Lidové tradice aneb staré zvyky a obyčeje v Ostravě a okolí

NOVÉ KNIHY

Vydavatelství REPRONIS

Miriam Proke?ová

Formát B6, bro?ovaná vazba, 44 stran, vydání první, doporučená cena 40 Kč

Chceme-li poznat ?ivot na?ich předků, potom potřebujeme vědět jak trávili své dny v?ední i dny sváteční a výjimečné. Tato drobná publikace připomene jak probíhal rok od masopustu a? po advent, se kterými svátky a výročími byl spjat, jaký vliv měly na konání lidí pověry, církevní kalendář i probíhající hospodářský rok. Publikaci uzavírají popisy průběhu významných rodinných událostí jako křtiny, svatby a pohřby. Nechybí ani ukázky drobné lidové slovesnosti, pranostiky a rčení zejména z Hlučínska a Ostravska.

Ukázka:

OBDOBÍ MASOPUSTU

    Tak, tak, u? se vám zas to peklo otevřelo!?, říkávaly stařenky bujné mladé chase na začátku masopustu.

    Toto období spadá do doby před příchodem jara a je charakteristické masopustními slavnostmi (na ji?ní Moravě fa?ank), co? jsou převá?ně archaické obyčeje pohanského původu. Podle starých pověr jde o veselé a bujaré tradice ukazující na zakončení zimních prací a vítání nového ročního cyklu, blí?ícího se jara. Platí staré pověrečné pravidlo, ?e jak vysoko se skáče o masopustu, tak vysoko vyroste len (obilí).

    V ?ir?ím smyslu se jedná o období od Tří králů (6. 1.) do začátku velikonočního postu, tedy do Popeleční středy. V některých oblastech bývalo masopustem nazváno období soboty, neděle a pondělí před Popeleční středou, která je zahájením ?estitýdenního postního období, je? je přípravou na Velikonoce. První jarní úplněk tak ohla?uje nejen začátek Velikonoc, ale také konec masopustu. V lidových představách byl masopust často chápán jako zosobnění neustále tancujícího a smějícího se opilce. Lidé se bavili nejrůzněj?ími způsoby. Pořádaly se hostiny, průvody, typické svou bizarností i účastí bláznů. Slavnosti byly vzpourou proti spořádanému ?ivotu, svět mohl být náhle obrácený naruby, byla v nich ukryta také kritika stávajících pořádků.

    Ji? ve středověku se první neděle velikonočního postu nazývala slaměná či víchová, během ní se zapalovaly ohně a městy procházely průvody se zapálenými pochodněmi či víchy. Po setmění se tančilo, pilo, jedlo, hrály hry ? nejznáměj?í bylo tahání za hůl.

    Na Ostravsku se pondělní masopustní tanec uchovával je?tě v polovině 19. století. Předcházelo mu zasedání obecního výboru a společný oběd i s man?elkami radních, jinde radní zahajovali hostinou večerní zábavu. Tradiční masopustní zábava, kterou masopust končil, se v těchto krajích nazývala kozelek.

    Zábava končila pochováváním basy. Basa byla zahalena do černého nebo bílého sukna, do taneční místnosti byla doprovázena smutečním průvodem, v něm? skupina mu?ů představovala faráře, zpěváky a smuteční hosty, kteří za smutečních pochodů, pláče a naříkání obe?li sál. Farář se s basou rozloučil a konečné pochování basy spočívalo v jejím vynesení ze sálu.

    V Pustkovci byl mimo masky cikána, cikánky, policajta a řezníka ústřední postavou průvodu kozel, který byl vezen na vozíku dům od domu. Nakonec v?ichni skončili v hostinci, kde se provedl nad kozlem soud, kterým byl pro své zlé činy odsouzen k smrti (tzv. stínání kozla jako symbolu zla a Satana).

    Jinde bývala jádrem kozelku večerní zábava s dámskou volenkou, např. v Dolní Lhotě, kde děvčata za zavdání platila. Tančily se staré slezské tance ? koval, kolečko, zahradník, metlový, ?kolák, ma?ina, kačica.

    Zahradník byl např. velice oblíbený trojicový tanec hlavně na celém Hlučínsku, ale také na Opavsku a Klimkovsku. ?kolák byl oblíbený a známý v celých Čechách, koval byl variantou kolomajky a rovně? byl v?eobecně oblíbený. U kolomajky se tanečníci vzájemně nedr?í, ale přesto tančí v páru.

| Autor: administrator | Vydáno dne 29. 06. 2005 | 1276 přečtení |