Chudák bezdomovec! Chudák?

Je bez práce, bez domova, ale ve vykradené gará?i je mu fajn

?ok, vztek, beznaděj ? to v?e jsem pro?íval během několika málo okam?iků. S vytře?těnýma očima jsem stál mezi řadovými gará?emi a sna?il se poznat tu svou. V?em chyběla vrata, částečně byly zdemolovány, probourány zdi, uvnitř i venku hromady suti, odpadků, zbytků po vnitřním vybavení?

Obcházím tu spou??, kleju jak ?paček, kdy? odněkud zezadu sly?ím: ?Co tady děláte?!? Jakési individuum na mě civí s nepřítomným výrazem ve tváři. ?Jsem majitelem tady toho?,? nemů?u nalézt výraz pro onu hrůzu. ?Ale co tady děláte vy?? vracím otázku, na kterou u? vlastně znám odpověď. Reakce zanedbaného mu?e mi jen potvrzuje, ?e můj odhad byl správný ? bezdomovec! ?V takovém stavu jsem to tady na?el někdy v květnu. Mů?u tady dále bydlet? Zaplatil bych vám?,? jde přímo k věci. ?A z čeho?, člověče ne??astná,? vzdávám předem marný boj o náhradu ?kody. ?Proboha, jak jste se do takové situace dostal, jak mů?ete takhle ?ít?,? zajímám se o osud ?svého nájemníka?. Ten, jak se ukázalo, má své dal?í ?ivoření promy?leno, zaji?těno. Pravda, trochu se politoval a také přiznal, ?e za v?echno si mů?e sám. Neshody s man?elkou, alkohol, vyhazov z práce, odchod z domova, ztráta sociálních dávek, ?ivot na ulici? To v?echno mi vylíčil během několika minut. Bezdomovcem je u? prý pět let. A jak se ?iví?

?Na skládce ka?dou neděli sbírám staré ?elezo,? viditelně o?ívá při líčení svého k?eftu. ?Mám kolo, za které zapřáhnu vozík. Do něho vejde a? 130 kilo ?rotu. Za něj ve sběrně dostanu 800 korun. A to mi stačí na celý týden.? Sedí v gará?i mezi harampádím na jakémsi pelechu zabalený ve ?pinavé dece s cigaretou v ruce. Před sebou na stolku rádio, malý televizor na autobaterii, vedle propanbutanový vařič, v koutě dvě jízdní kola. ?Příle?itostně dělám také jako kopáč, nebo něco jiného. Podle toho, co se naskytne,? pokračuje. ?Ale práci natrvalo mi nikdo nedá. Kdo by zaměstnal chlapa před padesátkou?!? vymlouvá se. Přitom, jak říká, byl dlouhá léta zaměstnancem OKD, Doprava. Jezdil s nějakým nakládačem na kali?ti. O práci ho připravil alkohol. ?Jméno po mně nechtějte. A také mě nefo?te. Kdy?, tak jen zezadu,? klade si podmínky.

?Jo, strá?níci tady chodí. Zkontrolují to, a zase odejdou. Jsou v pohodě,? podtrhuje legitimitu svého pobytu v cizí nemovitosti. ?Hor?í je to s těmi, kteří gará?e vykradli. Občas se vracejí a dělají problémy. Jednoho mého souseda odnaproti vystrnadili tím, ?e mu jeho bejvák podpálili,? stě?uje si.

?A co budu dělat v zimě?? opakuje mou otázku. ?Pořídím si dvanáctsettrojku a budu si v ní topit. Mám tři propanbutanové láhve,? hodlá li?ácky vyzrát na mrazy.

O azylovém domě, Armádě spásy či jiných podobných institucích se ani nezmínil. Od nikoho nečeká pomoc, je samostatný. Na tom si zakládá. Nepřesvědčivě přitakává, kdy? se ho ptám, zda neuva?uje svůj ?ivot změnit. ?Zkusím to. Mo?ná u? na jaře!?