Tajemství názvů

aneb jak jistá místa ke svému jménu při?la

Milan My?ka

NOVÉ KNIHY

Vydavatelství REPRONIS

Formát B6, bro?ovaná vazba, 42 stran, vydání první, doporučená cena 40 Kč

Málokdo z Ostravanů, hlavně v?ak ti mlad?í, u? dnes sotva rozumí tak trochu záhadným místním pojmenováním, jako např. Fifejdy, Mundloch. Salmovec, či ulice Na Desátém či Dědičná. Jak se na místopisnou mapu Ostravy dostala? Jaký je jejich původ? Nesouvisí nějakým způsobem s minulostí na?eho na pohled nehistorického města? S touto drobnou publikací porozumíte několika "záhadným" místním názvům a zároveň naleznete pootevřená dvířka do minulosti Ostravy.
Ukázka:

Keltičkova ulice

    Několik kroků pod slezskoostravskou radnicí vybíhá z Tě?ínské třídy dlouhá ulice. Nese název Keltičkova. Zjevně jde o pojmenování odvozené od osobního jména. Tedy, kdo to byl Keltička a proč právě ve Slezské Ostravě se objevuje po něm nazvaná ulice? Kdy? jsem si kdysi udělal průzkum mezi absolventy ostravských středních ?kol, kteří se hlásili ke studiu na Ostravské univerzitě, zjistil jsem k svému údivu, ?e polovině z nich jméno Keltička neříkalo nic, a polovina z té poučeněj?í poloviny pak jméno Keltičkovo sice sly?ela, ale nedovedla je zařadit do ?ádných souvislostí. Pouze čtvrtina z dotázaného vzorku věděla, ?e jde o osobu, která bývá spojována s objevem uhlí na katastru dne?ní Ostravy a někteří z nich dokonce věděli něco o keltičkovské pověsti. Proč tedy Keltičkova ulice?

    O nálezu uhlí v Polské, dnes Slezské Ostravě, místě, kde se nejdříve v ostravsko-karvinské pánvi začalo se soustavnou tě?bou uhlí, se vypravují dvě pověsti. Jedna hovoří o jakémsi hejtmanovi rakouského pě?ího pluku, samozřejmě Němci, který cestou do Haliče dal svým vojákům odpočinout v údolíčku Burňa na Polské Ostravě a na místě oddechu zcela náhodou objevil černý kámen, který hořel. Uvědomil o tom úřady, ty daly podnět místním vrchnostem ? a tak se na Ostravsku rozběhla tě?ba uhlí, černého zlata, na kterém město a okolí téměř dvě stě let zakládalo svou prosperitu. Druhá pověst vypravuje o českém kováři Keltičkovi, polskoostravském usedlíkovi, který při kácení stromu v Burni objevil černé kameny, v nich? rozpoznal uhlí. Zatímco první verze pověsti upadla v zapomenutí a mů?eme se s ní seznámit jen na stránkách starých německých vlastivědných publikací, keltičkovská verze projevila značnou ?ivotnost a stala se součástí obecného ? v dne?ní generaci v?ak u? skoro pozapomenutého historického povědomí obyvatel Ostravy. Patří postavě Keltičkově skutečně priorita v objevu uhlí v na?em regionu? Podívejme se nejprve na to, jak údaje pověsti souhlasí nebo nesouhlasí s tím, co o objevu uhlí víme z jiných pramenů. Shoda je v první řadě v místě, kde měl být učiněn objev: údolí Burňa. Shoda je také v době, kdy se tak mělo stát: zhruba mezi lety 1750 a 1760. A nejen to: nejnověj?í výzkumy historiků dokonce prokázaly fyzickou existenci Jana Keltičky, polskoostravského drobného rolníka, o něm? máme doklad, ?e v roce 1768 bydlil na č.p. 2 a měl kovárnu č.p. 7, koupené od jakéhosi Jana Hurného. Historičnost osoby Keltičkovy je v?ak dolo?itelná i z jiných pramenů.

    Mů?eme tedy shrnout: pověst o Keltičkovi obsahuje řadu historicky (pramenně) dolo?itelných skutečností. Druhou otázkou, která nás bude zajímat, je, kdy asi pověst o Keltičkovi vznikla?

    Nejstar?í písemné záznamy o pověsti pocházejí z přelomu sedmdesátých a osmdesátých let 19. století. V knize ?Polská Ostrava a okolí?, kterou napsal a vydal v roce 1878 polskoostravský učitel a vlastivědný spisovatel Karel Jaromír Bukovanský, se pí?e pouze o ?jakémsi kováři?, který v Burni kutal uhlí pro potřeby své kovárny, tedy ne vysloveně o Keltičkovi. Před vydáním Bukovanského kní?ky není o pověsti nikde ani zmínka, dokonce při veřejných oslavách stoletého výročí zahájení dolování na Ostravsku se 23. září 1850 spojoval tento čin s někým zcela jiným. Zdá se tedy, ?e pověst o objevu uhlí kovářem Keltičkou musela vzniknout mezi lety 1850 a 1880. Jméno Keltička přiřazuje k ?jakémusi kováři? poprvé v roce 1883 zmíněný u? slezskoostravský učitel a vlastivědný spisovatel Karel Jaromír Bukovanský v článcích ?Něco o objevu uhlí v Polské Ostravě?, oti?těných nejprve r. 1883 v Ostravanu, příloze Opavského týdeníku, a o rok později v tehdy velmi populárním kalendáři Horník. Teprve oti?tění keltičkovské pověsti v Horníku jí otevřelo cestu mezi lid na Ostravsku. Je to tedy pověst uměle vytvořená, která sice vyu?ívá některých reálných historických skutečností, jak jsme napsali ji? vý?e, ale v rozporu s historickou skutečností spojila historicky dolo?enou postavu kováře Keltičky s historicky dolo?enou událostí objevu uhlí. Ve skutečnosti, jak ji známe z historických pramenů, mezi Keltičkou a objevem uhlí ?ádný reálný vztah nikdy neexistoval.

    Keltičkovská pověst tedy není v pravém smyslu slova pověstí lidovou, ale zlidovělou. Vznikla značně pozdě, někdy mezi lety 1850 a 1880, a v?e nasvědčuje tomu, ?e jejím autorem byl polskoostravský učitel Bukovanský. Zbývá je?tě jedna otázka. Proč pověst vytvořil právě K. J. Bukovanský a proč vznikla právě v této době?

    Kdo se zabýval dějinami Ostravy v předminulém století, zná osobnost Bukovanského jako člověka, který ? ač ne místního původu ? se velmi zaslou?il o probuzení národního uvědomění českého obyvatelstva v té době ji? silně germanizované Ostravy. V konfliktu mezi českým a německým etnikem města a revíru hrála dosti důle?itou roli otázka, zda to byli Němci, nebo Če?i, kdo stál u zrodu a rozmachu této ?po americkém způsobu? bouřlivě se rozvíjející průmyslové krajiny. A právě v tomto zápase měla keltičkovská pověst sehrát svou důle?itou roli: zvýrazněním objevitelského a zakladatelského činu českého kováře Keltičky mělo se posílit utváření českého národního uvědomění opo?děně se obrozujícího českého etnika ostravského regionu.

    A? někdy půjdete Keltičkovou ulicí, vzpomeňte na Jana Keltičku, ctihodného kováře, poddaného slezskoostravského wilczkovského panství, který ov?em při?el k objevu uhlí jako ?slepý k houslím?. ?koda, ?e na ty skutečné objevitele ?černého zlata? se při přidělování názvů ulic nedostalo.

| Autor: | Vydáno dne 14. 08. 2005 | 679 přečtení |