150 let Dolu Zárubek

Kdy? po prohrané válce muselo Rakousko v roce 1742 předat Prusku vět?í část Slezska, Habsburská monarchie při?la o hospodářsky a průmyslově nejvyvinutěj?í provincii a hledala náhradu. Úředně byla v roce 1763 ověřena zpráva o vyskytu černého uhlí na území tehdy Polské Ostravy. Ji? v roce 1767 byla zřejmě poprvé prezentována my?lenka učinit Ostravu a její okolí střediskem moderního ?elezářského průmyslu, zalo?eného na výrobě a rafinaci ?eleza minerálními palivy, tedy ?ocelovým srdcem?.

Do hornického podnikání se v Michálkovicích, Moravské i Polské Ostravě zapojila i státní správa rakouské monarchie. V Polské Ostravě zahájila průzkum ji?ně od ji? otevřených důlních polí. V lomu na severním břehu řeky Luciny byla v září 1844 objevena uhelná sloj o mocnosti 12 vídeňských palců (28 cm), upadající ji?ním směrem. V říjnu tého? roku bylo na druhém břehu řeky zahájeno kutání hloubením jámy č.5.

V prvé fázi dosáhla jáma hloubky 40 vídeňských sáhů, tj. necelých 76 metrů. Nafárány byly přitom I.a II.sloj cca 31 metrů pod ohlubní jámy, bylo zalo?eno výdu?né patro a v hloubce asi 57 metrů, těsně pod úrovní II.sloje, první (staré) patro. Proto?e jáma je zalo?ena prakticky uprostřed ostravské brachysynklinály (zárubecké kotliny), sloje od jámy mírně stoupaly.

Překop I.patra byl ra?en jihovýchodním směrem. Z povrchu byl do navrtán vrt č.XIII., který z počátku slou?il jako větrní úvod. Vrt byl od jámy č.5 vzdálen cca 325 metrů.

V roce 1855 v?ak bylo financování dal?í činnosti státem zastaveno, proto?e někteří z přizvaných báňských odborníků se vyjádřili negativně o pravděpodobné výnosnosti dolu. Erár proto rozhodl o prodeji započaté investice. V roce 1856 se novým majitelem dolu stála společnost Severní dráha Ferdinandova (SdF), která neprodleně zahájila tě?bu. Důl byl pojmenován podle jména generálního ředitele SdF Hermenegilda Francesconiho. Ve stejném roce bylo vytě?eno 4108 tun při celkovém stavu 82 zaměstnanců. Tě?ba se neustále zvy?ovala, důl byl postupně hodnocen jako nejmoderněj?í v Rakousko-Uhersku.

V roce 1858 bylo zahájeno hloubení vodní jámy. V roce 1859 dochází k hloubení pomocné tě?ní jámy Vilém. V roce 1861 byl vrt XIII. nahra?en jámou XIII. zvanou Východní větrní jáma. K získání vět?ího tlakového spádu byla instalována větrní pec. Výdu?ná jáma slou?ila do roku 1884.

Hloubení jam Jakub, tě?ní a výdu?né bylo započato v roce 1868. Tě?ní jáma Hermenegild byla mezitím prohloubena a v roce 1883 je uváděna její hloubka 292 metry.

V létech 1911 a 1914 byla provedena rekonstrukce celého komplexu. Jáma Hermenegild byla prohloubena do hloubky 454 metrů, přezděna do kruhového profilu o průměru 5,8 metrů a vystrojena dvěma dvojčinnými tě?ními zařízeními. Tě?ba na jámach Vilém a Jakub byla zastavena, nadále v?ak slou?ily jako výdu?né jámy. Závod byl přejmenován na Důl Zárubek. V roce 1926 byl k němu připojen také Důl Alexander, jeho? výstavbu zahájila SdF v roce 1896.

Do konečné hloubky 835 metrů byla Jáma Zárubek prohloubena v roce 1940. Protla tedy nejstar?í vrstvy porubské a celé souvrství jaklovecké. V 200 metrů hlubokém podpatře byly nakonec otevřeny sloje alfabetní skupiny svrchních hru?ovských vrstev.

Působnost Dolu Zárubek se dále roz?ířila v roce 1954, kdy byl k němu připojen Důl Jan Maria. Od 2.1.1958 byl ustaven Velkodůl Zárubek, řídící tři závody. Dal?í organizační změny při?ly k 1.1.1967 sloučením s Dolem Petr Bezruč (vč.Dolu Trojice) a zřízením Dolu Ostrava, který pak byl od ledna 1987 spojen v jeden podnik s Dolem Hlubina.

Jestli?e byl ji? v roce 1883 nazván Důl Hermenegild průkopníkem mechanizace v revíru, udr?el si tuto tradici i pod názvem Důl Zárubek a? do konce své ?ivotnosti. Postupně v něm byly zkou?eny různé dostupné formy mechanizace a elektrifikace hornické práce pro poruby, přípravy i obslu?nou činnost, vhodné (někdy snad i nevhodné) do místních podmínek. V obtí?ných údobích existence Dolu Zárubek se dovedlo jeho osazenstvo téměř v?dy sjednotit a spolupracovat navzájem.

Dne 14. dubna 1990 do?lo v ochranném pilíři při dobývání sloje Hugo k důlnímu po?áru, který se nepodařilo zlikvidovat. Proto 15.4.1990 do?lo k uzavření celého Dolu Zárubek a jáma za začala postupně zasypávat. Dne 19.6.1997 bylo slavnostně uskutečněno poslední fárání na 2.patro. Postupně byly likvidovány povrchové objekty. Tě?ní vě?, která tvořila dominantu Zárubku, byla odstřelena v roce 1998. Tak byla ukončena činnost na jednom z ostravských dolu, který se zapsal nesmazatelně do historie Ostravy.