Dvě významná výročí
Autor: administrator <admin(at)server.cz>, Téma: Hornický klub, Zdroj: Vítězslav Hettenberger, Vydáno dne: 24. 01. 2007Na I. čtvrtletí 2007 připadají dvě významná výročí. Před stosedmdesáti léty
(12.3.1837) se narodil Jan Nepomuk hrabě Wilczek, který měl dal?í křestní jména Maria, Josef, Antonín. Do?il se po?ehnaného věku osmdesáti pěti let a zemřel 27.ledna 1922. Po svém dědovi Franz Josefovi a svém otci Stanislavu zdědil v roce 1847 na Polské Ostravě Hraběcí ?tolné doly a dále doly ?entourový, Bedřich, Trojice, Prokop, Neumann a Anna. Za svého ?ivota kumuloval tě?bu z Jakloveckých a Porubských slojí do, na tu dobu moderních hlubinných dolů. Předně to byl od roku 1852 Důl Jan Maria a od roku 1861 doly Ema a Lucie. Hlavním a nejmoderněj?ím dolem byl od roku 1870 Důl Trojice. O rok později v roce 1871 uvedl do provozu Důl Michálka, který navazoval na Důl Jan. Na svých dolech prosazoval maximální elektrifikaci. Po zahájení provozu elektrárny na Dole Trojice nechal na tomto dole a Dole Michálka instalovat elektrické tě?ní stroje o výkonu 680 ks systému Ilgner (1916 a 1917).
Při revizi sítě nízkotlakých kompresorů v OKR v roce 1962 byly evidovány je?tě kompresory budované v době Jana hraběte Wilczka. Pro úspory energie byly některé z uvedených dolů propojeny potrubím pro rozvod stlačeného vzduchu na výkonněj?í kompresory dolů Zárubek, Ostrava a Petr Cingr.
Při analýze dolů OKR pro ekonomické zdůvodnění uzavření Dolu Ostrava byl respektován je?tě podíl zbytků slojí dolů Jana Wilczka a vývoj ukazatelů technického rozvoje důlních prací (mechanizace, elektrizace, automatizace, podílu instalovaného výkonů, vyu?ívání důlního elektrického instalovaného výkonu, odpisů důlních strojů a zařízení dolu a odpisů důlních elektrických zařízení dolu).
Dnes si málokdo uvědomuje akademickou, odbornou a společenskou činnost a postavení Jana hraběte Wilczka. Byl svobodným a korouhevním pánem na Hlučíně a Dobroslavicích. Na přilo?eném snímku z roku 1920 je na zámku v Dobroslavicích se svou paní Emou. Byl členem císařské akademie věd a dolnorakouského spolku výrobního. Byl tajným radou a c.k. komořím císaře. Byl rovně? členem pánské sněmovny, předsedou c.k. zeměpisné společnosti, kurátem rakouského musea pro umění a průmysl a dopisujícím členem c.k. ústřední komise pro výzkum a zachování uměleckých památek. Nutno také uvést, ?e byl čestným občanem Polské (Slezské) Ostravy, Vídně, Korneuburku a dal?ích měst. Dále byl čestným předsedou dobrovolné ochranné společnosti, rytířem císařského řádu Leopoldova, majitelem královského vla?ského řádu korunního a majitelem záslu?né medaile. Platil za volnomy?lenkáře a byl znám svým odporem k antiseminismu. Byl ?tědrým podporovatelem v?ech blahodárných ústavů a mecená?em věd a umění.
Pocházel ze starého a uznávaného rodu a byl velmi bohatý. Pruské války (1866) se v?ak zúčastnil u Hradce Králové jako prostý pě?ák Rakouského mysliveckého pluku. Tím si získal sympatie mladého následníka trůnu korunního prince Rudolfa, který se o průběhu války nechal pravdivě informovat od něho a nikoliv od generálů.
V rámci plnění národních a zeměpisných cílů cestoval v roce 1863 s kní?etem Konstantinem Hohenlohem po Africe. V létech 1872-74 se dvakrát zúčastnil výpravy k severnímu pólu na lodi Tegetthoff. Výprava objevila nové ostrovy zvané Země Franti?ka Josefa. Dal?í část ostrovů pak byla nazvána Země Vlčkova (viz 60°v.d. a 80,5 °s.?.). Procestoval také část Sibiře, Kazaň a dal?í oblasti Ruska. V roce 1879 podnikl spolu s korunním princem Rudolfem a přírodovědcem Brehmem vědeckou expedici po středomoří. Ač byl o 20 let star?í, stal se jedním z mála Rudolfových přátel.
Hlavním sídlem rodu Wilczků byl a je dodnes hrad Kreuzenstein u Vídně.
Článek je částečně redakčně krácen.
Pou?ity materiály ze Sborníku č.2 KPHM 2002, z publikace J.Pilnáčka ?Die älteste Genealogie der Grafen Wilczek? -1936 a vlastní studijní materiály.
(12.3.1837) se narodil Jan Nepomuk hrabě Wilczek, který měl dal?í křestní jména Maria, Josef, Antonín. Do?il se po?ehnaného věku osmdesáti pěti let a zemřel 27.ledna 1922. Po svém dědovi Franz Josefovi a svém otci Stanislavu zdědil v roce 1847 na Polské Ostravě Hraběcí ?tolné doly a dále doly ?entourový, Bedřich, Trojice, Prokop, Neumann a Anna. Za svého ?ivota kumuloval tě?bu z Jakloveckých a Porubských slojí do, na tu dobu moderních hlubinných dolů. Předně to byl od roku 1852 Důl Jan Maria a od roku 1861 doly Ema a Lucie. Hlavním a nejmoderněj?ím dolem byl od roku 1870 Důl Trojice. O rok později v roce 1871 uvedl do provozu Důl Michálka, který navazoval na Důl Jan. Na svých dolech prosazoval maximální elektrifikaci. Po zahájení provozu elektrárny na Dole Trojice nechal na tomto dole a Dole Michálka instalovat elektrické tě?ní stroje o výkonu 680 ks systému Ilgner (1916 a 1917). Při revizi sítě nízkotlakých kompresorů v OKR v roce 1962 byly evidovány je?tě kompresory budované v době Jana hraběte Wilczka. Pro úspory energie byly některé z uvedených dolů propojeny potrubím pro rozvod stlačeného vzduchu na výkonněj?í kompresory dolů Zárubek, Ostrava a Petr Cingr.
Při analýze dolů OKR pro ekonomické zdůvodnění uzavření Dolu Ostrava byl respektován je?tě podíl zbytků slojí dolů Jana Wilczka a vývoj ukazatelů technického rozvoje důlních prací (mechanizace, elektrizace, automatizace, podílu instalovaného výkonů, vyu?ívání důlního elektrického instalovaného výkonu, odpisů důlních strojů a zařízení dolu a odpisů důlních elektrických zařízení dolu).
Dnes si málokdo uvědomuje akademickou, odbornou a společenskou činnost a postavení Jana hraběte Wilczka. Byl svobodným a korouhevním pánem na Hlučíně a Dobroslavicích. Na přilo?eném snímku z roku 1920 je na zámku v Dobroslavicích se svou paní Emou. Byl členem císařské akademie věd a dolnorakouského spolku výrobního. Byl tajným radou a c.k. komořím císaře. Byl rovně? členem pánské sněmovny, předsedou c.k. zeměpisné společnosti, kurátem rakouského musea pro umění a průmysl a dopisujícím členem c.k. ústřední komise pro výzkum a zachování uměleckých památek. Nutno také uvést, ?e byl čestným občanem Polské (Slezské) Ostravy, Vídně, Korneuburku a dal?ích měst. Dále byl čestným předsedou dobrovolné ochranné společnosti, rytířem císařského řádu Leopoldova, majitelem královského vla?ského řádu korunního a majitelem záslu?né medaile. Platil za volnomy?lenkáře a byl znám svým odporem k antiseminismu. Byl ?tědrým podporovatelem v?ech blahodárných ústavů a mecená?em věd a umění.Pocházel ze starého a uznávaného rodu a byl velmi bohatý. Pruské války (1866) se v?ak zúčastnil u Hradce Králové jako prostý pě?ák Rakouského mysliveckého pluku. Tím si získal sympatie mladého následníka trůnu korunního prince Rudolfa, který se o průběhu války nechal pravdivě informovat od něho a nikoliv od generálů.V rámci plnění národních a zeměpisných cílů cestoval v roce 1863 s kní?etem Konstantinem Hohenlohem po Africe. V létech 1872-74 se dvakrát zúčastnil výpravy k severnímu pólu na lodi Tegetthoff. Výprava objevila nové ostrovy zvané Země Franti?ka Josefa. Dal?í část ostrovů pak byla nazvána Země Vlčkova (viz 60°v.d. a 80,5 °s.?.). Procestoval také část Sibiře, Kazaň a dal?í oblasti Ruska. V roce 1879 podnikl spolu s korunním princem Rudolfem a přírodovědcem Brehmem vědeckou expedici po středomoří. Ač byl o 20 let star?í, stal se jedním z mála Rudolfových přátel.
Hlavním sídlem rodu Wilczků byl a je dodnes hrad Kreuzenstein u Vídně. Prof. Ing. Jan ?och, CSc.
Článek je částečně redakčně krácen. Pou?ity materiály ze Sborníku č.2 KPHM 2002, z publikace J.Pilnáčka ?Die älteste Genealogie der Grafen Wilczek? -1936 a vlastní studijní materiály.