
V počátcích existence ?eleznice se kouřilo ve vlacích v?ude. Bylo ale nepsaným pravidlem bontonu, ?e pokud přisedl mu? k dámě, zeptal se, zda jí nebude vadit, kdy? si zapálí. Pokud mu? mínění dam ve vlaku nerespektoval, obracely se na průvodčího, který v této zále?itosti rozhodl a kuřákovi v jejich přítomnosti kouřit zakázal.
Krátce před koncem 19. století byla zavedena speciální dámská kupé, aby pánové neobtě?ovali dámy dýmem, například z doutníků. Tato praxe k nám při?la z Německa. ?lo o speciální kupé, kam směly nastoupit pouze ?eny a kde se nesmělo kouřit vůbec.
Po první světové válce se podíl kuřáckých a nekuřáckých oddílů v ?elezničních vozech ustálil na poměru 2 : 1 ve prospěch kuřáků, v třicátých letech u? to bylo přibli?ně 1 : 1. V ?edesátých letech byly tehdej?í vagony, kde se smělo kouřit, označovány cedulkami ?Kuřáci?, poměr se ov?em u? sni?oval na 2 : 1 ve prospěch nekuřáků.
V 80. letech masivně jezdily čtyřnápravové vozy, které známe z dne?ní doby, a podíl nekuřácké části ve voze se stále zvět?oval, přibli?ně na 3 : 1. Ve vlacích začala být zároveň naprostá vět?ina vozů nekuřáckých. Na začátku jednadvacátého století kuřácké vozy postupně mizí. Od 9. prosince 2007 budou v?echny vlaky provozované Českými drahami nekuřácké, co? bude platit na na?em území i ve vagonech zahraničních ?elezničních správ, případně jejich oddílech, označených jako kuřácké.
Jde o trend, prosazující se v celé Evropě, kouřit se u? nesmí ani ve vlacích na území Německa a Rakouska. Například cestující v EC Hungaria si v novém jízdním řádu bude moci zapálit cestou z Budape?ti na státní hranici s ČR; pak u? bude mít a? do Berlína s kouřením ?smůlu??