|
|
Strá?ní jednotka
|
Česko-polský konflikt
v letech 1918-1920
Postupný vývoj národního uvědomění národnostně nevyhraněného slezského obyvatelstva koncem 19. století umo?ňoval ?získávání du?í" uvědomělými Poláky a Čechy. Aktivněj?í byli ze začátku Poláci. Bylo jich na Tě?ínsku víc a ovládali klíčové pozice ve vět?ině obcí. Tak tomu bylo i v Rychvaldě. Koncem 19. století se v?ak v Rychvaldě začalo díky učiteli Antonínu ?kramlíkovi, doktoru Juliovi Pěničkovi a dal?ím českým vlastencům formovat výrazné české seskupení, které se sna?ilo vymezit proti polskému vedení obce se starostou Janeczkem v čele. Protestovalo proti způsobu organizování obecních voleb, voleb kostelní rady i proti způsobu provádění sčítání lidu, který početní stav českého obyvatelstva zkresloval.
Na začátku 1. světové války se projevily odli?né postoje mezi místními Poláky a Čechy v postojích k samotné válce. Mnozí národnostně uvědomělí Poláci, kteří získali vzdělání na ?kolách pěstujících polskou protiruskou tradici, typickou spí?e pro vlastní Polsko ne? pro Slezsko, pova?ovali za hlavního utlačovatele Poláků Rusko. Proto vyhlá?ení rakouské mobilizace koncem července roku 1914 přivítali. V případné porá?ce Ruska viděli ?anci na obnovení polského státu. Část Poláků ve Slezsku si v?ak přála porá?ku Rakouska a předev?ím Německa, jeho? rozpínavosti se obávali (Danel, R. 1998). Protiruská nálada v?ak byla bě?něj?í. V kronice je mj.. zaznamenáno, ?e syn rychvaldského lékaře, student polského gymnázia v Orlové Kazimierz Michalik povzbuzoval na rychvaldském nádra?í mu?e rukující v srpnu 1914 do rakouské armády. Několik mladých Poláků vstoupilo dobrovolně do legií Józefa Pilsudského, jen aby mohli po boku Raku?anů bojovat proti Rusku. V těchto legiích se formoval budoucí důstojnický sbor polské armády. Rychvald?tí mladíci Wincenty Koch a Sylwester Gwozdek jako legionáři padli. Walenty Drobik se po válce vrátil do Rychvaldu (zahynul za 2. světové války v koncentračním táboře). Dal?í legionář z Rychvaldu Ludwik Zych zůstal v polské armádě a dosáhl v ní hodnosti podplukovníka (Galocz, ). 1998). Do Rychvaldu se ji? nevrátil, ale nav?tívil ho v roce 1938, kdy byl nakrátko připojen k Polsku.
Česká inteligence byla naopak orientovaná spí?e panslavisticky a neprojevovala pro rakouské zájmy ?ádné nad?ení. Mnozí Če?i odvedení do rakouské armády se dostali do zajetí a tam se přihlásili ke česko-slovenským legiím. Tyto legie bojovaly proti Rakousku - tedy na opačné straně, ne? na které bojovaly legie polské. Nejvíce českých a slovenských legionářů bylo na ruské frontě, ale men?í jednotky se zformovaly i v Itálii a ve Francii. Po bol?evické revoluci se česko-slovenské legie dostaly do protibol?evického tábora a proslavily se, kdy? si probojovávaly cestu přes Sibiř. Po dobrodru?né cestě kolem světa se jejich příslu?níci dostali zpátky domů a? v roce 1919. Česko-slovenské legie se staly líhní budoucího československého důstojnického sboru. Do legií v Rusku se dostali a jejich sibiřskou anabázi absolvovali také Rychvalďani Ferdinand Střelec, Karel Křístek a Karel Urbánek. Dal?í dva Rychvalďani, jejich? jména se nezachovala, slou?ili v legiích ve Francii a v Itálii. Po válce se v?ichni vrátili ke svým civilním povoláním.
Světová válka trvala čtyři roky. Na území Rychvaldu ani poblí? se nebojovalo, ale na frontách padlo 67 rychvaldských mu?ů. Během války se velmi zhor?ila hospodářská situace, která vedla 16. července 1917 k hladovým bouřím a k vydrancování několika obchodů ?idovských obchodníků Eichenbauma, Brennera, Tobiase a několika dal?ích.
|
|
Odvodní doklad
|
V říjnu 1918 bylo stále jasněj?í, ?e se blí?í definitivní porá?ka rakouskouherského státu a jeho rozpad. Zprávy o vzniku československého státu 28. října 1918 při?ly do Rychvaldu se zpo?děním. Konec Rakouska předznamenalo odzbrojení oddílu uherských husarů v Bohumíně 1. listopadu 1918. Provedla ho jednotka polské milice, slo?ená z dobrovolníků a demobilizovaných rakouských vojáků. Někteří z nich byli z Rychvaldu (Danel, R. 1998). Če?tí aktivisté v Rychvaldě Jindřich ?muk, synové doktora Pěničky studenti Alexandra Soběslavi dal?í zalo?ili 1. listopadu 1918 Národní výbor, jeho? cílem bylo prosadit připojení obce k novému Československu. 0 vyhlá?ení československého státu 28. října 1918 v Praze podrobněji referoval na veřejné schůzi 2. listopadu 1918 je?tě v rakouském stejnokroji řídící učitel české ?koly na Podlesí Antonín ?kramlík. Rychvaldské zastupitelstvo slo?ené převá?ně z místních Poláků se starostou Gabrielem ]aneczkem v čele v?ak mělo jinou představu o budoucnosti obce. Rychvald měl podle nich patřit k budoucímu nezávislému Polsku.
|
|
Odvodní doklad
|
Nevyhnutelný česko-polský konflikt se rýsoval i v mnoha dal?ích obcích na Tě?ínsku, zejména na severozápadě starého kní?ectví, kde bylo obyvatelstvo národnostně smí?ené. Třecí plochy se netvořily pouze v národnostně relativně homogenních oblastech Tě?inska: Na jeho nejzápadněj?ím okraji - na Frýdecku - osídleném pouze českým obyvatelstvem a na vět?ině centrální, ji?ní a východní části regionu, kde naopak ?ili téměř samí Poláci. Ve městech Tě?ín a Bielsko převládali sice Němci, ale v regionu byli men?inou a jako představitelé pora?eného státu neměli na běh událostí vliv. Na převzetí moci po rozpadajícím se Rakousku se chystaly jak polské tak i české regionální orgány, které se urychleně tvořily. Z iniciativy tě?ínských Poláků vznikla 19. října 1918 Rada Narodowa Ksiestwa Cieszyńskiego (Národní rada Tě?ínského kní?ectví). Jejím jménem ovládli Tě?ín v noci z 31. října na 1. listopadu pol?tí důstojníci z bývalé rakouské posádky. Slez?tí Če?i utvořili 30. října 1918 v Opavě Zemský národní výbor pro Slezsko (Pelc, F. 1928), který na rozdíl od polské organizace, která se omezovala jen na Tě?ínsko, působil v celém Rakouském Slezsku. Rychvald le?el přímo na hranici českého a polského vlivu.
|
|
Pomník G.Janeczky
|
Aby nedo?lo po zhroucení rakouské administrativy k chaosu do?lo 5.listopadu 1918 v tehdej?í Polské Ostravě (dne?ní Slezská Ostrava) k dočas nému rozdělení sfér vlivu mezi Zemským národním výborem pro Slezsko a Radou Narodowou Ksiestwa Cieszyńskiego. Kritériem bylo slo?ení obecních zastupitelstev, které do značné míry kopírovalo strukturu obyvatelstva zaznamenanou v rakouské statistice. Rychvald měl podle posledního sčítání přes výrazný nárůst obyvatelstva hlásícího se k české národnosti stále polskou vět?inu a proto byl zařazen pod správu polské Rady Narodowé. Na základě této dohody byl Rychvald obsazen polským vojskem slo?eným z rakouských vojáků polské národnosti a z dobrovolníků, kterému veleli generálové Aleksandrowicz a Latinik. Polské zastupitelstvo Rychvaldu a národně uvědomělí Poláci to přijali s uspokojením, rychvald?tí Če?i naopak jako historickou křivdu. Byli si jisti, ?e česká orientace obyvatel Rychvaldu je vět?í, ne? jak byla zaznamenána ve sčítání lidu před osmi lety a ?e kdyby se sčítání provádělo nyní, výsledek by byl pro českou stranu výrazně příznivěj?í. Rychvaldský národní výbor podřízený Zemskému národnímu výboru pro Slezsko, který úřadoval v Opavě, po?adoval změnu rozhodnutí z 5. listopadu 1918. V samotném Rychvaldě prosazoval rozpu?tění dosavadního polského zastupitelstva, proto?e ji? uplynul jeho mandát, ale bez úspěchu.
|
|
Rodina ?mukova
|
Mezitím se ve Var?avě ustavila prozatímní polská vláda, které rozdělení sfér vlivu na Tě?ínsku z 5.11.1918, podle kterého Rychvald připadl Polsku, vyhovovalo. Usilovala o to, aby se prozatímní charakter hranice změnil na trvalý. Měly k tomu přispět volby do prvního polského sejmu, které se měly konat 26. ledna 1919. Byly vypsány i v té části Tě?ínska, která byla dočasně pod polskou správou, tzn. i v Rychvaldě. Kdyby proběhly, příslu?nost Tě?ínska k Polsku by byla nezpochybnitelná. Dal?í jednání o upřesnění průběhu prozatímní demarkační čáry z 5. listopadu 1918, ve které doufala česká strana, by ztratila smysl, a tato čára by se stala definitivní hranicí. Československá vláda se proto rozhodla konání voleb zmařit vojenskou akcí.
Ve čtvrtek 23. ledna 1919 odpoledne československé jednotky generála ?nejdárka zahájily obsazování Tě?ínska. Rychvald byl obsazen následujícího dne a strá?ní četa polských vojáků nekladla odpor. Na jiných místech Tě?ínska se v?ak bojovalo, např. v Bohumíně a ve Stonavě. Plukovník ?nejdárek vyu?il situace, kdy polská armáda byla zaměstnána na východě boji s Ukrajinci a Rusy a rychle postupoval k Tě?ínu. Vojensky ho obsadil a do 30. ledna 1919 postoupil a? k Visle u města Skoczów. Západní velmoci vyzvaly obě strany k zastavení bojů. Kdy? k němu skutečně do?lo, vytýčily 26. února 1919 novou demarkační čáru mezi polskou a českou částí Tě?ínska, která byla pro Československo výhodněj?í. Nová demarkační linie procházela přímo Rychvaldem. Asi 90 % obce se ocitlo na české straně, malá část území na severovýchodě zůstala pod polskou správou. Československé vojsko bylo 11. února 1919 na nátlak západních mocností z Rychvaldu i z dal?ích obcí odvoláno a později nahrazeno francouzskými a italskými jednotkami.
|
|
Pamatník obětem
|
Někteří z rychvaldských Poláků, kteří se nejvíce anga?ovali pro polskou správu, jako starosta Gabriel Janeczko, učitelé Józef Bilko a Pawel Heczko, ale i někteří dal?í občané jako např. stolař Józef Chromik ihned po obsazení Rychvaldu československými jednotkami z obce uprchli. Někteří dal?í, jako např. dr. Michalik a farář Ferdynand Niemiec, se rozhodli opustit Rychvald později. V případě dr. Michalika to bylo v důsledku hrubého fyzického nátlaku. Polský lékař prodal svůj dům v centru obce (dne?ní obchod Drogerie) a vrátil se do Polska, odkud pocházel.
Rychvaldské zastupitelstvo bylo koncem ledna 1919 bez starosty, jeho prvního zástupce a dal?ích členů ochromeno. Z funkcionářů zůstal v Rychvaldě jen druhý zástupce starosty Němec Heinrich Freisler, správce Starhembergova velkostatku, který stál stranou česko-polského konfliktu. Česká okresní správa pod vedením dr. Karla Barona prohlásila 5. března 1919 rychvaldské zastupitelstvo za rozpu?těné. Na návrh rychvaldského Národního výboru byla místo rozpu?těného zastupitelstva zřízena Správní komise, slo?ená z 18 místních Cechů, z 5 Poláků a 1 Němce (SBORNÍK 30letí ČESKÉ KULTURNÍ A HOSPODÁŘSKÉ PRÁCE V RYCHVALDĚ, 1 925). Vládním komisařem se stal dosavadní předseda českého Národního výboru Jindřich ?muk a členy komise se stali téměř v?ichni členové Národního výboru. To byl historický okam?ik, ve kterém správa obce pře?la fakticky do českých rukou.
|
|
Demarkační čára
|
0 definitivní příslu?nosti Rychvaldu k Československu v?ak nebylo je?tě rozhodnuto. Podle Dohodové komise v Paří?i měl o příslu?nosti Tě?ínska rozhodnout plebiscit. 1 v Rychvaldě se mělo hlasovat, ke kterému státu budou nakonec Rychvald a ostatní obce Tě?ínska přičleněny. V obcích vznikly plebiscitní výbory, které měly hlasování připravit. Dohodové mocnosti se sna?ily, aby plebiscitní výbory byly neutrální, ale to se dalo jen tě?ko prosadit. Rychvaldský plebiscitní výbor byl vytvořen z původního Národního výboru, a proto měl český charakter. Plebiscitní výbor na území pod polskou správou měly naopak převá?ně prpolskou orientaci. Plebiscitní výbor v Rychvaldě měl k dispozici tzv. plebiscitní strá?. Byly to dvě ozbrojené čety slo?ené z místních obyvatel. Jejich veliteli byli Emanuel Eisenberger a Jindřich Kubo?.
Plebiscitní výbor provedl v dubnu 1919 provizorní sčítání lidu, aby zjistil jak se změnilo rozlo?ení národnostních orientací od posledního rakouského sčítání lidu v roce 1910. Bylo zji?těno, ?e v Rychvaldě ?ilo celkem 6273 obyvatel a 1286 rodin. Mu?ů bylo 3174, ?en 3099. Národnostní slo?ení ukázalo dal?í posun ve prospěch české národnosti. V Rychvaldě bylo sečteno 4963 Čechů, 1189 Poláků, 68 Němců, 47 ?idů, 6 ostatních. (Sborník 30letí České kultůrní a hospodářské práce v Rychvaldě, 1925). Přesto?e to nebylo řádné sčítání lidu, bylo to poprvé, kdy bylo v Rychvaldě sečteno ví Čechů ne? Poláků. Při takovém rozlo?ení sil se dalo očekávat, ?e plebiscit v Rychvaldě rozhodne ve prospěch Československa. Ve vět?ině ostatních obcí Tě?ínska, zejména v okolí Tě?ína a v podhůří Beskyd v?ak měli převahu Poláci a tam to vypadalo, ?e obyvatelstvo rozhodne v plebiscitu spí?e o příslu?nosti k Polsku.
Příprava tak významného lidového hlasování byla velmi bouřlivá. Obě dvě strany - polská i česká - prováděly urputnou propagandu mezi dosud nerozhodnutými Slezany. Nezřídka se vyu?ívaly i tvrdé metody: zastra?ování, fyzické útoky, rozbíjení oken apoll. Na demarkační čáře se často i střílelo. Proto?e vět?í část Rychvaldu byla ji? v době příprav plebiscitu fakticky pod českou správou, postavení polských aktivistů bylo poměrně vratké. Dobrovolně i pod nátlakem tehdy z Rychvaldu ode?lo mnoho národnostně nejuvědomělej?ích Poláků. Podle pamětníků to bylo 55 rodin (Galocz, J. 1996), tzn. přes 200 osob a tento úbytek obyvatel potvrzují i výsledky pozděj?ího československého sčítání lidu. Nepokoje si vynutily 19. května 1920 zavedení výjimečného práva (Pelc, F. 1928).
|
|
Výřez mapy
|
Polská Rada Narodowa v Tě?íně sledovala se znepokojením, ?e se situace v Rychvaldě vyvíjí ve prospěch české strany a pokusila se v březnu 1920 přinutit ústřední Plebiscitní komisi změnit slo?ení Správní komise v Rychvaldě tak, aby v ní bylo více Poláků. Navrhovala, aby v ní zasedlo 12 Čechů, 12 Poláků a Němec Freisler měl ve funkci vládního komisaře nahradit Jindřicha ?muka. Kdy? se tato zpráva dostala do Rychvaldu, u obecního úřadu se shromá?dilo více ne? tisíc občanů hlásících se k české národnosti a po dva dny ho hlídalo, aby ohlá?enou změnu znemo?nilo. Ke změně slo?ení Správní komise v Rychvaldě nakonec nedo?lo. Tento incident dokazuje, ?e česká orientace mezi obyvateli Rychvaldu tehdy ji? zřetelně převládala.
Plebiscit, který měl rozhodnout o budoucnosti obce se nakonec nekonal. Jak polská, tak česká strana od něho ustoupily a dohodly se, ?e přenechají rozhodnutí na dohodové komisi slo?ené z představitelů Francie, Velké
Británie, Itálie a Japonska. Ta po jednání v belgických lázních Spa 10. července 1920 navrhla a 28. července 1920 v Paří?i definitivně potvrdila novou československo-polskou hranici, která platí dodnes. Rozhodnutím dohodové komise se západní polovina Tě?ínska i s Rychvaldem stala definitivně součástí Československé republiky.
)
)
)
)
)
)
)
)