Je to u? sto osmdesát jedna let, co při?la na svět první zápalka. Chemik John Walker z anglického Stockton-on-Tees ji tehdy vynalezl vlastně náhodou - míchal dřívkem směs pota?e a antimonu a potom klacíkem ?krtl o podlahu, aby se zbavil ztuhlé hrudky. Vy?lehl plamen a Walker se později mnohokrát touto kuriozitou chlubil. Patentovat zápalku si ale nenechal. 0 komerční vyu?ití nového fenoménu se o rok později postaral a? Samuel Jones. Hlavičky jeho zápalek značky Lucifers se skládaly ze směsi chlorečnanu draselného, sirníku antimonového, gumy a ?krobu. Prodávaly se dobře, ale silně zapáchaly, a tak o dal?í tři roky později francouzský chemik Charles Sauria přidal do směsi bílý fosfor. Zápach zmizel, ale ze smrtelně jedovatého fosforu spotřebitelé nebyli příli? nad?eni. V roce 1855 pak ?véd Johan Lundström vynalezl bezpečnostní sirky, které se rozhoří pouze ?krtnutím o speciální povrch. Dnes jsou zápalky naprosto bě?nou součástí na?eho ?ivota a jejich hlavičky jsou pokryty směsí okysličovadla, pojiv a plniv, zatímco stěny krabičky jsou natřeny směsí nejedovatého fosforu, mletého skla, plniv a lepidla.