 |
|
|
|
Dějiny hornictví
aneb jak to bylo s uhlím na Ostravsku 
Stanislav VopasekNOVÉ KNIHY Vydavatelství REPRONISFormát B6, bro?ovaná vazba, 60 stran, vydání první, doporučená cena 50 Kč Tento ji? 9. svazek edice Ostravica se zabývá ve svém obsahu velmi důle?itou kapitolou ostravské historie, je? měla obrovský vliv na celkový industriální rozvoj města i jeho budoucnost. Přibli?uje historii ostravského hornictví a to populární formou, jak jsme si ji? v této edici navykli i u slo?itých a obsáhlých témat. Mno?ství informací je doplněno dobovými kresbami a ilustracemi autora textu Stanislava Vopaska. Kniha potě?í nejen v?echny ty, kdo? mají o téma hornictví zájem, ale rovně? mnoho mladých čtenářů, kteří díky ji? dnes téměř v na?em regionu vymizelé profesi mají o činnosti horníků, vývoji technologie a techniky dosti zkreslené představy. .Ukázka: Jací byli důlní koně  Obstarávání koně pro důl nebývalo podle různých písemných dokladů i podle vyprávění pamětníků jednoduchou zále?itostí. Obtí?né bylo koupit spolehlivého koně pro bě?nou práci na poli, nato? sehnat dobrého koně pro práci v podzemí. U koně pro důl byly nejdůle?itěj?í jeho vlastnosti. Zvíře muselo být klidné, hodné, učenlivé a bez ?patných návyků. Muselo být společenské, tedy zvyklé na přítomnost lidí. Do dolu se vybírali koně střední velikosti, do 150 cm vý?ky, dobře a pevně stavění. Kůň musel být silný a spí?e robustněj?í. V dole nemohl pracovat kůň příli? mladý a nezku?ený. Nejčastěji se pro důl kupovali ve stáří 4?5 let, tedy vyzrálí a hotoví ?k tahu?, bez dětských nemocí a rozmarů. Kdy? koně před spu?těním do jámy prohlí?el veterinář, musel samozřejmě vyloučit v?echny tělesné vady a nemoci. Kromě toho si lékař nechával předvést koně v chůzi, klusu i cvalu. Krok musel být pravidelný, zadní stopa se musela krýt s přední nebo přední stopu nezasahovat. Pravidelný krok byl nutný pro chůzi mezi pra?ci kolejí, i kdy? se koňská tra? vesměs vyplňovala ?kvárou s pilinami.
Na zdraví, sílu a vlastnosti koně se kladl velký důraz. V?dy? se musel nejen rychle orientovat v novém a neznámém prostředí, ale od prvého dne naplno pracovat, bez mo?nosti dlouhého zacvičování. Výdělky havíře byly od prvého dne závislé pouze na výkonu koně. Spu?tění koně do dolu nebyla jednoduchá a hlavně levná zále?itost. Uvedená kresba se svislým spou?těním koně úzkou jámou bez klece, pouze v řemenech na kladce mezi průvodnicemi, je toho dokladem. Ve svislé poloze byl popu?těn a? na stavítkovou podlahu tě?ního patra. U vět?ích jam s klecemi na dva vozy za sebou bylo spou?tění koně o něco jednodu??í, i kdy? ne snadné. Několik havířů muselo do klece natlačit koně vsedě na zadních nohách a obdobně na patře mu z této polohy pomoci ven. Ke spou?tění docházelo hlavně v noci na netě?ební směně. | Autor: | Vydáno dne 09. 09. 2005 | 927 přečtení |  
|