Farář a mobil

Přiznejme si, mobily nám víc panují ne? slou?í. Mám dva mobily. Církevní a televizně-parlamentní. Kdy? jsem je sly?ela párkrát zvonit v kostelních lavicích i koncertních sálech a po výčitkách, ?e mívám své mobily často vypnuté a nejsem na příjmu, polo?ila jsem si otázku:

Kdy nemů?e a neměl by mít kněz zapnutý mobil?

    Kdy? slou?í bohoslu?by, pobo?nosti, vysluhuje svátosti útěchy nemocných, při svatbách, pohřbech, pastoračních náv?těvách, soukromé zpovědi, výuce nábo?enství na faře i ve ?kole, při přípravách ke křtu, biřmování a svatbě, při biblické hodině, při rozhovoru s pozůstalými, kdy? studuje a připravuje si kázání či předná?ku, kdy? sám předná?í či naslouchá předná?ce jiných, kdy? se modlí. Vypnout bychom ho měli, kdy? se věnujeme svým dětem, man?elkám, man?elům, při společném stolování, v divadle i výstavní síni, kdy..
    Pokud tohle v?echno duchovní dělá (a měl by!), pak nemů?e (a neměl by) mít mobil zapnutý. Je to nedůstojné vůči lidem a věcem, kterým má neru?eně věnovat svou plnou pozornost. V touze, aby nás v?ichni v?dycky dostihli mobilem na příjmu (jsme přece nepostradatelní!), nejsme plně na příjmu těch, s nimi. jsme na ?ivo. Neustále vyru?ováni se roztěkaně vracíme k rozhovoru, my?lence či přeru?ené práci. Jsme-li neustále na komunikačním drátě, nekomunikujeme nikdy. O tom, ?e nejsme naplno na příjmu Bo?ím, ani nemluvě. Pokud má duchovní jen nedělní bohoslu?by, tři pohřby do roka, kázání hotovo za půl hodiny, na faru nikdo nezabloudí ani omylem a rodina ho obtě?uje, mů?e mít zapnutý mobil stále. Je přece nepostradatelný.

    Kdy? si večer vyzvedávám vzkazy a nepřijaté hovory ze dvou mobilù, jsou jich někdy i dvě desítky. A do toho pevná linka a já si připadám jak telefonní ústředna.

    Ostatně, promiňte, končím psaní, proto?e jsem zapomněla vypnout mobil? Tak a? slou?í.

Mgr. Jana ?ILEROVÁ, biskupka olomoucká.