?eleznice a vojenská příhraniční opevnění
Autor: administrator <admin(at)server.cz>, Téma: Informace, Zdroj: DANIEL PAVLÍČEK, Vydáno dne: 30. 11. 2005Snad ka?dý, kdo zavítal do pohraničních oblastí na?í vlasti, nemohl nevidět malé (nebo i vět?í) ?edé betonové monolity opu?těných vojenských bunkrů. Dnes jsou tyto prázdné a opu?těné stavby památníkem obrovské snahy o obranu na?í vlasti před fa?istickým Německem.
Ironií osudu nakonec nebyly pro účel, pro který byly vybudovány, nikdy pou?ity. Na základě podpisu Mnichovské dohody je německá armáda při obsazování pohraničí dostala bez boje...
Výstavba pohraničního opevnění byla realizována v letních a podzimních měsících let 1936 ? 1938 a ?eleznice se dotkla vlastně hned dvakrát. Poprvé to bylo při samotné výstavbě opevnění, kdy obrovské mno?ství jak surovin, tak i materiálu potřebného pro jeho výstavbu se do dotčených oblastí dopravovalo vlaky.
Nutno dodat, ?e například pancéřové zvony a kopule pro objekty tzv. tě?kého opevnění měly hmotnost a? 30 tun a jejich přeprava nebyla vůbec jednoduchou zále?itostí. Po vykládce z ?elezničních vagonů je a? na místo samotné výstavby pevností dopravovaly zvlá?tní vojenské oddíly, vybavené speciálními benzino-elektrickými silničními ?vlaky?, přičem? tyto přepravy byly realizovány po polních a lesních cestách na?ich pohraničních hor. I v dne?ní době by takovéto přepravy představovaly náročný úkol.
Druhý ?dotek? opevnění a ?eleznice spočívá u? jen ve vlastní koexistenci těchto dvou systémů. ?eleznici a její obraně věnovali vojen?tí stratégové zvlá?tní pozornost. Současně ale linií opevnění procházející tra? mohla být z taktického hlediska pro vojenské plánovače podle konfigurace terénu buď vítanou terénní překá?kou (ztě?ující pohyb útočníka), nebo naopak pro obranu určitým ru?ivým prvkem, jen? dělil souvislost bočních paleb pevnostní linie, a jemu? se tedy bylo nutno přizpůsobit.
To si mnohdy vy?ádalo i netypická ře?ení. Objektů tě?kého opevnění, tzv. pěchotních srubů, bylo do mnichovské kapitulace vybetonováno 227, přičem? a? na několik málo výjimek byl pro ka?dý objekt zpracován projekt zvlá??, dle místních podmínek, tak?e prakticky nelze najít dva objekty, které by byly stejné.
Oproti tomu u objektů lehkého provedení (tzv. řopíky, vzor 37, podle zkratky ŘOP ? Ředitelství opevňovacích prací), které byly stavěny v létech 1937 ? 1938 v počtu přes 9900 kusů, platila zásada maximální unifikace, kdy se bě?ně stavěly jen v pěti základních typech. Přesto lze mezi objekty obou kategorií najít několik bunkrů atypických, vymykajících se ostatním vybudovaným. A několik z těchto unikátů lze najít právě v místech průchodu ?eleznice pevnostní linií. Podívejme se na některé z nich blí?e.
Mezi objekty tě?kého opevnění je z ?elezničního hlediska asi nejzajímavěj?í pěchotní srub vestavěný přímo do náspu ?elezniční tratě z Bohumína do dnes polských Chalupek. Objekt krycího názvu ?Na trati? a označení MO-S5 byl do náspu dvoukolejné a dnes elektrizované ?elezniční tratě vestavěn v červenci 1936. Jiný takto provedený objekt byste v na?em tě?kém opevnění hledali marně, nebo? ?elezniční tra? vede přímo po jeho stropnici a obě boční křídla (ka?dé vyzbrojeno dvěma tě?kými kulomety vz. 37 a 4 cm protitankovým kanonem vz. 36) byla navzájem propojena podzemní spojovací chodbou.
Kanon vz. 36, co? byla jedna ze základních zbraní na?eho tě?kého opevnění, představoval v té době ve své kategorii světovou ?pičku. Pro ilustraci jeho kvalit mo?no uvést, ?e je?tě na vzdálenost 1500 m dokázal probít pancíř v?ech tehdej?ích typů německých tanků.
Ale i v oblasti jinak důsledně unifikovaného ?lehkého opevnění? lze najít několik příkladů atypického ře?ení, souvisejícího s průchodem ?eleznice pevnostní linií. Asi nejzajímavěj?í z nich byste na?li na Slovensku, u stanice Devínská Nová Ves, tra?, kde mezistátní tra? do rakouského Marcheggu překonává řeku Moravu a její záplavové území. Přímo pod jedním z oblouků kamenného klenutého viaduktu tam byl vybetonován ?řopík? označený LI/27/A-140.
Na zvlá?tnosti mu dodává nejen umístění pod obloukem ?elezničního viaduktu (které je u? zajímavostí samo o sobě), ale také jeho dvoupatrové provedení (dvoupatrových řopíků bylo postaveno celkem jen pět!). Na jeden řopík je to zajímavostí a? dost. Několika dochovaným tisícovkám objektů na?eho prvorepublikového opevnění táhne pomalu u? na sedmý kří?ek. Celé ty roky tu s námi byly a je?tě dlouhé desítky let budou. Jsou mlčenlivými pamětníky pohnutých let odhodlání, naděje, ale také zklamání a zrady. A? budete někdy v na?em pohraničí a na jeden z těchto betonových bunkrů narazíte, vzpomeňte na tu dobu. Na dobu, od které nás letos dělí ji? téměř 70 let.
Ironií osudu nakonec nebyly pro účel, pro který byly vybudovány, nikdy pou?ity. Na základě podpisu Mnichovské dohody je německá armáda při obsazování pohraničí dostala bez boje... Výstavba pohraničního opevnění byla realizována v letních a podzimních měsících let 1936 ? 1938 a ?eleznice se dotkla vlastně hned dvakrát. Poprvé to bylo při samotné výstavbě opevnění, kdy obrovské mno?ství jak surovin, tak i materiálu potřebného pro jeho výstavbu se do dotčených oblastí dopravovalo vlaky.
Nutno dodat, ?e například pancéřové zvony a kopule pro objekty tzv. tě?kého opevnění měly hmotnost a? 30 tun a jejich přeprava nebyla vůbec jednoduchou zále?itostí. Po vykládce z ?elezničních vagonů je a? na místo samotné výstavby pevností dopravovaly zvlá?tní vojenské oddíly, vybavené speciálními benzino-elektrickými silničními ?vlaky?, přičem? tyto přepravy byly realizovány po polních a lesních cestách na?ich pohraničních hor. I v dne?ní době by takovéto přepravy představovaly náročný úkol.
Druhý ?dotek? opevnění a ?eleznice spočívá u? jen ve vlastní koexistenci těchto dvou systémů. ?eleznici a její obraně věnovali vojen?tí stratégové zvlá?tní pozornost. Současně ale linií opevnění procházející tra? mohla být z taktického hlediska pro vojenské plánovače podle konfigurace terénu buď vítanou terénní překá?kou (ztě?ující pohyb útočníka), nebo naopak pro obranu určitým ru?ivým prvkem, jen? dělil souvislost bočních paleb pevnostní linie, a jemu? se tedy bylo nutno přizpůsobit.
To si mnohdy vy?ádalo i netypická ře?ení. Objektů tě?kého opevnění, tzv. pěchotních srubů, bylo do mnichovské kapitulace vybetonováno 227, přičem? a? na několik málo výjimek byl pro ka?dý objekt zpracován projekt zvlá??, dle místních podmínek, tak?e prakticky nelze najít dva objekty, které by byly stejné.
Oproti tomu u objektů lehkého provedení (tzv. řopíky, vzor 37, podle zkratky ŘOP ? Ředitelství opevňovacích prací), které byly stavěny v létech 1937 ? 1938 v počtu přes 9900 kusů, platila zásada maximální unifikace, kdy se bě?ně stavěly jen v pěti základních typech. Přesto lze mezi objekty obou kategorií najít několik bunkrů atypických, vymykajících se ostatním vybudovaným. A několik z těchto unikátů lze najít právě v místech průchodu ?eleznice pevnostní linií. Podívejme se na některé z nich blí?e. Mezi objekty tě?kého opevnění je z ?elezničního hlediska asi nejzajímavěj?í pěchotní srub vestavěný přímo do náspu ?elezniční tratě z Bohumína do dnes polských Chalupek. Objekt krycího názvu ?Na trati? a označení MO-S5 byl do náspu dvoukolejné a dnes elektrizované ?elezniční tratě vestavěn v červenci 1936. Jiný takto provedený objekt byste v na?em tě?kém opevnění hledali marně, nebo? ?elezniční tra? vede přímo po jeho stropnici a obě boční křídla (ka?dé vyzbrojeno dvěma tě?kými kulomety vz. 37 a 4 cm protitankovým kanonem vz. 36) byla navzájem propojena podzemní spojovací chodbou.
Kanon vz. 36, co? byla jedna ze základních zbraní na?eho tě?kého opevnění, představoval v té době ve své kategorii světovou ?pičku. Pro ilustraci jeho kvalit mo?no uvést, ?e je?tě na vzdálenost 1500 m dokázal probít pancíř v?ech tehdej?ích typů německých tanků.
Ale i v oblasti jinak důsledně unifikovaného ?lehkého opevnění? lze najít několik příkladů atypického ře?ení, souvisejícího s průchodem ?eleznice pevnostní linií. Asi nejzajímavěj?í z nich byste na?li na Slovensku, u stanice Devínská Nová Ves, tra?, kde mezistátní tra? do rakouského Marcheggu překonává řeku Moravu a její záplavové území. Přímo pod jedním z oblouků kamenného klenutého viaduktu tam byl vybetonován ?řopík? označený LI/27/A-140.
Na zvlá?tnosti mu dodává nejen umístění pod obloukem ?elezničního viaduktu (které je u? zajímavostí samo o sobě), ale také jeho dvoupatrové provedení (dvoupatrových řopíků bylo postaveno celkem jen pět!). Na jeden řopík je to zajímavostí a? dost. Několika dochovaným tisícovkám objektů na?eho prvorepublikového opevnění táhne pomalu u? na sedmý kří?ek. Celé ty roky tu s námi byly a je?tě dlouhé desítky let budou. Jsou mlčenlivými pamětníky pohnutých let odhodlání, naděje, ale také zklamání a zrady. A? budete někdy v na?em pohraničí a na jeden z těchto betonových bunkrů narazíte, vzpomeňte na tu dobu. Na dobu, od které nás letos dělí ji? téměř 70 let.