Sv. Barbora

Patronka horníků

(asi 3. století)
4. prosinec patří v českém liturgickém kalendáři sv. Barboře, světici, její? legenda je krásná, ale jen málo pravděpodobná.

Sv. Barbora je dcerou bohatého pohanského kupce v hlavním městě maloasijské Bithýnie, Nikomédii - jeliko? pochází z bohaté rodiny, obklopuje ji ka?dý den slu?ebnictvo, které je zčásti křes?anské: netrvá to dlouho a Barbora sama se stává křes?ankou.

Kdy? to zjistí její otec, rozzuří se a zavře ji do vě?ičky přistavené k jeho domu - Barbora ale uteče k blízké skále, která se rozevře a poskytne jí ochranu (z tohoto důvodu je sv. Barbora patronkou horníků a ochránkyní vě?í).

Ale skála ji neochrání nadlouho - zradou se Barbora dostane do rukou soudu: jako křes?anka je pak Barbora mučena a nakonec popravena, sám její otec Dioskuros jí prý stíná hlavu.

Tento drastický akt se uděje snad v roce 240, snad v roce 306 na?eho letopočtu.

Ve středověku je sv. Barbora uctívána jako jedna ze Čtrnácti svatých pomocníků (společně s Bla?ejem (viz sv. Bla?ej), Jiřím (viz sv. Jiří), Erazimem, Vítem (viz sv. Vít), Markétou, Kri?tofem, Achácem, Panteleonem, Cyriakem, Jiljím, Eustachem, Divi?em a Kateřinou). Je přitom zvlá?tě oblíbena v hornických krajích (např. proto chrám sv. Barbory v Kutné Hoře).

?irokého roz?íření pak té? doznává zvyk řezání tzv. barborek, tj. tře?ňových větviček, uřízlých 4. prosince, které dány do vázy, rozkvétají o vánocích.

Svatá Barbora je té? uctívána jak nebeská zprostředkovatelka ??astné "hodinky smrti".