K zamy?lení

    Ano, vím, ?e nevěříme na anděly ani na ďábly, přesto?e procházejí často nepoznáni na?imi ?ivoty. Ti první díky Bohu, ti druzí bohu?el? Ďáblíci ti?e, nenápadně a plí?ivě pracují v nás a s námi. Zatím co ?úspěch není jméno Bo?í?, ten zlý má úspěchy neuvěřitelné. Nejraději sedává na oltářních schodech, jak pravil Bernanos.

    Chápu. Úspěchy z E55 nebo tunelovaných fondů ho trochu nudí. A tak pracuje, co to dá v církvi o du?i. Jak ho rozpoznat? V?dycky je příjemný a vtipný, elegance harfy tón. Přesně tak ho popsal L. Kolakowski ve svém Nebeklíči: v nebeském baru sedí ďábel s Hospodinem. Hospodin je podsaditý, dobromyslný a laskavý sedlák, ďábel je přita?livý ?vihák s černou plá?těnkou pod?itou purpurovým saténem. Přečtěte si ?

    A jak pracuje? V?dycky nás uvede do nějakého prů?vihu, vyu?ívaje na?í hlouposti, nepozornosti či slabosti. Pak nás s úlisností sobě vlastní z toho prů?vihu vytahuje, ov?em tak, abyste u? z jeho tenat nevyvázli. A my jsme mu vděční, netu?íce, ?e jdeme o dva kroky dopředu, ale tři zpátky. Ani nás nenapadne, ?e si ten zlý svou ?pomoc? vyzvedne třeba i po letech, s úroky a natvrdo.

    Proč mu podléháme? Je?í?ovo poku?ení na pou?ti? Někomu jde o distinkce, trůny, moc a peníze ? ale nepřizná si Znáte přece to. Proto?e ďábel tuhle touhu překryje nálepkou u?lechtilých úmyslů a pomalu a rafinovaně ji vyplňuje. Někdo má strach. Ďáblík na něj něco ví, vyhro?uje a vydírá. A člověk nechce, aby se to zveřejnilo a tak s ním raději táhne partu. A přitom zapomíná, ?e to, co na nás ví ďábel , ví o nás přece i Bůh. Ví, ale podává pomocnou ruku, posílí, odpustí, má nás rád.

    Ďábel námi pohrdá. Čím víc mu lezeme na lopatu, tím víc námi pohrdá. Ďábel si toti? s námi jenom hraje: zkou?í, pokou?í, lichotí se , nabízí, uplácí, vyhro?uje, vydírá ? jak kdy. Ďábel si rád hraje s člověkem a pohrává si v církvi s církví. Pár ďáblíků jsem za ta léta v církvi poznala. V?dycky jsem si kladla otázku, proč nejdou ďáblit třeba do politických stran, reklamních agentur či k policii. Asi tam taky pracují, ale je to nuda. Zatímco v církvi ? A my jim skáčeme na lopatu z vý?e uvedených důvodů nebo třeba i ze slepoty. Máme oči ? nevidíme. Zaslepenost zlobou a závistí vůči někomu či něčemu bývá nejúspě?něj?ím ďábelským fíglem. A u? v tom jedeme.

    Čas mi daný k ?ivotu je u? příli? krátký a tak se raději odevzdávám do rukou Bo?ích (a andělů strá?ných). Jde mi o věc Bo?í, ne o hru s Bo?ími věcmi či na Bo?í věci. Proto prosím církev o dialog lásky a smíření ne? se staneme kořistí zlého. Ďábly a ďáblíky v?eho druhu musíme rozpoznat a říct jim jasné NE!

Mgr. Jana ?ilerová, biskupka olomoucká