Navigovala je ryba

V ?estém století před na?ím letopočtem se na?e evropská civilizace poprvé dozvěděla o magnetismu. Řecký filozof Thales z Milétu jej tehdy přirovnával k přita?livosti mezi lidmi. Ji? o čtyři století dříve v?ak o tomto fyzikálním jevu věděli Číňané. A co víc, právě oni objevili jeho praktické u?ití k navigaci.

Podle vědců se znalost magnetismu v Číně vyvinula z geomantie - vě?tění ze značek nakreslených na zemi. Toto pradávné umění mělo zajistit, aby lidská obydlí harmonizovala s proudy ?vesmírného dechu". Tehdej?í kouzelnici uměli pomocí geomantie odhalovat takzvané dračí ?íly a dal?í ?kodlivé anomálie zemského povrchu, aby příbytky či hroby zemřelých zbavili ?patné energie.

STŘELKA MÍŘÍ NA JIH

---

Tento kompas v podobě I?íce pochází z období dynastie Han na přelomu letopočtu.

Na první kompas si Číňané museli je?tě počkat. Objevil se teprve mezi lety 475 a? 221 před Kristem a zpočátku měl podobu l?íce. K jihu mířila její ?ir?í část neboli sinan. Pohybovala se na hladké desce v souladu se zemským magnetickým polem. U? v té době si prý přístroj čín?tí námořníci brávali na cesty, aby neztratili směr své cesty.

---

Námořníci na čínských d?unkách byli prvními, kdo mohl na moři vyu?ívat nové mo?nosti navigace.

Kromě kompasové l?íce se postupně objevoval i jiný druh kompasu. Jmenoval se č-nan- jou, co? v překladu znamená ryba ukazující k jihu. Byl to kus dřeva vyřezaný do tvaru vodního obratlovce s připevněným magnetem. Plavci ho pokládali na hladinu a ryba se poslu?ně otáčela severoji?ním směrem.

V knize nazvané Wu ?ing Cung Jao z roku 1044, která obsahuje souhrn dobových vojenských znalostí, se popisuje výroba tohoto přístroje. Tenký ?elezný plech se roz?havil do ruda, nasměroval na jih a pak prudce ochladil. Tento proces dodal materiálu._ magnetické vlastnosti a ryba se pak u? v?dy vracela do výchozí polohy.

První kompas v dne?ní podobě se v nejlidnatěj?í zemi objevil a? roku 1080. Od 12, století se začal pou?ívat i v Evropě, ov?em se zásadním rozdílem. Zatímco Číňané nechávali své ryby ukazovat na jih, Evropané umís?ovali ?ipku na konec střelky ukazující k severu.

KOUZELNÍCI S MAGNETEM
Důle?ité vylep?ení důmyslného zařízení přinesl objev magnetické deklinace - rozdílu mezi skutečným severním pólem a pólem magnetickým. Poprvé tuto odchylku změřil v roce 750 čínský vědec I-Sing. O deklinaci se zmiňuje také například astronom ?en Kchua v roce 1088, kdy? popisuje magnetickou střelku: ?Kouzelníci třou magnetitem hrot střelky. Ta pak mů?e ukazovat k jihu. Ale v?dy se mírně odchyluje k východu, tak?e přímo k jihu neukazuje?? O zápis hodnot magnetické deklinace do svých map se sna?ili ji? dávní mořeplavci. V raných dobách mořeplavby ale neexistovaly mapy. Spí?e to byly popisy námořních cest - portolány. V nich se zpočátku objevovaly náčrtky, které ale nebyly orientovány k severu, a místo rovnobě?ek a poledníků byly pokryty pavučinou doporučených kurzů. Teprve v?eobecné roz?íření kompasu vedlo ke vzniku dne?ní, k severu orientované mapy, opatřené pravoúhlou sítí souřadnic.