Divadlo nemuselo shořet

    V polovině 19. století vyhlásily vlastenecké spolky sbírku na vybudování českého Národního divadla. Trvalo třicet let, ne? se lidé svého vytou?eného snu dočkali. Národ hrdě a s nad?ením očekával slavnostní otevření divadelní budovy, plánované na polovinu září 1881. Radost se v?ak záhy změnila v zoufalství a ?al.

NÁRODNÍ HOŘÍ!

    První příznaky po?áru zaznamenali u? kolem čtvrté hodiny odpoledne vojáci vy?ehradské posádky. Nad lesknoucí se střechou divadla se objevil sloup dýmu. 0 necelou hodinu později se ji? valil z popraskaných oken v nejvy??ím patře hustý kouř.

    Dav zoufalých lidí se sna?il dostat dovnitř, jenom?e budova byla pevně uzamčena. Plačící občané mohli jen bezmocně přihlí?et, jak jejich chloubu ničí ohnivý ?ivel.

    Chlouba v?ech vlastenecky smý?lejících Čechů podlehla 12. srpna 1881 ničivému po?áru. V učebnicích dějepisu se uvádí, ?e ne?těstí způsobili dva klempíři, kteří toho dne odpoledne pracovali na stře?e Národního divadla.

    Podivné okolnosti případu v?ak naznačují, ?e mo?ná ?lo o úmyslné ?hářství. Podle některých náznaků údajně stál v pozadí atentátu samotný císař Franti?ek Josef 1.