Na?e planeta je mezi dosud prozkoumanými vesmírnými tělesy výjimkou: nese na svém povrchu ?ivot. Mnoho badatelů se i přesto domnívá, ?e první mikroorganismy přilétly v dávné minulosti z kosmu, usídlily se zde a postupně se vyvinuly a? do dne?ní podoby. Nejnověj?í zprávy z hlubin Atlantiku v?ak nasvědčují tomu, ?e kolébkou ?ivota je sama Země.

Klíčem k rozlu?tění záhady vzniku ?ivota se mů?e stát unikátní lokalita na dně Atlantského oceánu, kterou ji? v roce 2000 objevila expedice vedená známou oceánolo?kou Deborah Kelleyovou z Washingtonské univerzity. V hloubce kolem osmi set metrů se nachází systém podmořských horkých pramenů vytvářející z uhličitanových usazenin ?tíhlé, zhruba ?edesátimetrové vě?e. Díky nim si tohle tě?ko dostupné místo vyslou?ilo název Ztracené město.

?IVOT V HLUBINÁCH

Pod povrchem rudé planety se mo?ná skrývají rezervoáry slané vody. K tomuto závěru do?el Barry Lyons z Ohio State University, který v rámci organizace National Science Foundation´s Long Term Ecological Research Network zkoumá fotografie povrchu Marsu. V rámci projektu porovnával snímky na?eho vesmírného souseda a Antarktidy a do?el k překvapivému závěru: některé sedimenty na čtvrté planetě jako by z oka vypadly usazeninám v antarktických údolích. O těch ale vědci u? dobře vědí, ?e vznikly výlevy slané vody.

Kovaní racionalisté to pova?ují za pouhou souhru náhod a nepodlo?ené fabulace potře?těných numerologů. Jiní, opatrněj?í, soudí, ?e by na tom něco přece jen mohlo být. Ka?dopádně pova?ovat letopočty, končící osmičkou, za jakási zcela mimořádná data, patří tak trochu k místnímu folklóru. Nelze, pravda, nepřiznat, ?e této prostoduché víře nahrává jeden zcela neoddiskutovatelný fakt: toti?, ?e v ?osmičkových? létech k mnohým záva?ným událostem skutečně do?lo.

Podle pověsti přispělo k vítězství českého vojska v bitvě mezi armádami kní?ete Soběslava I. a německého krále Lothara III, zjevení svatého Vojtěcha. Prozradil prý místo, kde je ukrytý jeho praporec, s ním? by měl český panovník táhnout do boje. Po výhře pak putovala vzácná relikvie zpátky do kostela ve středočeské obci Vrbčany, kde by se měla nacházet dodnes.

Soběslav I. z rodu Přemyslovců usedl na kní?ecí stolec v roce 1125, av?ak za právoplatněj?ího panovníka se coby nejstar?í z rodu pova?oval Ota II. Olomoucký. Problém byl na světě a zhrzeného mu?e nenapadlo nic jiného ne? po?ádat o pomoc německého krále a římského císaře Lothara III, který měl s čerstvě jmenovaným kní?etem v té době nevyřízené účty. Zmobilizoval proto své vojsko a vytáhl do Čech hájit Otovy nároky. A právě tehdy se podle pověstí zjevil kní?ecímu kaplanovi Vítovi ve snu svatý Vojtěch.

?PATNÁ VOLBA CESTY

V?eobecná pravidla

Chovat mu?e není zdaleka tak bezproblémové jako za časů na?ich maminek a babiček a vyvstává otázka, jestli se chov mu?e v dne?ních časech vůbec vyplácí. Chovaný exemplář by měl splňovat aspoň 2 z těchto předpokladů:

Jednu z nejstar?ích maleb na zdi objevili francouz?tí archeologové v neolitické lokalitě D?ad al-ughara, le?ící na břehu Eufratu severovýchodně od města Aleppo v Sýrii. Dosud dr?í primát Turecko, kde vědci objevili obrazy staré devět a půl tisíce let. Kresby u Aleppa jsou ale staré 11 tisíc let. Blízkovýchodní nález, připomínající díla moderních umělců, zaujímá plochu dvou čtverečních metrů a vyveden je v barvě červené, černé a bílé. Čtvercový vzor malby je typický pro tuto oblast a dodnes jej mů?eme najít na místních kobercích.

V na?í vlasti je plno zajímavých a malebných míst, jako například znělcový vrch Boreč, nacházející se v Českém středohoří. V létě se sice od okolních vyvý?enin příli? neli?í, zato v zimních měsících se z něj stává rarita. Z jeho retných puklin toti? začne vycházet pára, tak?e to opravdu vypadá, ?e hora "kouří".

Dnes zalesněný kopec Boreč, dříve nazývaný Holý vrch, se zvedá nad stejnojmennou obcí zhruba pět kilometrů západně od Lovosic. Od roku 1951 je Borečský vrch (446 m) národní přírodní památkou, rozkládající se na plo?e bezmála devatenácti hektarů. Po nejhezčích místech "kouřové hory" vede okru?ní naučná stezka, která začíná i končí v blízké vsi Re?ný újezd.

Pahorek vznikl vulkanickou činností a pravděpodobně ji? při tuhnutí lávy se v jeho útrobách vytvořil slo?itý labyrint puklin a průduchů. 0 jejich následné roz?iřování i praskání celých skalních bloků znělcové horniny se pak postaralo působení zmrzlé vody v chladných obdobích.

Vesmír je plný záhad a ani nejmoderněj?ím přístrojům se nedaří jejich počet sni?ovat. Spí?e naopak. Hubbleův vesmírný teleskop nám odhalil jedno dal?í tajemství - je jím temná galaxie VIRGOHI21, která je zřejmě slo?ena převá?ně z hypotetické, neviditelné, ale v univerzu zřejmě docela bě?né hmoty.

---

Americký astronom Frits Zwicky jako první na světě hovořil o temné hmotě.
Takzvanou temnou hmotu popsal u? v roce 1933 americký astronom Fritz Zwicky. Při měření rotace galaxií se stále nemohl dopracovat k očekávanému výsledku, některé hvězdy jako by neposlouchaly Keplerovy zákony. Hypotetická temná hmota je nevidí telná a mů?eme ji odhalit pouze sledováním jejího gravitačního vlivu na okolní objekty. Podle posledních měření je ale vesmír tvořen touto temnou hmotou z celých třiadvaceti procent, zatímco na na?i ?bě?nou? hmotu, z ní? jsou tvořeny hvězdy a planety, připadají pouhá čtyři procenta. V galaxii VIRGOHI21 je ov?em tento poměr poněkud jiný.

VYTR?ENÁ ZE SOUSTAVY

Před dvěma lety se potýkaly Spojené státy americké s rekordním počtem ničivých smr?tí. Největ?í ?kody na ?ivotě i majetku způsobil hurikán Katrina. Meteorologové očekávali nadprůměrné mno?ství bouří také v následujícím roce. Av?ak příroda je opět překvapila. Co vlastně ovlivňuje vznik a počet větrných smr?tí?

---

Satelitní snímek nejničivěj?í smr?tě Katrina, která v roce 2005 usmrtila více ne? dva tisíce lidí
Hurikán, uragán, tropická bouře. Těmito názvy jsou zpravidla označovány větrné smr?tě, je? su?ují rok co rok ji?ní pobře?í Spojených států a ostrovy v Karibiku. Ničivý vír, jeho? průměr nezřídka přesahuje i 1000 kilometrů a v něm? rotující vzduch dosahuje rychlosti a? 300 kilometrů v hodině, doká?e vykonat dílo zkázy.

Podle oficiálních údajů začíná sezona hurikánů v?dy 1. června a končí 30. listopadu. V tomto období vznikne v Atlantiku podle dlouhodobého průměru zhruba jedenáct větrných smr?tí, z nich? ?est si zaslou?í označení hurikán. V několika posledních letech v?ak počet ničivých bouří mírně vzrostl.

O existenci neviditelné tmavé hmoty v nekonečném kosmickém prostorů ji? nikdo nepochybuje. Z výsledků nejnovej?ích výzkumů vyplývá, ?e záhadná substance je rozlo?ená do hustých shluků a silných vláken, do nich? jsou galaxie jakoby ,"vsazeny". Podivuhodná látka tak zřejmě tvoří jakýsi opěrný systém či "le?ení" pro v?echny zářící objekty, které jsme schopni pozorovat, včetně na?í planety .

Tajemství 2000 let starého analogového počítacího stroje odhalil mezinárodní tým vědců.

---

Rozlu?téní nápisů na fragmentech antického počítacího stroje bylo základem úspě?ného sestrojení funkční repliky
Mechanické zařízení, jeho? fungující prototyp se odborníkům podařilo zkonstruovat teprve v prosinci loňského roku, přepravovala kdysi na své palubě římská loď. Vrak byl nalezen krátce před Velikonocemi roku 1900 nedaleko Kréty.

Ztroskotané nákladní plavidlo poprvé spatřil v hloubce asi čtyřiceti metrů řecký potápěč Elias Stadiatos poblí? břehů malého ostrova Antikythera. Jeho kolegové začali je?tě tého? roku vyná?et na hladinu nejrůzněj?í cennosti v podobě soch a mincí, av?ak skutečný poklad objevil na místě dávné katastrofy řecký archeolog Valeri Stas a? o dva roky později.. V?iml si zde poněkud zvlá?tního kamene s útvarem připomínajícím ozubené .kolo,, co? potvrdil také pozděj?í výzkum. Ukázalo se, ?e nejde o ?ádný nerost, ale o silně zrezivělý a zanesený přístroj z bronzu, dochovaný ve třech vět?ích a desítkách men?ích úlomků.

MODERNÍ VÝZKUM

Za hlavní příčinu globálního oteplování se pova?uje zvy?ování koncentrace skleníkových plynů, předev?ím pak oxidu uhličitého.

---

Člen ruské akademie věd a odborník na modelování klimatických jevů Vladimír Viktorovič ?ajdurov
Jako původce klimatických změn je označen člověk. Občas se v?ak objeví i jiné hlasy, připisující vinu za vzestup teploty přírodě. Nedávno vyřkl ruský akademik ?ajdurov svou domněnku, podle ní? za neblahý jev mů?e exploze vesmírného tělesa roku 1908 nad Sibiří.

Globální oteplování se v poslední době stalo oblíbeným tématem nejrůzněj?ích periodik. Čtenáři. se dozvídají o nejrůzněj?ích katastrofických vizích předních odborníků, kteří připou?tějí, ?e se na?e modrá planeta mů?e proměnit ve vyprahlou pustinu. Jiní zase hovoří o nové době ledové, o zatopení pevniny vodou z roztátých ledovců či o změně polohy zemské osy.

---

Jedním z nejděsivěj?ích scénářů globálního oteplování je zaplavení měst z roztátých ledovců
V jedné věci se v?ak autoři děsivých scénářů vět?inou shodují. Důvodem zvy?ující se teploty je rostoucí koncentrace skleníkových plynů v ovzdu?í, zejména pak CO2 . Proto?e tento plyn vzniká při spalování fosilních paliv, hlavní odpovědnost za klimatické změny nese člověk. Čeho? se rády ?chytají? nejrůzněj?í zelené strany a ekologická hnutí, sna?ící se vět?inou vytlouci z lidského strachu politický kapitál.

V záplavě hysterie v?ak čas od času zazní i názor, ?e viníkem globálního oteplování je sama příroda. S jednou velice zajímavou teorií vystoupil na kongresu leicesterské univerzity také ruský akademik Vladimír Viktorovič ?ajdurov. Podle něho prý za rostoucí křivky teploty ovzdu?í mů?e srá?ka bludného tělesa se Zemí v roce 1908. Připomeňme si, co se tenkrát stalo.

SIBIŘSKÁ KATASTROFA

Bronzový disk o průměru dvaatřicet centimetrů vykopali před sedmi lety amatér?tí hledači pokladů poblí? vesnice Nebra nedaleko Lipska v Německu. Na kotouči s typickou modrozelenou patinou jsou ve zlatě zobrazeny Slunce, Měsíc a dvaatřicet hvězd. Při výpočtech drah nebeských těles do?el neznámý tvůrce ke stejným závěrům jako Babyloňané. Pomohli mu jen lidské poznatky, nebo svoji roli sehráli třeba náv?těvníci z jiných světů?

---

Nebeský kotouč vykopali v roce 1999 amatér?tí hledači pokladů uprostřed lesa poblí? německé vesnice Nebra.
Dobu bronzovou s drsnými lovci, pastevci a prvními obchodníky mnozí z nás mo?ná znali jen z knihy Eduarda ?torcha Bronzový poklad. Český spisovatel v?ak je?tě nemohl vědět, ?e tehdy ji? pravděpodobně ?ili zdatní astronomové. Dokazuje to skutečný poklad v podobě ?nebeského kotouče", nalezeného jen pětadvacet kilometrů od pravěké přírodní observatoře Goseck, často srovnávané s anglickým Stonehenqe.

NIKOHO NEPODCEŇOVAT

ANASAZIŮ

Desítky gigantických staveb o plo?e a? tří fotbalových hři?? a vý?ce pěti pater postavila tajemná civilizace Anasaziů před tisíci lety. Na vrcholcích hor budovali astronomické observatoře a svá města propojili tisíci kilometrů silnic, ačkoliv vůbec neznali kola. To v?e vyvolává záplavy otázek, na které vědci dosud nedoká?ou uspokojivě odpovědět.

Centrem civilizace Anasaziů byl kaňon Chaco le?ící na jihozápadě USA ve státě Nové Mexiko. Starobylý národ v?ak obýval mnohem vět?í území, které zasahovalo a? do Arizony, Colorada a Utahu, a jeho plocha asi ?estinásobně přesahovala Českou republiku.

---

Dosud největ?í objevený gigantický komplex Pueblo Bonito
První obyvatelé tohoto kmene ?ili kočovným způsobem a zhruba před dvěma tisícovkami let se začali usazovat. Ale je?tě pět set let poté ?ili v jeskyních a na rozdíl od ostatních jen trochu vyspělej?ích kultur neuměli vyrábět hliněné nádoby. Za dal?í dvě a? tři století v?ak najednou nastal nepochopitelně závratný rozvoj celé jejich civilizace.

KOLOSÁLNÍ STAVBY

Před třemi měsíci při?el astronomický svět o vynikajícího vědce. Devátého srpna toti? zesnul ve věku 91 let slavný fyzik James A. Van Allen, který stál u zrodu amerického kosmického věku. Jeho jméno přesto nav?dy zůstane součástí vědeckého názvosloví díky objevu pásů radiačního záření kolem Země. Navíc nám zanechal svou poslední studii o mo?né srá?ce na?í domovské obě?nice s velkým kosmickým tělesem.

---

Americký fyzik James Alfred Van Allen (1914-2006)
Zesnulý badatel proslul mezi svými kolegy nesmírnou pílí a ?íří svého zájmu. Jejich obdiv si získal rovně? pozoruhodnými nálezy, k nim? nezřídka přicházel jen díky prostým experimentům. ?Skutečně ukázal, ?e pokud se zaměříme na základní problém a projektování jednoduchých přístrojů, objevíme v přírodě takové věci, jaké jsme si předtím nedokázali ani představit," sdělil profesor fyziky z Kalifornského technologického institutu Ed Stone.

Vynikající vědec a průkopník vesmírného výzkumu stále předná?el, trpělivě pracoval se studenty ty a podílel se na různých projektech a? do konce ?ivota. Jeho poslední studie, na ní? dělal je?tě krátce před smrtí, se týkala pravděpodobné srá?ky asteroidu s na?í planetou.

Z OCEÁNU KE HVĚZDÁM