Sv. Mikulá?

světec, s jeho? jménem je spojená mikulá?ská nadílka, přichází na svět někdy v roce 260 n. l. v řeckém západolykijském městě Pataře (na území dne?ního ji?ního Turecka).

V mládí se Mikulá? podle legendy dozvídá o jednom zchudlém sousedovi v Pataře, jen? nemů?e dát svým třem dcerám věno a jim? tedy hrozí, ?e skončí jako poběhlice - Mikulá? hodí třikrát tajně v noci do chuďasova domu část svého zděděného jmění, a sice mě?ce s penězi, a podle různých vyobrazení také zlatou kouli či hroudu: jednotlivým dívkám, ráno v?dy notně překvapeným, tak dopomů?e k věnu a ochrání je před mravní zkázou - tato příhoda pak přímo souvisí s dne?ním zvykem mikulá?ské nadílky.

Kdy? se mezi křes?anským lidem roz?íří, ?e Mikulá? rozdal v?echen svůj majetek, začne být Mikulá? vá?enou osobou a po vykonání cesty do Svaté země je pak tento světec kolem roku 300 nastolen na biskupský stolec v hlavním lykijském městě Myře.

Záhy po svém jmenování biskupem je pak Mikulá?, v době pronásledování křes?anů za císaře Diokleciána, několik let ve vyhnanství. Okolo roku 310 se pak Mikulá? vrací zpět do Myry, kde se zaslou?í o propu?tění tří nevinných mě??anů, neprávem obviněných z účasti na protistátní vzpouře ve Frýgii. Podle legendy pak té? přivádí k ?ivotu tři chlapce, které nechá zlý hostinský rozsekat a nalo?it do kádě se solí.

Mimoto pomáhá Mikulá? obyvatelům Myry v době hladomoru tím, ?e zázračně rozmno?í bochníky chleba (proto je patronem pekařů). Mikulá? se té? často ujímá sirotků, vdov a lidí pronásledovaných.

V roce 325 se Mikulá? účastní nicejského sněmu, zaměřeného proti ariánství, sněmu, kde Mikulá? energicky obhajuje existenci Nejsvětěj?í trojice.

Na sklonku ?ivota Mikulá? podniká cestu ke Svatému Otci, k pape?i, do Říma - při zpáteční cestě se pak zastavuje v hlavním městě Apulie, v Bari, kde pak nějaký čas pobývá a kde svojí pozorností zachrání ?ivot několika námořníků - proto je dnes s atributem kotvy uctíván jako patron lodníků i obchodníků.

Sv. Mikulá? umírá v Myře, ve věku kolem devadesáti let, někdy v roce 350 či 352 n. l. V roce 1087 jsou jeho ostatky převezeny do Bari, aby byly ochráněny před muslimy - dnes jsou ulo?eny právě v Bari, v kryptě kostela San Nicola na Lungomare Imperatore Augusto.

Je?tě před ulo?ením Mikulá?ových ostatků v Bari je tento světec uctíván řeckých obyvatelstvem v ji?ní Itálii - významnou ?iřitelkou jeho kultu je pak, v 10. století, man?elka císaře Oty II., byzantská princezna Theofanu.

V byzantské oblasti je Mikulá? po své smrti uctíván jako obhájce pravověrnosti proti nevěřícím. Z Byzance se pak svatomikulá?ská úcta přená?í na Kyjevskou Rus, kde se sv. Mikulá?e postupně stává nejoblíbeněj?ím svatým ruské pravoslavné církve a kde je v?dy pova?ován za ochránce před Tatary a dal?ími tradičními nepřáteli Rusi.

Lze říci, ?e sv. Mikulá? (v Nizozemsku Sinte Klaas, v anglosaských zemích Santa Claus)je dodnes jedním z nejoblíbeněj?ích světců - i u nás: lze si jen stě?í představit např. Prahu bez zelené kupole jeho chrámu na Malé straně (tento chrám sv. Mikulá?e dávají postavit svému patronu kupci a námořníci působící v Praze, autorem je K. I. Dienzenhofer).