tí rolníci byli zatí?ení robotou, tzn.. povinností pracovat na poli vrchnosti. Podle pramenů byla míra této povinnosti určována velikostí majetku a mo?nostmi rolníků. Kdo měl dva páry koní, pracoval v pondělí, v úterý a ve čtvrtek. Kdo měl jeden pár koní, pracoval jen v pátek a v sobotu. Chalupníci museli pracovat jeden a půl a? tři dni v týdnu. Záznamy odpracovaných dní se dělaly zářezy na desku, kterou měl ka?dý rolník u sebe. Druhou desku se záznamy počtu dní, které musí rolník odpracovat přechovávali na zámku. Ka?dý čtvrt roku se desky porovnávaly a pokud někomu chyběly odpracované dny, musel je zaplatit. Kdy? rolník neměl na zaplacení, musel odevzdat část svého pole. Robota se v?ak nevztahovala na v?echna hospodářství v Rychvaldě. Část z nich byla od této nepříjemné povinnosti osvobozena (?muk, K. 1905).
Na přelomu 16. a 17. století se Rychvald ocitl pod vlivem církevní reformace. Ji? podle vizitačního protokolu katolické církve z roku 1582 zde kromě katolického faráře působil i protestantský kazatel (Benatzky, J. 1992) a podle v?eho bylo protestantů v Rychvaldě víc. První zděný kostel (1596 - dnes katolický kostel) byl postaven Bernardem Banským jako kostel protestantský. O jeho staviteli se informace nedochovaly, ale podle podoby s kostelem sv. Jana Křtitele v hornoslezských Pavlovicích v dne?ním Polsku, postaveném ve stejné době, se lze domnívat, ?e oba jsou dílem jednoho stavitele. Byl jím italský mistr Berhard Leone z Locarna, který pracoval pro olomouckého biskupa Stanislava Pavlovského, pocházejícího ze zmíněných Pavlovic. Olomoucký biskup vycházel dobře z protestantskou ?lechtou, a tak není vyloučeno, ?e jeho stavitel stavěl i protestantské kostely.
|
|
Znak Lrisch-Mönnichů
|
Majitelé Rychvaldu se střídali. ?ádná rodina ho nevlastnila déle ne? ve 3-4 generacích. V polovině 17. století ho získal sňatkem Jan Bruntálský z Vrbna. Byl to horlivý katolík, který Rychvald v roce nejpozději v roce 1688 opět rekatolicizoval (Korejs, ). 1935). Změna církevní příslu?nosti majitele panství si vynutila vět?inou i změnu nábo?enství jeho poddaných. Násilné vynucení přestupu ke katolické víře nepřispělo k popularitě katolicismu mezi věřícími, byt' formálně k této církvi patřili od 2. poloviny 17. století opět téměř v?ichni obyvatelé Rychvaldu. Změny církevní příslu?nosti jsou zřejmě jednou z hlavních příčin pozděj?ího vla?ného vztahu Rychvald'anů k nábo?enství. V 18. století rychvaldské panství získali Mönnichové, kteří se sňatkem spojili s rodinou Larischů a začali pou?ívat dvoučlenné příjmení Larisch-Mönnich. Posledními majiteli rychvaldského zámku byli v letech 1903-45 Starhembergové, kteří kromě toho měli rozsáhlý majetek v Rakousku.
Osvícenský panovník císař Josef II. provedl Rakousku řadu změn, které ovlivnily ?ivot jeho obyvatel. Zru?il např. nevolnictví rolníků, čím? umo?nil začátek mobility obyvtelstva a v r. 1785 zavedl prostorovou organizaci státu - tzv.. josefínský katastr, který přiřadil ve?kerou vyu?itou i nevyu?itou půdu konkrétní obci. Tehdy byly poprvé přesně vyměřeny hranice Rychvaldu, do kterého patřila i dne?ní obec Záblatí. V té době ji? byla rozloha obdělávaných polí přinejmen?ím stejná jako rozloha rychvaldských lesů. Vět?í lesní celky se zachovaly předev?ím v ji?ní části obce a na hranicích nově vymezeného katastrálního území. V nedaleké Polské Ostravě (dnes Slezské), jen pár kilometrů od Rychvaldu bylo v roce 1767 objeveno uhlí. Tento objev byl prvním příznakem příchodu nové doby, která v následujících 200 letech zcela změnila ráz krajiny v okolí Ostravy: doby průmyslové. Z té doby existuje ji? mnohem více písemných dokladů týkajících se Rychvaldu. Star?í obecní archivní materiály neexistují, proto?e v roce 1812 při po?áru rychvaldské fary shořely. V roce 1848 byla v Rakousku zru?ena robota na panských polích a tím padly poslední překá?ky omezující mobilitu obyvatelstva. V Rakouském císařství byl zaveden ústavní pořádek a objevily se první demokratické instituce. Začala moderní doba.
)
)
)
)
)